Speciálník

Z Encyklopedie knihy

Hudební prameny označované v minulosti jako speciálník bývaly součástí vybavení chrámových kůrů a svým způsobem doplňovaly repertoár antifonářů, graduálů, rorátníků, misálů a dalších liturgických knih. Obsahovaly vícehlasou i jednohlasou hudbu, liturgickou i paraliturgickou, včetně kontrafakt světských skladeb, např. moteta, duchovní písně, části mešního ordinaria, hymny atd. Oba nejznámější speciálníky z našeho území – Kodex Speciálník (Hradec Králové, Muzeum východních Čech, sign. II A 7, konec 15. – 1. polovina 16. století) a Speciálník pražský (Praha, Národní knihovna ČR, sign. 59 R 5116, 1. polovina 16. století) – patří k důležitým pramenům renesanční hudby. Ačkoliv se předpokládá, že speciálníky byly používány především literáty, prokázán je i jejich vztah k pěstování hudby ve školském prostředí.

Lit.: BAŤA, J.: Quod non fecerunt Gothi, fecerunt Scoti aneb Dva příběhy z rudolfínské Prahy. In: Clavibus unitis 3 (2014), s. 5–16; HORYNA, M.: Studie k dějinám hudby a hudební teorie v Českých zemích. Habilitační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Brno 2011; MRÁČKOVÁ, L.: Kodex Speciálník. Eine kleine Folio-Handschrift böhmischer Provenienz. In: Hudební věda 39 (2002), č. 2–3, s. 163–184; PETRUSOVÁ, J.: Kodex Speciálník v kontextu soudobé světské tvorby. Diplomová práce, FF UK. Praha 1996; VANIŠOVÁ, D. (ed.): Codex Speciálník. Písně. Praha 1990.

Autor hesla: Dagmar.stefancova