Středové kování

Z Encyklopedie knihy

Mosazné středové kování s kruhovou perforovanou základnou s motivem lilií. Ze středu vystupuje kbelíkovitá pukla. Kolem 1472. Biblia, tisk Štrasburk c. 1472. Olomouc, Vědecká knihovna, III 300028
Středové kování ze silného mosazného plátu s vyrytou datací: ve vnějším kruhu „SUB A[N]NO NATIVITATIS DO[MIN]I MCCCIIX" a ve vnitřním kruhu „P[OST] MA[LUS] DI[V]E[S] ME[N]SIS IUNII XVI", tedy po 16. VI. 1308. Lekcionář Arnolda Míšeňského, kolem 1290, původní vazba s mladším kováním. Národní knihovna ČR, sign. I.A.59

Společně s nárožním kováním se na gotických vazbách uplatňovalo i středové kování, které - jak již označení napovídá - bylo upevněno ve středu obou desek knižní vazby. Užívalo se jen na vazbách s dřevěnými deskami a v průběhu 16. století se postupně vytrácí. Na rozměrnějších svazcích s dřevěnými deskami bylo ovšem užíváno i později do 17. století. Nárožní i středové kování chránilo desky i jejich pokryv před poškozením. Vedle ochranné funkce ale záhy převzalo i funkci výzdobnou. Zprvu bývalo masivnější, odlévané z bronzu či mosazi. Mívalo nejčastěji kruhový tvar a bylo zdobeno florálními či zvířecími motivy. Odlévané středové kování se později užívalo zejména na objemnějších knihách. Kování pro méně náročné a menší rukopisy mělo lehčí podobu vystřihávanou z mosazného či měděného plechu. Základna měla nejčastěji tvar nakoso posazeného čtverce či tvar kosočtvercový. Byla zdobena ozdobnými výdutěmi, vykrajovanými okraji, rytím, tepáním, prosekáváním. Protože byla poměrně plochá a vyvyšovala knihu nad podložkou jen málo, vyrůstala z jejího prostředku zpravidla kbelíkovitá či knoflíkovitá pukla. K desce bývá přichyceno hřebíčky. Materiálem i výzdobou zpravidla koresponduje s nárožnicemi. Perforované středové kování bývalo pro  zvýraznění podkládáno barevným textilním, koženým či papírovým podkladem. Stávalo se součástí další (kupř. slepotiskové) výzdoby desek a plnilo vlastně funkci jakési středové dominanty. Podle stylu i techniky jeho výzdoby můžeme upřesňovat dataci vazeb. Knihvazači si kování sami nevyráběli, ale kupovali je od specializovaných pasířů, kovářů, odlévačů či jiných kovořemeslníků.

Masivní lité kruhové kování s Beránkem Božím a rostlinnými motivy, umístěné na červeném podkladu uprostřed desek obřího Lobkovického graduálu z doby kolem 1500. Národní knihovna ČR, sign. XXIII.A.1, zadní deska
Mosazné středové kování ve tvaru nakoso položeného čtverce na pozdně gotické vazbě. Je zdobeno výdutěmi, prořezáváním, ozdobným vykrajováním, rytím a pro větší efekt podloženo narůžovělým papírem. Národní knihovna ČR, sign. Teplá D 63, detail přední desky

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 40–42, 76–78, 103–110; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s.  95–97; SOJKOVÁ, K.: Kovové prvky v knižní vazbě. Terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Pardubice 2011, 53–59.

Autor hesla: Kamil.boldan