Stereotypie

Z Encyklopedie knihy

První jazykově česká stereotypie (Leipzig 1843). Thomas a Kempis: Čtvero kněh o následování Krista Pána … z latinského přeložil … František Doucha (Leipzig, s. t. 1843). Titulní strana. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BX VII 24.

Stereotypie (z řec. stereos = pevný, typos = ráz, angl. stereotyping, fr. clichage nebo clicherie, něm. Stereotypie) levný, rychlý a jednoduchý postup k pořízení odlitku tiskové formy pro tisk z výšky. Za předstupeň z doby okolo 1700 se považují snahy holandských sazečů fixovat spodní čili netisknoucí část hotové sazby pomocí směsi sádry a mastixu. Ta po ztvrdnutí vytvořila pevnou podložku, zabraňující vypadávání jednotlivých hranolků při neopatrné manipulaci. Autorství tohoto postupu je přiřčeno tiskaři Janu van der Meyovi z holandského Leydenu (zemř. 1715) a jeho mecenáši, kazateli Johannu Müllerovi (zemř. 1710).

První pokusy o novodobou kopii tiskové sazby přicházejí na počátku 18. století, kdy edinburský zlatník William Ged roku 1725 připravil pomocí sádry odlitek svrchní části tiskových písmen ve formě. Tuto pozitivní matrici pak vyplnil písmovým kovem, takže výsledkem byla opět negativní, ale tentokráte již bloková forma. Firmin Didot použil při přípravě Tables portatives de logarithmes Jeana Françoise Calleta (Paris 1795) namísto sádry měkké olovo a technologii na titulní straně poprvé pojmenoval jako „édition stéréotypage“. Využití sádry preferoval i anglický lord Charles Stanhope (1804), avšak až sazeč Claude Genoux z Lyonu byl první, kdo od 1829 vyráběl papírové matrice, a to zprvu tajně. Na olejem potřenou a v rámu upevněnou sazbu položil několik vrstev měkkých a tenkých papírů natřených škrobovým lepidlem a plavenou křídou. Kartáčem je oklepával tak dlouho, dokud se písmový reliéf nevtlačil do papírové hmoty. Po opatrném sejmutí a vysušení vznikla poměrně pružná matrice, z níž bylo možno – na rozdíl od sádry, která se při snímání již prvního odlitku rozdrobila – pořídit více než 10 kopií. Pro odlévání užil podobné slitiny jako v písmolijectví, ochuzené jen kvůli žádané měkkosti o cín a antimon.

Takto pořizovaná sazba se výtečně osvědčila při přípravě rychlých reedicí (vydání stereotypní). Od poloviny 19. století umožnila rozmach velkotirážního novinového průmyslu založeného na rotaci stereotypních odlitků zaoblených po obvodu tiskového válce (rotačka). Šetřila sazečovu práci i zásoby písma, které, archivovala-li se použitá sazba pro další případné použití, byly „nastojato“ blokovány. Na přelomu 19. a 20. století obohatilo stereotypii několik inovací (suché matrice ze směsi papíru a azbestu se začaly vyrábět jako polotovar, ruční oklepávání nahradily silné lisy zvané kalandry, byla posílena strojní odlévací zařízení).

Nejstarší monografii o dějinách této technologie zpracoval Armand Gaston Camus pod názvem Histoire et procédés du polytypage et du stéréotypage (Paris 1822). V Německu se Stanhopův postup prosadil již roku 1805, v Rakousku 1819. První polská Drukarnia stereotypowa pracovala v letech 1828-1832 ve Varšavě pod vedením historika a publicisty Waleriana Krasińského (1795-1855). Uvádí se, že první jazykově českou knihou tištěnou ze stereotypů byl Thomas a Kempis Čtvero kněh o následování Krista Pána (Leipzig 1843) v překladu Františka Douchy. Nejstarší provoz na domácím území založil Karel Procházka po roce 1845 v Českém Těšíně dle vzoru kolegů z Karlsruhe.


Lit.: AUDIN, M.: Typographie et stéréographie. Gutenberg-Jahrbuch 1931, s. 28-37; BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; KUBLER, G. A. (ed.): Historical treatises, abstracts and papers on stereotyping. New York 1936; SCHRÖDER, W.: Die Stereotypie. Handwerkliches Können und Wissen. Frankfurt/M. 1950; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.