Stoupa

Z Encyklopedie knihy

Profese podílející se na výrobě knihy (Frankfurt/M. 1574). Sachs, Hans – Amman, Jost: Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M., Sigmund Feyerabend 1568). Zleva doprava: fol. F2a (papírník), E4a (ilustrátor), E3a (písmolijec), F3a (knihtiskař), F4a (briefmaler se šablonou), G1a (knihvazač). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AE IX 119.

Stoupa (něm. Stampfmühle, Hammermühle) základní zařízení ruční papírny sloužící k rozmělňování hadrů a přípravě papíroviny. Je tvořeno sérií dřevěných nebo kamenných koryt (případně kádí) s vyztuženým dnem. V každé jednotce pracovala asi 4 těžká dubová (později kovová) kladiva, zavěšená na rovnoramenných pákách a poháněná přes hřídel vodním či větrným kolem. Spodní část kladiv byla okována nožemi nebo hřeby, které hadrovinu drtily. Byla-li hmota (stč. cejk z něm. Zeug) předem změkčena dvoutýdenním hnitím, stačilo k výrobě takzvané polodrtě (pololátky, něm. Halbzeug, dnes vláknina) 12-18 hodin. Hmota, která neprošla rozkladným procesem, se zpracovávala 24-36 hodin. Drcení usnadňovala nepřetržitě proudící čistá voda. Znečištěná byla přes zadržovací odpadní mřížku odváděna zpět do potoka (řeky). Hotová polodrť, obohacená vápnem, zrála dva týdny v kádi nebo na hromadě a pak se znovu vrátila do stoupy, v níž se drtící proces během jednoho dne ještě opakoval. Tak vznikla celodrť (celolátka, něm. Ganzzeug, dnes papírovina), která byla před dalším použitím slévána do čerpací kádě.

Arabské papírny užívaly k drcení hadrů ještě kamenné hmoždíře a dřevěné palice. Nejstarší stoupy se předpokládají v Itálii kolem roku 1300. Jejich počet a velikost ovlivňovala kapacita vodního či větrného pohonu. I když středně velká papírna disponovala asi 15 až 30 stoupami, pořád šlo o nejpomalejší fázi celé výrobní technologie. V 70. letech 17. století byl vynalezen holandr. Ten stoupy z papírenské živnosti pomalu vytlačil. Pravděpodobně nejstarší vyobrazení stoupy přinášejí mědiryty v knize Novo teatro di machine et edificii (Padua 1607), kterou napsal architekt Vittorio Zonca.



Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.