Stuhy

Z Encyklopedie knihy

Lehčí vazby s lepenkovými deskami se zpravidla uzavíraly jen stuhami (tkanicemi). Častěji se tedy objevují až v průběhu 16. století, kdy lepenka postupně převážila nad dřevem (zejména v Itálii na raně renesančních vazbách již dříve od druhé poloviny 15. století). Sloužily obdobně jako spony k uzavření a stažení knižního bloku, aby se samovolně nerozevíral. Konce stuh byly uchyceny pod výlepem přídeští a průsekem v deskách vycházely u přední hrany desek ven. Původní stuhy se ovšem často nedochovaly. Kniha bývá zpravidla opatřena dvěma páry stuh, které se zavazují nad přední ořízkou. Větší formáty knih někdy mívají i po páru stuh přes horní a dolní ořízku. Nejčastěji se využívaly barevné textilní stuhy, lněné nebo hedvábné. Zvolená barva měla ladit s barvou pokryvu. Setkáváme se i s koženými stuhami (úzké kožené řemínky).

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 8; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 43; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 57, 99. 

Autor hesla: Kamil.boldan