Synopse

Z Encyklopedie knihy

Trojjazyčná synopse hry o sv. Václavovi (Praha 1667). D. Wenceslaus Boemiae rex et martyr, Academiae Carolo-Ferdinandeae Pragensis tutelaris, … actione publica in theatro repraesentatus ab illustrissima, ingenua juventute Universitatis Carolo-Ferdinandeae. Praga anno 1667, die 22. augusti (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jiří Černoch 1667). Fol. 1b s prologem a počátkem prvního dějství. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC I 55/29.

Synopse (z řec. synopsis = nástin) 1. divadelní program podávající nejčastěji ve formě jednolistu stručný výtah z libreta mluvené či zpívané hry. Synopse, které zadávali do tisku provozovatelé představení (šlechtická divadla, řádová učiliště a z nich nejvíce jezuité), mívaly několik jazykově odlišných vydání. Mimo nástin děje obsahovaly jména postav s jejich hereckým obsazením, popisy eventuálních divadelních efektů a datum jevištního provedení. Jednolisty jsou vzhledem k velmi chatrnému dochování dramatické literatury podstatným zdrojem poznatků o divadelním životě 17. a 18. století. V odborné literatuře se pojmenovávají též synonymním termínem periocha (řec. obsah).

Závěrečná část programu ke hře Konstantýnus Veliký, to jest Komedie o jeho hrdinských ctnostech (Praha 1642) zní takto: „… Třetí akt. Scéna 1. Aurelius lekne se z neštěstí, pospíchá na pohřeb své paní. Scéna 2. Constantinus rozmejšlí, co po smrti Irenae činiti má. Scéna 3. Constantinus akordýruje s kostelníkem, aby mohl na hrobě jejím umříti. Scéna 4. Polibus oznamuje radost z strany Irenae Constantinovi, pospíchá k doktoru. Scéna 5. Doktor připovídá Polito, že pomocti moci bude. Scéna 6. Abual doktor dává prostředky nemocnému k spomožení. Kratochvilnou hru dá Rozum o moci lásky. Konec, činí se poděkování. Léta 1642. 24. dne srpna“. V Polsku nalezená nejstarší česká synopse se týká hry Příběh svatého, spolu i příkladného jak života, tak i mučedlnictví dvanáctiletého pacholete Víta, … od … koleje jména Ježíšového u Matky Boží v Brně na školském divadle živě a oupravně pěti činy vytvářený (Brno 1609).

2. U biblických polyglotních tisků a v textologii vůbec forma paralelního zveřejnění několika textových pramenů či jazykově, stylisticky a věcně podobných textů (vydání „en regard“ a vydání synoptické).


Lit.: ČERNÝ, Fr. (a kol.): Dějiny českého divadla, sv. 1. Praha 1968; KOPECKÝ, M.: Jubileum první české periochy. Studia Comeniana et historica 19, 1989, s. 130-133; MICHALCOVÁ-CESNAKOVÁ, M.: Nejstarší český divadelní program. Listy filologické 87, 1964, s. 257-263.

Lex.: BROCKPÄHLER, R.: Handbuch zur Geschichte der Barockoper in Deutschland. Emsdetten 1964.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.