Tironské noty

Tironské noty byly běžným antickým zkratkovým systémem. Jejich označení je odvozeno podle Marka Tullia Tirona, Ciceronova sekretáře. Ten je považován za tvůrce těsnopisného systému, který umožňoval velmi rychlé psaní. Počet užívaných znaků postupně vzrostl na zhruba 5000. Tironské noty se v zásadě skládaly ze dvou  znaků – hlavního (signum principale) a pomocného (signum auxiliare). Hlavní  znak byl vytvořen suspenzí ze zkracovaného slova, pomocné znaky vyjadřovaly koncovky. Znalost tohoto systému přetrvala až do 11. století a některé tironské noty přešly do středověkých systémů zkratek. Nejčastěji je nacházíme v listinách, ale v mnohých případech také v knižním písmu, a to nejčastěji v textech různorodých přípisků a poznámek. Několik tironských not přetrvalo přes celý středověk (zkratky con, et, est, id est, us, autem, enim). 12. stolet přežily zejména zkratky con, et, us.

Lit.: COSTAMAGNA, G.: Tachigrafia notarile e scritture segrete medioevali in italia. Roma 1968; MENTZ, A.: Beiträge zur Geschichte der tironischen Noten. In: Archiv für Urkundenforschung 4, 1912, s. 1-38; MENTZ, A.: Die tironischen Noten. Eine Geschichte der römischen Kurzschrift. In: Archiv für Urkundenforschung 16, 1939, s. 287-384, 17, 1942, s. 155-203; HELMANN, M.: Tironische Noten in der Karolingerzeit am Beispiel eines Persius-Kommentars aus der Schule von Tours. Hannover 2000.