Tiskárna normální školy – Praha

Z Encyklopedie knihy

Tiskárna normální školy – Praha druhá nejstarší státní tiskárna v Čechách a na Moravě. Byla nástupkyní pražské Tiskárny klementinské, která v květnu 1776 přešla pod správu zemské komise normálních škol.

Titulní strana Tiskárny normální školy (Praha 1806). Vydra, Stanislav: Počátkové aritmetiky [ed. Ladislav Jandera] (Praha, Tiskárna normální školy 1806). Titulní strana. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK III 1.

Vznik zemských komisí byl spjat s tereziánským Všeobecným školním řádem, který vešel v platnost 1774 na popud Jana Ignáce Felbigera (1724-1788), opata augustiniánského kláštera v Zaháni. Řád upravoval výuku na triviálních školách ve farních obcích (náboženství a trivium, to je čtení, psaní, počítání), na hlavních školách v krajských městech (náboženství, trivium a reálné předměty) a na normálních školách zakládaných pouze v hlavních městech korunních zemí (náboženství, trivium, reálné předměty a přípravka pro učitelství nižších stupňů). V každé zemi byla 1775 na základě Řádu zřízena školní komise s dvojím cílem: vydávat české a německé učebnice, náboženskou i mravněvýchovnou literaturu a reformovat obecné školství. Právo k tisku potřebných školních knih upravovalo „privilegium impressorium“ Marie Terezie z června téhož roku. Držitelem tohoto nakladatelského privilegia se stala každá normální škola v dědičných zemích s tím, že smluvně najatí tiskaři museli čtvrtinu nákladu postoupit škole zdarma pro chudé. Od listopadu 1775, kdy vznikla normální škola v Praze, do května 1776 zadávala školní komise „nákladem cís. král. pravidelní školy“ tisk učebnic Janu Nepomuku Ferdinandu Schönfeldovi. Tomu se však zakázky nezdály být lukrativní, a s výrobou nepospíchal.

Ředitel školní komise a pedagog Ferdinand Kindermann von Schulenstein (1744-1801) proto už na začátku roku 1776 předložil prostřednictvím zemského gubernia do Vídně žádost, aby zrušená tiskárna jezuitů (takřečená Klementinská) byla postoupena školnímu fondu. Touto reorganizací mělo při nakladatelství pražské normální školy vzniknout vlastní a na externistech nezávislé výrobní středisko. Žádost byla schválena dekretem dvorské kanceláře ze dne 25. května 1776, který znamenal počátek pražské Tiskárny normální školy. O rok později 16. srpna 1777 přišlo „privilegium impressorium privativum“, jímž císařovna zakázala ostatním tiskařům v monarchii patisknout ty knížky, které rozšiřovala pražská Normální tiskárna (Normalschulbuchdruckerei, Pravidelná školní tiskárna, Typographia scholae normalis). Toto nařízení dopadlo především na regionální dílny, které se živily jednodušším přetiskováním nábožensky výchovné a školní literatury.

Dozor nad Tiskárnou vykonával z rozhodnutí dvorské kanceláře profesor Karel Jindřich Seibt (1735-1806). Ve funkci faktora byl potvrzen Němec Jan Adam Hagen (zemř. 1781), poslední vedoucí Jezuitské tiskárny. Po něm se faktorství ujali Matouš Adam Schmadel (zemř. 1805, 1781-1783), Václav Piskáček (1783-1789, 1796-1803) aj. Vzhledem k vysokým nákladům učebnic (6.000-8.000 exemplářů) zaměstnávali knihtiskařští faktoři 6-8, sezónně i 12 tiskařů. Vedle Hagena ve firmě od počátku působil Antonín Elsenwanger. Měl na starost knihkupeckou a nakladatelskou činnost (působil jako takzvaný faktor ekonomie). Překladatelem německých školních knih do češtiny byl zemskou komisí normálních škol jmenován roku 1777 František Jan Tomsa. Po Kindermannově odchodu na vyšehradskou kapitulu (1781) se Tomsa stal zástupcem správce Tiskárny a po Elsenwangerově smrti zástupcem ekonomického faktora (1785). Roku 1786 byl Tomsa do Elsenwangerovy funkce potvrzen definitivně. Tomsovou zásluhou byla právě v této Tiskárně poprvé uvedena roku 1801 akcentovaná antikva jakožto tiskové písmo jazykově českého textu (od 1853 užívána již povinně). V létě 1776 měla Tiskárna 6 ručních knihtiskařských lisů, které okolo poloviny 17. století zakoupili ještě jezuité Jiří Plachý ml. a Jiří Plachý (Ferus) st. Další byl přikoupen 1804. Těchto sedm lisů sloužilo až do roku 1851, kdy zůstaly už jen dva, neboť dílnu obohatily dva moderní železné lisy Hagarovy konstrukce a 1853 dokonce i rychlolis. K Tiskárně patřil též sklad a prodej školních knih (K. k. Normalschulbücher-Verschleiß), navyšovaný od 1776 polovinou nadačního kapitálu bývalého jezuitského nakladatelství Dědictví sv. Václava. Celý podnik sídlil nejprve v Klementinu, mezi léty 1786-1871 v budovách zrušeného jezuitského konviktu v Bartolomějské ulici a později se nastěhoval do Konviktské a Ostrovní ulice. Roku 1921 byl název změněn na Státní nakladatelství (1950 Tiskárna osamostatněna, 1956 vplynula do grafických závodů Svoboda). Zbylé úseky získaly 1952 označení Státní pedagogické nakladatelství (od 1994 SPN pedagogické nakladatelství a.s.).

Impresa učebnic zněla „nákladem c. k. pravidelní školské kněhotiskárny vytištěno skrze Jána Adama Hagen, faktora“ (též „im Verlag der k. k. Normalschulbuchdruckerey, gedruckt durch Johann Adam Hagen, Faktor“). Ostatní publikace se značily „písmem cís. král. Normální školy“ (též „mit Schriften der kais. königl. Normalschule“). Vzhledem k požadované unifikaci školství se titulní strany učebnic opatřovaly razítkovaným či tištěným státním znakem, aby v praxi nemohly být zaměňovány s knihami pro výuku neschválenými. Čtvrtina z každého prodaného tisíce učebnic byla určena k bezplatné distribuci mezi nemajetné žáky. Tiskárna se stala takřka monopolním výrobcem učebnic pro triviální školství, např. ABC aneb Slabikář, z kterýho se dítky mají učiti písmeny znáti, slabikovati a čísti. … ABC oder Sylben- und Namenbuch, daraus die Kinder die Buchstaben kennen, buchstabiren und lesen lernen (Praha 1777). Důležitou roli v reformě nižšího školství přitom sehrála dvojjazyčná didaktická pomůcka Methodenbuch für Lehrer der deutschen Schulen in den kaiserlich-königlichen Erbländern … Kniha methodní pro učitele českých škol v císařských královských zemích (Praha 1777).

Vedle desítek titulů školní literatury se v tiskárně tiskla také nákladná díla náboženská, totiž Biblí česká (Praha 1778-1780). Tuto třetí katolickou redakci pořídili Fortunát Durych a František Faustin Procházka (odtud též Bible Durychova-Procházkova). Východiskem jim byl text Bible svatováclavské, avšak ve snaze dodržet vysokou jazykovou kulturu editoři přihlíželi i ke kralickému překladu. V souladu s nařízením Marie Terezie byla Bible vypravena jako široce dostupná kniha levně, bez ilustrací. Se stejným zřetelem vznikl v tiskárně za redakce Jana Schmida a Kryštofa Fischera německý pandant Die ganze heilige Schrift (Praha 1781). Tiskárna normální školy se stala také programovou šiřitelkou obrozenské literatury, např. František Martin Pelcl Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen (Praha 1780-1781), Aleš Vincenc Pařízek Versuch einer Geschichte Böhmens für den Bürger (Praha 1781). Část edičního programu tvořila literatura přírodovědná, např. Stanislav Vydra Historia matheseos in Bohemia et Moravia cultae (Praha 1778), Isaac Newton Philosophiae naturalis principia mathematica (Praha 1780). Pokud Tiskárně zbývaly volné kapacity, mohla je věnovat privátním zakázkám. Jednou z nich byly počáteční dva díly Pelclovy protihájkovské Nové kroniky české (Praha 1791-1792), na něž 1796 navázal třetím dílem tiskař František Václav Jeřábek st. Ještě zajímavější úkrok od obvyklého edičního programu znamenala filozofická utopie o ideálním uspořádání technicky vyspělé podzemní říše Icosamerón, ou Histoire d’Édouard et d’Elisabeth, qui passèrent quatre-vingt-et-un ans chez les Mégamicres (Praha 1787). V pěti dílech ji rozvláčně sepsal a do Tiskárny normální školy zadal Giovanni Giacomo Girolamo Casanova. Kniha však tehdy žádný čtenářský úspěch nezaznamenala.


Lit.: BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; BERÁNEK, K.: Z dějin Akademické tiskárny v Praze. Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/2. Praha 1965, s. 91-101; DYRYNK, K.: Z dějin Státní tiskárny v Praze. Typografia 33, 1926, s. 127-133; HANZAL, J.: Normální škola v Praze a učitelské vzdělání 1775-1800. Documenta Pragensia 11, 1993, s. 140-144; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.), sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; KABÁT, K.: Některé osudy pražské tiskárny 400 roků nepřetržitě činné. Dorost knihtiskařský 9, 1928-1929, s. 18-20, 35-43 a 54-59; KABÁT, K.: O knihtiskárně Státního nakladatelství v Praze. Typografia 33, 1926, s. 97-99; KABÁT, K.: Významná účast knihtiskárny Státního nakladatelství na vytvoření knihy české. In: Knižní kultura doby staré i nové (red. A. Dolenský). Praha 1926, s. 218-224; KOLDOVÁ, M.: Jezuitská tiskárna v Praze (1635-1773) na základě archivních pramenů ze Státního ústředního archivu. Praha 2003 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; NEŠVERA, R. K.: Zásluhy Františka Jana Tomsy o český knihtisk. Sborník Národního technického muzea 1. Praha 1955, s. 72-82; POLÁK, K.: Třemi stoletími. Stručné dějiny Státního pedagogického nakladatelství. Praha 1967; VOLF, J.: Z posledního roku trvání klementinské akademické knihtiskárny. Časopis Národního muzea 101, 1927, s. 304-305; WALTER, V.: Idea nakladatelské a sociální činnosti. In: Knižní kultura doby staré i nové (red. Antonín Dolenský). Praha 1926, s. 209-217; WALTER, V.: Státní nakladatelství v Praze. Praha 1947; WALTER, V.: Z dějin vydavatelské činnosti Státního nakladatelství. Typografia 33, 1926, s. 100-103.

Lex.: CHYBA 288-289. = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.