Tiskař Arnoštových Statut – Plzeň

Z Encyklopedie knihy

Dvě bastardy Tiskaře Arnoštových Statut po 1476. Nahoře abeceda z Kroniky trojánské (Plzeň po 1476), dole z Nového zákona se signetem (Plzeň? po 1476). Repro: Muzika 1963.
Tiskař Arnoštových Statut – Plzeň novodobé označení provozovatele nejstarší dnes známé, ale anonymní tiskárny působící v Čechách. Emma Urbánková mu přiřkla 3 latinské a 4 jazykově české prvotisky. Jen jediný z nich, a sice Statuta synodalia Arnošta z Pardubic (Plzeň 1476), zmiňuje v explicitu vedle denní datace (26. dubna 1476) i Plzeň jako místo tisku. Datováno je pak ještě Missale Pragense (Plzeň? 1479). Opora pro dataci rytířského románu Guida de Columny Kronika trojánská (Plzeň? po 1476) byla hledána v závěrečných řádcích tisku, kde čteme letopočet 1468. Letopočet této první jazykově české knihy se zcela jistě vztahuje k době opisu předlohy Kroniky trojánské. Nicméně někteří badatelé (naposledy Pravoslav Kneidl 1976) vyjádřili přesvědčení, že zároveň reprezentuje rok tiskařské výroby. Leccos by o chronologii dílny mohla napovědět závěrečná značka Nového zákona se signetem (Plzeň? po 1476). Je tvořena dvěma z větvičky visícími štítky. Starší knihovědci grafické náplně štítků četli buď jako písmena MM, nebo vlevo M (římská číslice 1000) doplněné mezi štítky starou arabskou číslicí 4 a vpravo dvojčíslím 57, 71 či 75. Čtení 1471 je silně spekulativní. Možnost 1457 se vysvětlovala vznikem mohučské dílny Johanna Fusta a Petera Schöffera st., jejichž společný signet byl zde pravděpodobně (nepochopenou?) předlohou. Největší pozornost budí letopočet 1475, o němž Pravoslav Kneidl (1927-2003) prohlásil, že souhlasí s možnou datací filigránu. Další dvě díla jakékoli impresorské údaje postrádají: Agenda Pragensis (Plzeň ca 1476-1479) a neilustrovaný Pasionál Jacoba de Voragine (Plzeň? po 1476), do něhož byly stejně jako do starších domácích rukopisů přidány i legendy o českých patronech. Dva doposud známé exempláře Dlabačova Nového zákona (Plzeň? po 1476) jsou neúplné, takže o přítomnosti explicitu nevíme nic.

K nejdříve publikovaným tiskům této skupiny patří Kronika trojánská, o níž poprvé pojednal Jan Leopold Šeršník roku 1776. Další tisky rozpoznal a do odborné literatury vnesl Karel Rafael Ungar: roku 1778 Statuta (v poznámkovém aparátu k edici Balbínova díla Bohemia docta) a roku 1795 první evropský diecezální úplný Misál, dvousloupcový Nový zákon se signetem a Pasionál. Překladem odlišný jednosloupcový Nový zákon byl pojmenován podle nálezce Bohumíra Jana Dlabače (1816). Pražský rituál (agenda) je znám od roku 1852 díky Václavu Hankovi.

Latinská Statuta, hlavní text Misálu i všechny jazykově české tisky byly sázeny bastardou, která morfologicky odpovídá písmu domácích rukopisů. Pouze Agenda a šestilistový kalendář Misálu vznikly z textury. Každou ze čtyř českých publikací však charakterizuje jiný, drobně odlišný písmový řez a písmový stupeň bastardy (Kronika trojánská má dokonce tiskové písmo dvou řezů, jemnějšího a hrubšího). Bastarda pro sazbu českých textů byla opatřena akcenty. Emma Urbánková (1970) ukázala, že nově řezané písmové sady byly dle potřeby doplňovány několika tiskovými písmeny a ozdůbkami z repertoáru již použitého a vyčerpaného (např. ze Statut do Agendy i Misálu, z obou liturgických příruček do Trojánské kroniky a Nového zákona se signetem).

Iniciály (15. a 16. století). Zleva dolů Jordanus de Quedlinburg: Sermones de sanctis (Strasbourg?, Heinrich Knoblochtzer? non post 1479). Fol. 9a fleuron D(An) v gotikoantikvovém textu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL I 13. Columna, Guido de: Historia destructionis Troiae, boh. Kronika trojánská (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? post 1476). Pag. 58 akantové P(O zborzeni) v bastardovém textu. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 D 10 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Iustinus, Marcus Iunianus: Iustini ex Trogo Pompeio historiae (Venezia, Johannes Tacuinus de Tridino 1507). Fol. Xb konturová verzál

Tato skutečnost pak dovolila formulovat závěr, že všech 7 tisků je prací jedné dílny. Sazeč Statut sázel s chybami. Práci se sázítkem ještě příliš nezvládal. Neuměl regulovat mezery mezi slovy ani vyrovnávat pravý okraj řádku. Iniciály a rubriky ve Statutech vypustil a červenou barvu užil jen dvakrát, a to začátečnicky nedokonale s posunutým řádkovým rejstříkem. Lze proto oprávněně předpokládat, že Statuta, která sepsal arcibiskup Arnošt z Pardubic pro klérus pražské diecéze již v druhé polovině 14. století, jsou první tištěnou knihou v Čechách. Typografickou příbuznost Agendy a Misálu konstatovala již starší literatura a novodobý průzkum Emmy Urbánkové mohl toto zjištění jen doplnit o hypotézu, že Misál, jehož sazeč dvoubarevný tisk zvládal již mistrovsky (ale neměl ještě k dispozici štoček kánonového obrazu, který se domalovával až později), představuje tisk v pořadí třetí (skutečnost, že při sazbě byla užita tzv. ozdůbka Kroniky trojánské, která vznikla přímo pro Kroniku a nikoli později, by spíše ukazovala na to, že Misál je tiskem v pořadí čtvrtým). V blíže neurčitelné době po tisku Agendy (avšak zřejmě ještě před Misálem) byla vytištěna Kronika trojánská, jejíž sazeč poprvé vysadil reprezentantu a do textu zřejmě dodatečně vtiskl první iniciálu. Pak mohl následovat Nový zákon se signetem, charakteristický nejstarší českou nakladatelskou, či tiskařskou značkou a sazbou nadpisů. Bližší chronologii Kroniky a Nového zákona stanovit nelze. Sazečsky nejdokonalejšími prvotisky jsou pak Nový zákon Dlabačův a zvláště neilustrovaný Pasionál, nehledě ovšem k častým chybám při červeno-černém soutisku. V Pasionálu poprvé u nás přicházejí apertury a od druhé složky též tištěné lombardy. Vznik Pasionálu jakožto nejmladší publikace celé skupiny je možno klást do počátku druhé poloviny 80. let.

Statuta se vznikem hlásí otevřeně do Plzně, jejíž podmínky pro zavedení knihtisku byly v poslední třetině 15. století výhodnější nežli v Praze. Během sedisvakance pražského arcibiskupství sídlila v katolické Plzni do roku 1478 svatovítská kapitula, která zde vlastně zastávala povinnosti biskupského úřadu. Rozmnožování liturgické literatury knihtiskem tak mohla podporovat alespoň finančně (Misál vznikl na popud administrátora pražského arcibiskupství Hanuše z Kolovrat). Lze-li hledat také nějaké vazby mezi prvním plzeňským tiskem a vratislavskými Statuty Kaspera Elyana z roku 1475, dosud nevíme. Filiace typografického materiálu užitého v ostatních tiscích opravňuje umístit do Plzně celou dílnu (Antonín Kostlán však vznesl domněnku, že s přemístěním kapituly zpět do Prahy se po roce 1478 mohla z Plzně vystěhovat i tiskárna). Majitele ani personál, který se během desetiletého trvání tiskárny zajisté střídal, neznáme. Dle novodobých zvyklostí ho proto Emma Urbánková označila pomocným jménem převzatým z názvu prvního známého tisku, v jehož explicitu sám původce obratem „de impressione nova“ upozornil na nový způsob šíření knihy u nás.

Pravoslav Kneidl (1976) si povšiml morfologických shod textury užívané Albrechtem Pfisterem a Tiskařem Arnoštových Statut v Agendě. Také způsob členění sazby do řádků (respektive rozdělování slov) a zavádění rukopisných kustodů na poslední straně složky může naznačovat, míní Kneidl, že první český tiskař se vyučil v Bamberku. Dle Kneidla je písmo Kroniky trojánské na rozdíl od ostatních českých nejstarších tisků řezáno začátečníkem (zcela opačný názor však vyslovil už Ungar roku 1795). Z toho a s využitím dalších hypotéz konstruuje dva závěry. První se týká samotné Kroniky. Její dataci posouvá zpět k roku 1468, a činí z ní tak nejstarší tisk v Čechách. V druhém závěru dovozuje, že pod novodobým označením Tiskař Arnoštových Statut se mohou skrývat vlastně řemeslníci dva: na jedné straně Pfisterův prozatím bezejmenný vyučenec a původce Kroniky z roku 1468 a na druhé straně jeho schopnější spolupracovník, který se před dubnem 1476 osamostatnil a tuto skutečnost podtrhl v explicitu mladších Statut údajem „de impressione nova“. Zbývajících pět prvotisků klade Kneidl do dílny tiskaře Kroniky trojánské.



Lit.: DLABAČ, J. B.: Nachricht von einem bisher noch unbekannten böhmischen Neuen Testamente. Praha 1816; HANKA, V.: České prvotisky. Časopis Českého muzea 26/3, 1852, s. 109-126 a 26/4, 1852, s. 62-111 (separát 1853 s názvem „Bibliografie prvotiskův českých od 1468 až do 1526 léta“); HANKA, V.: Prvotisk český a prvotisk polský. Časopis Českého muzea 14, 1840, s. 77-94; HOŘEC, J.: Počátky české knihy. Praha 2003; KNEIDL, P.: Kronika trojánská a nejstarší prvotisky vytištěné v Čechách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 11. Praha 1976, s. 160-188; KNEIDL, P.: Prvenství Kroniky trojánské. Typografia 79, 1976, s. 378-381; KOPECKÝ, M.: Ještě k počátkům našeho knihtisku. Z kralické tvrze 9, 1977, s. 1-12; KOSTLÁN, Ant.: K počátkům pražského knihtisku. Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 131-133; SPUNAR, P.: Geneze české bastardy a její vztah k českým prvotiskům. Listy filologické 78, 1955, s. 34-51; ŠERŠNÍK, L. J.: Ueber den Ursprung und die Aufnahme der Bibliothek am Clementinischen Collegium zu Prag. Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen 2. Praha 1776, s. 258-286; TOBOLKA, Zd. V.: Český slovník bibliografický. Sv. 1. České prvotisky (až do roku 1500). Praha 1910; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Missale Pragense (Plzeň 1479). Monumenta Bohemiae typographica 9. Praha 1931; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Nový zákon (Plzeň po 1476). Monumenta Bohemiae typographica 8. Praha 1930; UNGAR, K. R.: Neue Beyträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen. Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften 2. Praha 1795, s. 195-229; URBÁNKOVÁ, E.: K počátkům českého knihtisku. Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filozoficko-historicko-filologická 4. Praha 1952; URBÁNKOVÁ, E.: Nejstarší prvotisky českého původu. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 17-59; URBÁNKOVÁ, E.: Statuta Arnoštova, nejstarší datovaný prvotisk českého původu. Ročenka Státní knihovny ČSSR v Praze 1965. Praha 1966, s. 49-59.

Lex.: CHYBA 370 (tiskárna neznámého tiskaře).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.