Titulní list

Z Encyklopedie knihy

Singrienerovo archaické řešení titulní strany (Wien 1521). Aristoteles: Aristotelis tres De anima libri per Ioannem Argyropylum e graeco in latinum traducti (Wien, Johann Singriener st. 1521). Počáteční fol. A1a (názvové údaje nejsou ještě vyčleněny na samostatnou titulní stranu, impresum je pouze na poslední straně N6b). Antikvariát Meissner (Praha).

Titulní list (z lat. titulus = nadpis, angl. title leaf, fr. feuille de titre, něm. Titelblatt) charakteristická vstupní část tištěné knihy s informačním, estetickým a ochranným významem. Vedle hlavního titulního listu (angl. main title leaf, fr. feuille de titre principal, něm. Haupttitelblatt) rozeznáváme ve struktuře knihy ještě specifické informační doplňky souhrnně pojmenovávané jako vedlejší názvy, např. předtitul, protititul či vnitřní titulní list. Vícesvazková vydání souborná měla společný titulní list (angl. collective title, fr. titre général, něm. Gesamttitel) a u každého svazku případně i titulní list separátní (angl. changed title, fr. titre modifié, něm. abgeänderter Titel). V tomto případě však nejde o takzvaná vydání titulová.

Již nejstarší tiskaři 15. století zjistili, že první list korpusu je zbytečně vystavován velkému mechanickému nebezpečí, a při obchodování nadto ještě znesnadňuje rychlou identifikaci knihy. Proto sazbu počátečního textu vyřazovali tak, aby první list, v tiskové formě vykrytý písmovými výplňky, zůstal prázdný a fungoval jako ochrana první potištěné strany (odtud něm. výraz Schmutztitel pro ochranný předtitul). Horror vacui i vrozená šetrnost, kterou ostatně osvědčovali i knihvazači tím, že nepotištěný list při převazbě vyřízli, postupně přiváděly německé a italské sazeče již před polovinou 60. let k pragmatičtějšímu řešení. Na prázdnou lícovou plochu vstupního listu počali umísťovat osamostatněný incipit. Tak vznikl titulní list s alespoň částečně řešenou titulní stranou, např. již v Schöfferově a Fustově publikaci Pia II. Bulla „Ezechielis prophetae“ cruciata contra Turchos (Mainz 1463). Tuto vývojovou fázi titulního listu u nás poprvé dokládá na Moravě tištěná učebnice Johanna Jakoba Canise De modo studendi in utroque iure (Brno 1488) a v Čechách (respektive v jazykově českém knihtisku) Korandův Traktát o velebné a božské svátosti oltářní (Praha 1493). Za nejstarší publikace vzniklé na sever od Alp s úplným titulním listem, uvádějícím název díla, jméno autora a impresum, jsou pokládány dva komentáře Johanna Glogoviensis, a to Declaratio Donati minoris de octo partibus orationis (Leipzig 1500) a Exercitium super omnes tractatus Parvorum logicalium Petri Hispani (Leipzig 1500), oba z dílny Wolfganga Stöckela.Nový fenomén se v knihtiskařské praxi ujímal pozvolna. Kupříkladu Knihy čtvery, dvoje s. Jana Zlatoústého, první jsú O napravení padlého a druhé na tuto řeč, že žádný urážen býti nemuož, Cypriána pak svatého též knihy dvoje (Plzeň 1501) v Bakalářově realizaci počínají sice titulními údaji, za nimiž však bezprostředně následuje programová dedikace překladatele Viktorina Kornela ze Všehrd. Vlastním textem už na první straně začíná také věroučný tisk Pavla Olivetského z Olivetu Počíná se naučenie pravé modlitby s výkladem (Litomyšl 1512). I později, kdy tiskárny novinku již akceptovaly, zůstával titulní list až do první čtvrtiny 16. století případ od případu prázdný. Rezidua typografie 15. století objevíme kupříkladu v Tiskárně severinsko-kosořské u artikulí s incipitem Najjasnější knieže a pan pan Vladislav, uherský, český král … poručiti ráčil (Praha 1515), a dokonce ještě v Konáčových artikulích uvozených textem Jakož spis jest tištěný udělán, kterýž se takto a těmito slovy začíná … (Praha 1525).

Rub titulního listu zůstával zpravidla prázdný. Tím bylo dosaženo nutné vizuální pauzy mezi předcházejícími titulními údaji a následujícím textem (rámcové části knihy). Počátek vlastního textu se na rub dostával až do 17. století jen ojediněle, např. u novinových letáků a jiných komerčně orientovaných brožur, které šetřily papírem. Strach z prázdnoty nutil zvláště menší a méně zkušené tiskárny, aby i rub titulního listu zatraktivnily ilustrací, vhodným citátem či alespoň reklamními verši. Od počátku 17. století byla rubová strana titulu jedním z míst, kam sazeč vsouval text o proběhlé cenzuře. Sem také kupříkladu u knižních dizertací anebo kázání pokračoval dlouhý barokní název, jemuž titulní strana nepostačovala. Narůstající množství názvových, původcovských a dalších doprovodných údajů spolu se sílící oblibou rozměrného vyznačovacího písma přivedly tiskárny 17. a 18. století k zavedení titulu, který byl efektně otištěn na dvoulist čili přes dvě protilehlé strany.


Lit.: ADLEROVÁ, E.: Z dějin titulního listu. Ročenka československých knihtiskařů 18, 1935, s. 13-39 (k tomu recenze Josefa Volfa v Časopisu československých knihovníků 16, 1937, s. 64-65); BELLOT, J.: Zur Gestaltung des Titelblatts und zur Einführung der Bordüre im Augsburger Frühdruck 1500-1518. Aus dem Antiquariat 3, 1986, s. A107-A112; BIALOSTOCKI, J.: Stil und Ikonographie. Studien und Kunstwissenschaft. Dresden 1966; BOGENG, G. A. E.: Über die Entstehung und die Fortbildungen des Titelblattes. Buch und Schrift 3, 1929, s. 74-94; BUTSCH, A. F.: Die Bücher-Ornamentik der Renaissance. Eine Auswahl stylvoller Titeleinfassungen, Initialen, Leisten, hervorragender italienischer, deutscher und französischer Officinen. Bd. 1 (Aus der Zeit der Frührenaissance), Bd. 2 (Die Buch-Ornamentik der Hoch- und Spätrenaissance). Leipzig-München 1878-1881; DONAT, D.: Zu Buchtiteln und Titelblättern der Barockzeit. In: Orbis scriptus. D. Tschižewskij zum 70. Geburtstag (hrsg. von D. Gerhardt). München 1966, s. 163-167; FINSTERER-STUBER, G.: Geistige Väter des Abendlandes. Eine Sammlung von 100 Buchtiteln antiker Autoren. Stuttgart 1960; GOLDSCHMIDT, E. Ph.: The printed book of the Renaissance. Amsterdam 1966; HARMS W.: Pragmmatisches auf Titelblättern naturkundlicher Werke der Barockzeit. Frühmittelalterliche Studien 12, 1978, s. 326-355; HOFER, Ph.: Baroque book illustration. Cambridge 1951; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; KIESSLING, G.: Die Anfänge des Titelblattes in der Blütezeit des deutschen Holzschnitts (1470-1530). Buch und Schrift 3, 1929, s. 9-45; KNEIDL, P.: O českém titulním listu. Typografia 93, 1990, s. 254-257; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LOTZ, A.: Die neue Formenwelt im Buchschmuck des 16. Jahrhunderts. Philobiblon 8, 1935, s. 203-219, 253-287; LOTZ, A.: Ornamentaler Buchschmuck im deutschen Barock und Rokoko. Philobiblon 11, 1939, s. 233-254; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; POKORNÝ, P. R.: Nad barokním titulním listem. Heraldická ročenka 1976. Praha 1976, s. 87-90; RATH, E. von: Zur Entwicklung des Kupferstichtitels. Buch und Schrift 3, 1929, s. 51-56; SCHMITT, A.: Zur Entwicklung von Titelblatt und Titel in der Inkunabelzeit. Beiträge zur Inkunabelkunde, 3. Folge 8, 1983, s. 11-29; SMITH, M. M.: The title-page, its early development 1460-1510. New Castle (DE) 2001; SONDHEIM, M.: Das Titelblatt. Mainz 1927; WOLFF, H.: Die Buchornamentik im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1-2. Leipzig 1911-1913.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.