Topografie

Z Encyklopedie knihy

Titulní strana Merianovy české Topografie (Frankfurt/M. 1650). Zeiller, Martin – Merian, Matthäus st.: Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, das ist Beschreibung und eigentliche Abbildung (Frankfurt/M., Matthäus Merian st.? 1650). Celorytá titulní strana s alegorickou bordurou. Rytcem byl bezpochyby člen Merianovy rodiny. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. HS I 3.

Topografie (z řec. topos = místo, grafō = píši, angl. topography, fr. topographie, něm. Topographie nebo Erdkunde, Erdbeschreibung) 1. vlastivědná publikace o politicko zeměpisných, kulturních, statistických, komunikačních a jiných vlastnostech terénu. Úzce souvisela s rozvojem geografické literatury, cestopisem, historií a kronikou či kosmografií. Rovnocenným partnerem textu byla místopisná vědecká ilustrace, mapa, plán a veduta.

Žánr vlastivědy v evropském měřítku reprezentuje Topographia (Frankfurt/M. 1642-1688). Je to vlastně jednatřicetisvazkový cyklus pojednání o evropských státech i dílčích lokalitách, ilustračně a nakladatelsky zajišťovaný rodinou Merianů. Doprovodný text napsal ulmský pedagog Martin Zeiller (1589-1661). Postupně přicházely tyto svazky: 1642 Schweiz; 1643 Schwaben; 1644 Elsaß, Bayern; 1645 Pfalz/R.; 1646 Hessen; 1646 Mainz, Trier, Köln; 1647 Westfalen; 1648 Franken; 1649 Österreich, Steiermark, Kärnten, Krain, Tirol; 1650 Obersachsen; 1650 Böhmen, Mähren, Schlesien; 1652 Brandenburg, Pommern, Preußen, Livland; 1653 Niedersachsen; 1654 Braunschweig, Lüneburg; 1655 Niederdeutschland, Burgund; 1655-1656 Gallien (13 svazků), 1672 generální rejstřík, 1681 Rom a 1688 Italien (oba závěrečné svazky později často spojovány). Obrazový aparát cyklu se skládá z 92 mědirytových map a 1.486 ilustračních příloh s 2.142 pohledy na města. Celková orientace po Merianových Topografiích je poměrně náročná, neboť některé svazky byly publikovány zakrátko znovu, ovšem s původními letopočty a mnohdy i s odlišným ilustračním doprovodem. V letech 1959-1965 vzniklo v Německu faksimilované vydání.

Součástí cyklu je Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, das ist Beschreibung und eigentliche Abbildung (Frankfurt/M. 1650). Kromě 34 plánů a vedut měst (mimo jiné trojdílný pohled na Prahu z Petřína od Václava Hollara) se zde nacházejí tři kartografické práce, a to anonymní mapa Čech, Komenského mapa Moravy a Helwigovo zobrazení Slezska. Topografie byla tištěna celkem čtyřikrát. Poprvé s letopočtem 1650 (první řádek 5. strany „HussitêKrieg“) a podruhé ca 1660, avšak s původní datací 1650 (první řádek 5. strany „Hussiten Krieg“). Třetí tisková verze vznikla ca 1680 opět s původní datací 1650 (první řádek 5. strany „Hussiten-Krieg“). Počtvrté byl text editován po roce 1700, ale bez natištěného letopočtu (první řádek 5. strany „Hussiten-Krieg“, strana 19 značena mylně jako 91). Obě nejstarší vydání charakterizuje bílý papír, dobrá sazba a kvalitní otisky rytých desek. Třetí vydání bylo realizováno hrubším písmem na šedém papíru a je znát také vyčerpanost desek. Nadbytečný náklad některých archů tohoto vydání posloužil pak při výrobě čtvrté edice. Mědiryty nově dotištěného textu dopadly přirozeně nejsvětleji a dva rozkládací pohledy na Prahu (z toho jeden Hollarův) musely být dokonce znovu přeryty.

Pešinův portrét v Arnoltově tisku Mars Moravicus (Praha 1677). Pešina z Čechorodu, Tomáš Jan: Mars Moravicus (Praha, Jan st. Arnolt z Dobroslavína 1677). Tabule za titulním listem (nesignovaný mědirytový portrét Tomáše Jana Pešiny). Antikvariát Meissner (Praha).

V Čechách literární topografie zapustila kořeny až v 18. století. Dřívější náznaky a pokusy ovšem pominout nelze. Nejen k domácímu, ale především k zahraničnímu publiku pronikla vlastivěda Pavla Stránského Respublica Bohemiae (Leiden 1634, dále 1643 a 1713). Tvoří součást „republik“, které vydávali Abraham a Bonaventura Elzevierové. Drobná knížka je doplněna adaptací Aretinovy mapy Čech. V cizině vyšla též práce Johanna Georga Vogta Das jetztlebende Königreich Böhmen in einer historisch- und geographischen Beschreibung vorgestellet (Frankfurt/M.-Leipzig 1712). Vlastivědu doprovází 43 mědirytů. Jsou to vesměs veduty českých měst, hradů, zámků, lázní a klášterů. Jedenáct pohledů, např. Brandýs nad Labem, Karlovy Vary a Chlumec nad Cidlinou, vzniklo nepříliš dobrým zkopírováním Merianovy-Zeillerovy Topografie.

Jezuita Bohuslav Balbín (1621-1688) pojal žánr jako oslavu domácích dějin, mariánských poutních míst a kostelů. Jeho patriotické práce Diva Wartensis (Praha 1655), Diva Turzanensis (Olomouc 1658) a Diva Montis Sancti (Praha 1665) ilustrovali příznačnými rytinami Wolfgang Kilian a Matthäus Küsel. Balbín se obíral též myšlenkou vytvořit univerzálně pojatou vlastivědu Čech. Látka měla být rozvržena do 20 dílů, ale v cyklu nazvaném Miscellanea historica Regni Bohemiae (Praha 1679-1688) se podařilo zpracovat sotva polovinu. Za Balbínova života tak vyšlo počátečních 8 knih první dekády a z druhé dekády jen 2. Části I/9 a I/10 byly publikovány až během národního obrození. Z těchto dvou posthumních textů je podstatná zvláště devátá kniha Bohemia docta (Praha 1776-1780 v Ungarově úplnější edici a 1777 v Candidově edici). Učené Čechy pojednávají o dějinách domácích knihoven, univerzity a mimo to přinášejí bio-bibliografické údaje o více než 600 domácích spisovatelích a umělcích.

Balbínův současník Tomáš Jan Pešina z Čechorodu se věnoval historii a popisu Moravy. Jeho soustavná vlastivěda vyšla nejprve v podobě nástinu Prodromus moravographiae, to jest Předchůdce moravopisu (Litomyšl 1663) a později v latinském definitivním znění jako Mars Moravicus (Praha 1677). Pešina byl kanovníkem pražské kapituly, a proto není divu, že pražské katedrále věnoval oslavný popis Phosphorus septicornis (Praha 1673). Popisem Slezska se zabýval mimo jiné Nikolaus Henel von Hennefeld Silesiographia renovata (Wrocław-Leipzig 1704). Historicky orientovanou církevní topografií několika regionů se obíral Jan Florián Hammerschmid, např. Historie klatovská (Praha 1699), Gloria et majestas sacro-sanctae … wissehradensis ecclesiae ss. apostolorum Petri et Pauli (Praha 1700) a Prodromus gloriae Pragenae (Praha 1723). Hammerschmidovy dějiny vyšehradské kapituly a kostela sv. Petra a Pavla vyšly u Wolfganga Wickharta v Tiskárně arcibiskupské současně také česky jako Krátký vejtah slávy svato-svatého královského a vejhradního kostela vyšehradského svatých apoštolův Petra a Pavla (Praha 1700). Rozumí se, že oba cykly mědirytových portrétů (18 českých panovníků a 12 papežů) v kratší a levnější české verzi chyběly. Z foliového Prodromu, který se obírá celopražskou církevní topografií, byly Tiskárnou vydávány též jednotlivé části. Lze tak soudit dle Hammerschmidovy kvartové brožury Notitia de ecclesia sancti Jacobi apostoli Vetero-Pragae (Praha? 1723?), na jejímž konci čteme „Haec Notitia desumpta est ex libro … intitulato Prodromus gloriae Pragenae d. Hammerschmid“.

Sammovo vydání Táborského topografie (Praha 1778). Táborský od sv. Víta, Josef: Krátké vypsání Země české (Praha, s. t. 1778). Frontispis s andílky nadnášejícími českého lva nad panoramatem Hradčan. Titulní strana s nakladatelským signetem Jana Michala Samma (obě rytiny signovány rytcem Janem Jiřím Balzerem vpravo dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO X 48.

Mladší české topografie se neopírají už jen o archivní (listinný) materiál a vlastní pozorování, ale využívají také data statistické povahy. Vědecký zájem o zpracování jednotlivých krajů Čech a Moravy vyvrcholil prací Josefa Františka Jaroslava Schallera Topographie des Königreichs Böhmen (Praha-Wien 1785-1791). Obsahuje 16 územně členěných svazků, jejichž titulní strany přinášejí mědirytové veduty příslušných krajských měst. Schaller kromě uvedené Topografie sepsal i čtyřdílné německé Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag (Praha 1794-1797), zkrácené do podoby průvodce Kurzgefaßte Beschreibung der königl. Haupt- und Residenzstadt Prag für die Ausländer (Praha 1798). Vedla Schallera se uplatnil též František Josef Schwoy jako autor průpravných děl Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren (Praha-Leipzig 1786 ve dvou dílech) a Kurzgefaßte Geschichte des Landes Mähren (Brno 1788). Završení Schwoyových snah nese název Topographie vom Markgrafthum Mähren (Wien 1793-1794). Tento pandán k Schallerově sérii byl publikován ve třech dílech bez topografického ilustračního materiálu. Mladší Johann Gottfried Sommer sestavil Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt (Praha 1833-1849). Toto dílo má 16 svazků, jejichž titulní rytiny jsou typologicky shodné s prací Schallerovou.

Davidova mapa Čech (Praha 1819). David, Martin Alois: Mapa Království českého (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa František Vetterle z Wildenbrunnu 1819). Mapu zpracovanou kartograficky Martinem Aloisem Davidem ryl Jan Berka pro Dlabačovu topografii Krátké vypsání Českého království pro pouze českou školní mládež (Praha 1818). Postdatovaná mapa byla „reysowaná od Hugona Wácslava Seykory kanownjka strahowského 1819 … nákladem P. P. Benesse Jana Nepom. Pfeifera, oppata klasstera Strahowského“. Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd ČR (Praha) Praha, sign. A-4066.

Jazykově českých děl bylo pramálo. Také proto se pětkrát přetiskoval místopis Václava Lebedy z Bedrštorfu Knížka obsahující v sobě kratičké poznamenání zámkův, hradův, měst, tvrzí a jiných sídel v tomto slavném Království českém ležících (poprvé Praha 1610, naposledy 1706). Po předchozím pokusu bosáka Josefa Táborského Krátké vypsání Země české (Praha 1778) se dalšího zpracování v domácím jazyce ujal až Bohumír Jan Dlabač. Jeho Krátké vypsání Českého království pro pouze českou školní mládež (Praha 1818) obsahuje zjednodušenou mapu Čech, kterou kartograficky zpracoval Martin Alois David, kreslil Hugo Václav Sejkora a mědirytecky reprodukoval Jan Berka.

Za topografické dílo lze do jisté míry označit také Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen (Praha 1798). Text Augusta Gottlieba Meissnera zde byl povýšen souborem čtrnácti ručně kolorovaných leptů (nikoli akvatint) Antonína Pucherny. K tomuto typu publikací náleží také bohatě ilustrované sedmisvazkové Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (Praha 1844-1849, 265 tabulí s 289 pohledy, 64 tabulí se 78 plánky, 6 tabulí se 78 erby a 6 kolorovaných map) a Mährens Burgen und ihre Sagen (Praha 1848 s 16 litografiemi). Oba projekty zpracoval archeolog František Alexander Heber.

2. Literární popis města spojený s výčtem slavných rodáků jakožto žánr příležitostného latinského humanistického básnictví, např. Jiří Barthold z Braitenberka Bruxia Bohoemiae delineata (Praha 1593) nebo Viktorin Rhacotomus Reginae Hradecii topographia (Praha 1595).


Bibl.: BACHMANN, Fr.: Die alte deutsche Stadt. Ein Bilderatlas der Städteansichten bis zum Ende des 30jährigen Krieges. Bd. 1-4. Leipzig-Stuttgart 1941-1961; BACHMANN, Fr.: Die alten Städtebilder. Ein Verzeichnis der graphischen Ortsansichten von Schedel bis Merian. Leipzig 1939 (Stuttgart 1965); FAUSER, A.: Repertorium älterer Topographie. Druckgraphik von 1486 bis 1750. Bd. 1-2. Wiesbaden 1978; NEBEHAY, I.-WAGNER, R.: Bibliographie altösterreichischer Ansichtenwerke aus fünf Jahrhunderten. Bd. 1-3, Nachtrag, Register. Graz 1981-1984; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; SCHEFOLD, M.: Bibliographie der Vedute. Berlin 1976; SCHUCHARD, K.: Die Zeiller-Merianschen Topographien beschrieben. Zentralblatt für Bibliothekswesen 13, 1896, s. 193-232.

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Topografické motivy v české knize 17. století. Umění 31, 1983, s. 462-465; HARDER, H.-B.: Die Entwicklung der Landesbeschreibung in Böhmen und Mähren. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1993, s. 3-15; KOLÁR, J.: Zur Funktion der Topographie im Denken und in der Literatur des Humanismus. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1993, s. 17-24; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; MARTÍNKOVÁ, D.: Beschreibungen böhmischer und mährischer Städte im Zeitalter des Humanismus. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1993, s. 25-34; ŠINDELÁŘ, D.: Vědecká ilustrace v Čechách. Praha 1973.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.