Traktát

Z Encyklopedie knihy

Hilariův Tractatus (Strasbourg 1485). Hilarius Litoměřický: Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Strasbourg, Georg Husner? 1485). Fol. a2a s ručně doplněnou iniciálou C(Vm). Antikvariát Meissner (Praha).

Traktát (z lat. tractare = zacházet s něčím, pojednávat o něčem, angl. tract nebo treatise, fr. traité nebo dissertation, něm. Traktat nebo Abhandlung) původně středověká literární forma rozsahem nevelkého teoretického pojednání z teologie, filozofie, právní nauky a jiné vědecké oblasti, též forma vydání nábožensky vzdělavatelské a mravněvýchovné beletristické prózy a mimo to i označení části naukového (právnického) díla ve smyslu kapitoly. Měl-li polemický výklad odborného problému určitou souvislost s mluvenou formou výkladu, užívalo se střídavě též označení sermo (kázání, řeč), např. Petrus de Alliaco Tractatus et sermones (Bruxelles 1483). Nejčastější domácí ekvivalent k pojmu traktát byl „spis“. Rozsahem menší traktát se ve staročeském písemnictví nazýval zdrobněle traktátec či traktátík.

Forma odborného pojednání se nezřídka naplňovala polemickým obsahem (angl. polemical treatise, fr. pamphlet polemique, něm. Streitschrift), např. Hilarius Litomericensis Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Strasbourg 1485) či Johannes Cochlaeus Historiae hussitarum libri duodecim (Mainz 1549). Právě sem katolický teolog Cochlaeus editoval polemiky dvou předních českých utrakvistů 15. století Jana Rokycany a Jana z Příbramě, a to „Tractatus de septem sacramentis ecclesiae“ a „Tractatus de professione fidei catholicae“. Starší traktáty se resuscitovaly také formou samostatných přídavků, např. O milování Božím stará a výborná knížka jak světského stavu lidem, tak též i duchovním potřebně užitečná. … K posledku krátký Traktátík jest přidán pro nemocné lidi velmi prospěšný (Praha 1602).Prvním česky tištěným traktátem, který měl toto žánrové označení zakotveno přímo v názvu, byl Traktát o velebné a božské svátosti oltářní Václava Korandy ml. (Praha? 1493). Dějepisci ho citují zejména kvůli prvenství titulního listu v domácí knize. Za ním následoval Mikulášem Bakalářem tištěný překlad původně latinského cestopisu Bernharda von Breydenbach Traktát o Zemi svaté (Plzeň 1498). V jazykově české literatuře 16.-18. století slouží označení traktát takřka monopolně nábožensky vzdělavatelské a mravněvýchovné próze, např. anonymní Tento traktát jest o mládenci, kterýž jsa v štěstí zpychal a svévolně upadl v neštěstí, dnes v odborné literatuře zkráceně citovaný jako Pán rady (Praha 1505), Aurelius Augustinus Počíná se traktát svatého Augustina, kterýžto nazval Marnostmi tohoto světa (Praha 1506) nebo Lomnického Tanec anebo Traktát skrovný o tanci (Praha 1597). Tím spíše nepřekvapí označení ani v pozdním scholastickém pojednání Ambrože Josefa Janka Tractatus de angelo veteribus saepe conspicuo (Znojmo 1779?).

Na rozdíl od náboženské orientace jazykově českých projevů je však žánr pochopitelně silně frekventován v latinsky psané přírodovědné próze, např. u Simeona Partlicia ze Špicberku Tractatus cometographicus, O dvou nových hvězdách aneb kometách, které se spatřovaly na konci roku MDCXVIII. (Hradec Hrálové 1619), a v literatuře právnické, kupř. u Kryštofa Kyblína z Waffenburku Tractatus novus de differentiis iuris communis et bohemici (Praha 1663).



Lit.: PETRŮ, E.: Traktát a řeč jako žánry české literatury 15. století. Sborník prací jazykovědných a literárněvědných. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philosophica 47, Philologica 25. Praha 1968, s. 91-101.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 656-662.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.