Tropus

Z Encyklopedie knihy

Technika tropování pronikla do gregoriánského chorálu v 9. století a do mešní i hodinkové liturgie vnesla novou tvorbu. Uplatnila se v zásadě trojím způsobem: 1) jako dodatečné sylabické otextování původních melismatických zpěvů, 2) jako nové (avšak z daného melodického materiálu čerpající) hudební rozšíření tropovaných útvarů, 3) jako sylabické otextování melodií uvedených pod číslem 2. Tropy lze tedy charakterizovat jako textové, hudební nebo hudebně-textové přídavky. Původní básnickou tvorbu doplňovaly citáty z bible. Ve srovnání s jinou novou formou středověkého jednohlasu – sekvencí byl tropus méně samostatný jak melodicky, tak textově. Vzájemnou interakci lze pozorovat u tropů a středověké písně. Ačkoliv ještě v polovině 9. století byly tropy v liturgii zakazovány, našly své pevné místo v klášterních komunitách (důležitými centry se např. staly benediktinské kláštery St. Gallen a St. Martial), rozšířily se a v mešním ordinariu a officiu se udržely až do 16. století. Jednalo se povýtce o anonymní tvorbu, výjimkou byl např. Tuotilo ze St. Gallen, jemuž je mimo jiné připisován vánoční tropus Hodie cantandus est. Kromě pojmu tropus se používala celá škála dalších výrazů: např. laus, laudes festivae, melodia, neuma, versus, farsa, farsura, farsumen, prosa, prosella, prosula, verbeta atd.

Tropování bylo aplikováno v mešním ordinariu i propriu. Oblibě se těšily tropy v introitu (sem patří např. známý tropus Quem queritis, od něhož vedla linie k liturgickým velikonočním hrám), v Alleluia, tropovala se Kyrie (podle tropů dodnes specifikovaná jako např. Kyrie Fons bonitatis, Kyrie Cunctipotens atd.), ale také Benedicamus Domino, kde se vyvinula forma zvaná benedicamen. K tomtuto typu patří např. vánoční „popěvek“ Puer natus in Betlehem i vícehlasé benedicamen Zacheus arboris, doložené v Čechách 14. století. Tropování totiž nezasáhlo pouze jednohlas, ale také vícehlasou hudební tvorbu (např. školu Notre-Dame, organum – viz Winchesterský tropář z doby kolem roku 1000 atd.). Z českých autorů známe Záviše (2. pol. 14. století). Početně jsou tropy zastoupeny v procesionálech z kláštera sv. Jiří v Praze (13. a 14. století), opět některé v dvojhlasých úpravách. Svatovítský tropář (Archiv Pražského hradu, fond Metropolitní kapituly Cim 4) již podle názvu obsahuje zpěvy s tropy.

Lit.: DREVES, G. M. – BLUME, Cl. – BANNISTER, H. M.: Analecta hymnica medii aevi, 55 sv. (pro tropy speciálně sv. 47 a 49). Leipzig 1886–1922; SPUNAR, P.: Das Troparium des Prager Dekans Vit (Prag. Kapitelbibl. Cim 4). In: Scriptorium 9 (1957), s. 50–62; BÖSE, B. – SCHÖFER, F.: Tropen und Cantiones aus böhmischen Handschriften der vorhussitischen Zeit 1300–1420. Köln 1988; NOVOTNÁ, J.: Die Offertorienverse mit Tropen im Repertoire des Prager Metropolitankapitels. In: Cantus planus 1990, s. 445–462; Vlhová-Wörner, H.: Die Ordinarium-Tropen im Troparium des Prager Dekans Vít. In: Cantus planus 1993, ed. L. Dobszay et al. Tisk Budapešť 1995, s. 763-779; HAUG, A.: Troparia tardiva. Repertorium später Tropenquellen aus dem deutschsprachen Raum (= Monumenta monodica medii aevi. Subsidia Bd. I). Kassel-Basel etc. 1995; VLHOVÁ-WÖRNER, H. (ed.): Repertorium troporum Bohemiae medii aevi. Tropi proprii missae. Praha 2004; VLHOVÁ-WÖRNER, H. (ed.): Tropi ordinarii missae. II.-IV. (Kyrie eleison, Gloria in excelsis Deo; Sanctus; Agnus Dei). Praha 2006, 2010, 2013.

Autor hesla: Dagmar.stefancova