Utopie

Z Encyklopedie knihy

Frobenovo vydání Morovy Utopie (Basel 1518). More, Thomas: De optimo reip. statu deque nova insula Utopia, libellus vere aureus (Basel, Johann Froben 1518). Titulní strana s Frobenovým signetem nadnášeným dvěma andílky (kerykeion). Antikvariát Meissner (Praha).

Utopie (neexistující místo z řec. u- = ne, topos = místo, angl. utopia, fr. utopie, něm. Utopie) prozaický žánr fantastické literatury líčící dokonalé poměry v pomyslné zemi. Stejně jako u cestopisu zaujímala zde dominantní postavení složka naučná a výchovná. Prudký rozvoj utopií vyvolala v první polovině 17. století vleklá politická krize střední Evropy. Označení žánru bylo převzato z názvu latinského spisu Thomase Mora poprvé vydaného pod názvem Libellus … de optimo reipublicae statu deque nova insula Utopia (Louvain 1516). Myšlenkové prototypy ideálního státu našel More v Platónově Ústavě a v Augustinově díle De civitate Dei. Knížka zprvu kolovala jen v latinizujícím učeneckém prostředí. Do němčiny byla přeložena 1524, francouzsky vyšla poprvé 1550 a anglicky až šestnáct let po Morově popravě čili 1551. Český překlad se poprvé tiskl 1911.

Morova Utopie se stala vzorem mnoha literárních napodobenin, např. Gérard Winstanley The law of freedom in a platform (London 1652), James Harrington The Commonwealth of Oceana (London 1656), abbé Morelly Naufrage des isles flottantes, ou Basiliade du célèbre Pilpai (Paris 1753), Jean Meslier Le testament de Jean Meslier (ve Voltairově edici Paris 1762). S prvky utopie se setkáváme u Johanna Valentina Andreae Rei publicea Christianopolitanae descriptio (Strasbourg 1619) a u Thomase Campanelly Civitas solis poetica (Utrecht 1643). Z Koperníkova učení vycházejí utopie Francise Godwina The man in the moon or a discourse of a voyage thither by Domingo Gonsales (London 1629) a Johna Wilkinse A discovery of a New World or a discourse tending to prove that’t is probable, there may be another habitable world in the moon (London 1638). Klasickým projevem žánru je obhajoba monarchie Francise Bacona New Atlantis (1635). Z výše uvedených románů i z antického Lukiána čerpal Savinien Cyrano de Bergerac v dílech L’autre monde ou les états et empires de la lune (Paris 1656) a L’histoire comique des états et empires du soleil (Paris 1662). Ohlasy starší literatury jsou přítomné i v podobném Voltairově románu Le micromégas (London? 1752).

Portrét kapitána Gullivera (London 1726). Swift, Jonathan: Travels into several remote nations of the world in four parts by Lemuel Gulliver (London, Benjamin Motte 1726). Vol. 1, anonymní frontispis s portrétem kapitána Gullivera (Teerink-Scouten 291 druhý stav). Antikvariát Meissner (Praha).
Na sklonku 17. století se velké oblibě těšil žánr takzvaných podivuhodných cest (voyages extraordinaires). Jedním z prvních představitelů jsou Gabriel de Foigny La terre Australe connue, … par Jacques Sadeur (Genève 1676) a Dénis Vairasse d’Allais L’histoire des Sévarambes (Amsterdam 1677). Do této skupiny utopií lze řadit i romány řadící se už k nově vznikající dětské literatuře. Patří sem Daniela Defoa The life and strange surprising adventures of Robinson Crusoe (London 1719) a Swiftovo dílo Travels into several remote nations of the world in four parts by Lemuel Gulliver (London 1726), která čerpá z výše citovaného spisu Godwinova. První pokus o přenesení děje do budoucnosti zaznamenáváme u Louise Sebastiana Merciera L’an deux 2440 (London? 1722).
Kapitán Gulliver v zajetí (Den Haag 1727). Swift, Jonathan: Voyages du capitaine Lemuel Gulliver, en divers pays eloignez (Den Haag, P. Grosse – J. Neaulme 1727). Tabule I před druhým dílem paralelního vydání. Antikvariát Meissner (Praha).
U zrodu hororu, vyrůstajícího na pozadí takzvaného gotického románu, stály tři Angličanky, Clara Reev s dílem The champion of virtue (London 1777), Anne Radcliffe s dílem The mysteries of Udolpho (London 1794) a Mary Shelley, jejíž Frankenstein, or the modern Prometheus (London 1818) ovlivnil budoucí vývoj tohoto žánru nejsilněji. Vzmach průmyslové revoluce a reflexe vědeckotechnického pokroku vyjádřil jako jeden z prvních Étienne Cabet v díle Voyage en Icarie (Paris 1833). Odtud pak vedla přímá cesta k románům Julesa Verna (první publikací je Cinq semaines en ballon v Paříži 1863).

V české literatuře se žánr utopie ani fiktivních cestopisů samostatně nerozvinul. Ojedinělými doklady postupů blízkých utopií jsou práce Jana Amosa Komenského, a to Labyrint světa a Lusthaus srdce (Leszno? 1631) a volný dodatek Centrum securitatis, to jest Světlé vymalování (1633). Labyrint vyšel česky ještě v Amsterodamu 1663 a Berlíně 1757. První domácí vydání bylo připraveno v Praze 1782. Poprvé byla tato jedna z nejzásadnějších próz českého písemnictví ilustrována až ve dvaačtyřicátém vydání roku 1940. Německý překlad je tištěn od roku 1760, maďarský 1805, ruský 1896, anglický 1900, francouzský 1906. Také druhé vydání Centra pochází z Amsterodamu 1663. Do Čech se dílo vrátilo třetím vydáním z Kutné Hory na konci 18. století. Nejstarší překlad je německý patrně z roku 1736. Volně lze k žánru utopie přiřadit ještě kontemplativní prózu Valentina Bernarda Jestřábského Vidění rozličné sedláčka sprostného (Opava 1719). Součástí bohemikální literatury je i filozofická utopie o ideálním uspořádání technicky vyspělé podzemní říše Icosamerón, ou Histoire d’Édouard et d’Elisabeth, qui passèrent quatre-vingt-et-un ans chez les Mégamicres (Praha 1787). V pěti dílech ji rozvláčně sepsal a do Tiskárny normální školy zadal Giovanni Giacomo Girolamo Casanova. Kniha však tehdy žádný čtenářský úspěch nezaznamenala. Baconova New Atlantis z roku 1635 vyšla u nás až péčí Bohumíra Jana Dlabače jako Vypsání Nového světa (Praha 1798).


Bibl.: GIBSON, R. W.: St. Thomas More. A preliminary bibliography of his works and of moreana to the year 1750. With a bibliography of utopiana. New Haven 1961; LOCH, R. N.: Bibliographie der utopischen und phantastischen Literatur 1750-1950. Giessen 1984.

Lit.: ČERNÝ, V.: Třináct posledních let Jakuba Casanovy. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 189-216; ELIAV-FELDON, M.: Realistic utopias. The ideal imaginery societies of the renaissance 1526-1630. Oxford 1982; GENČIOVÁ, M.: Vědeckofantastická literatura. Srovnávací žánrová studie. Praha 1980; HIMMELMANN, N.: Utopische Vergangenheit. Berlin 1976; KOPECKÝ, M.: Komenského Labyrint a Jestřábského Vidění. Časopis Moravského muzea 53-54, 1968-1969, s. 171-184; MORTON, A. L.: The English utopia. London 1952; ŚWIETOCHOWSKI, A.: Utopie v rozwoju historicznym. Warszawa 1910; TODOROV, T.: Einführung in die phantastische Literatur. München 1972.

Lex.: MOCNÁ-PETERKA 253-258 (Horor), 621-629 (Science fiction) a 666-672 (Utopie).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.