Vazba s dominantovou kompozicí

Z Encyklopedie knihy

Vazba s dominantovou kompozicí nejrozšířenější typ zlacené vazby slepotiskové. Označení ustálil Bohumil Nuska (1965). Zatímco u vazby s rámovou kompozicí je střední pole obou knižních desek přeplněno kolkovým a válečkovým dezénem, dominantové uspořádání dává vyniknout elegantně prázdnému zrcadlu, jehož plocha je ohraničena pouze úzkou bordurou a uprostřed nese optické těžiště. To tvoří buď otisk plotny, anebo jednoho či několika ornamentálních kolků. Na plotně bývá nejčastěji vlastníkovo supralibros, ale i portrét náboženského reformátora či vladaře a řídce také emblém na způsob antické kameje (vazba plaketová). Dominantu může tvořit též kruhový či oválný medailon (kartuš) s plošnou arabeskou, maureskou nebo zlaceným názvem díla. Bordura má podobu samostatně stojícího linkového rámu, či válečkového pásu. Někdy může být v nárožních polích doplněna kolky. Plocha volného pole je dána šířkou bordury. Nesmí však překvapit, je-li prostor zrcadla mezi rámem a dominantou zmenšen na výšku protáhlým kosodelníkem z linek a pásu jako u vazeb pro sběratele Ottheinricha, anebo je-li volné pole pokryto symetrickými otisky kolků či punců na způsob vazby se vzorem „semis“. Pak bývá optické působení dominanty redukováno na minimum. Pokud volné pole nápadně zmenšují pravoúhlé rámy, hovoříme o smíšeném typu rámové a dominantové kompozice.

Z uvedené charakteristiky vyplývá, že nejvlastnějším rysem dominantové kompozice je uměřenost a ukázněnost. Kompozici můžeme označit za internacionální způsob uspořádání výzdobných prvků v době mezi renesancí a 18. století. Na teritoriu Polska, Českých zemí, Uher a Německa zaujala vůdčí postavení, a to i u vazby luxusní. Západoevropskou vazbu luxusní, zejména francouzskou a italskou, však netvoří soustava ke středu desky se zmenšujících soustředných rámů, ale plošně bohatý a spontánně tvořený dekor z linek. Jeho nápaditá morfologie potlačuje středové supralibros natolik, že tyto západoevropské vazby neklasifikujeme přítomností dominanty, nýbrž dle typických ornamentálních motivů (např. vazba se vzorem „dentelle“, vazba se vzorem „éventail“, vazba se vzorem „fanfare“, vazba se vzorem „pointillé“).



Lit.: DAVENPORT, C.: Cameo book-stamps, figured and described. London 1911; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha 1959; HAMANOVÁ, P.-NUSKA, B.: Knižní vazba sedmi století z fondů Strahovské knihovny. Praha 1966; HOBSON, A.: Humanists and bookbinders. The origin and diffusion of humanistic bookbinding 1459-1559. With a census of historiated plaquette and medaillon bindings of the renaissance. Cambridge 1989; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; NUSKA, B.: Materiál k polsko-českým vztahům z počátku 16. století. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 70-71; NUSKA, B.: Počátky české renesanční knižní vazby. Umění 10, 1962, s. 469-493; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.