Vigilie

Z Encyklopedie knihy

Vigilia (lat. = bdění), vigil (angl.), Vigilien (něm.), veillée (franc.)

Příprava na velké církevní svátky nebo události vrcholí vigiliemi – nočním bděním před samotným svátkem. Pokud se slouží mše, mívá obvykle svůj zvláštní formulář včetně speciálních obřadů spojených s vigiliemi, např. žehnáním ohně (benedictio ignis) a zapálením velikonoční svíce (benedictio candelae paschalis, laus cerei). Vigilie jsou doloženy už v raně křesťanské liturgii, slavily se v západním i východním ritu a prodělaly různé změny. Nejdůležitějšími a dnes nejznámějšími vigiliemi jsou obřady na Bílou sobotu předcházející neděli Zmrtvýchvstání Páně, které se ve středověku slavily v sobotu ráno, kdežto sobotní večer zaplnila lidová pobožnost zvaná Slavnost vzkříšení. Teprve reforma papeže Pia XII. v polovině 20. století posunula velikonoční vigilie do večerních hodin. Chorální chvalozpěv na velikonoční svíci Exsultet má kořeny již ve 4. století, písemně je doložen v pramenech od 7. století.

O vánočních svátcích mohl každý kněz sloužit tři mše: in nocte (tzv. půlnoční mše), in aurora – za svítání a in die (ve dne, tzv. velká vše, slavnost Narození Páně). Štědrovečerní vigilie připadala do doby před prvními nešporami nebo po nich. V minulosti se však slavilo vigilií víc (např. před slavností Seslání Ducha svatého nebo Nanebevstoupení Páně), jak dokazují i rubriky v rukopisných pramenech.

Lit.: ADAM, A.: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha 2001; VÁGAI, V.: Velikonoční vigilie v historii, její reformy od Pia XII. do současnosti a jejich přijetí ve vybraných farnostech Českobudějovické diecéze. Diplomová práce, KTF UK, Praha 2010.

Autor hesla: Dagmar.stefancova