Vita

Z Encyklopedie knihy

Vita (lat. život) 1. v hagiografické literatuře jeden z typů legendy bez zjevného prvku zázraku. Tím, jak je líčen pozvolný příklon hlavní postavy k askezi, se čtenáři poskytuje příklad vzorného života. Nejznámějším projevem jsou životopisy prvních mnichů poustevníků východní církve 4.-6. století (římská církev je nazývá vitae patrum, vitas patrum a pravoslavná paterik). Knihtiskem byly velmi často šířeny ve sbírce pořízené již Pseudo-Hieronymem Vitae sanctorum patrum sive Vitas patrum (Sant Orso 1474 italsky a Kassel 1475 latinsky). Záhy se tiskly také překlady do ostatních národních jazyků, např. 1480 holandsky, ca 1482 německy, 1486 francouzsky, po 1486 španělsky a 1495 anglicky. Většinu vydání provází na 200 figurálních dřevořezů. Ačkoli v Čechách byl od roku 1516 k dispozici jazykově moderní rukopisný překlad Řehoře Hrubého z Jelení, technicky málo vybavené domácí tiskárny na počátku 16. století nedokázaly tak objemnou knihu připravit. Další důvod, proč tento titul u nás neuspěl a jeho výroba nebyla zadána ani do ciziny, spočíval v konfesijní atmosféře pořád ještě ovlivňované husitským rigorismem.
Montalegreho ilustrace pro Lebensbeschreibung (Praha? 1725). Bourgoing de Villefore, Joseph Franc*ois? Weltz, Justin Ernst von?: Lebensbeschreibung der heiligen Altväter … Das Leben derjenigen Frauenspersonen (Praha?, Tiskárna arcibiskupská, fa Wolfgang Wickhart 1725). Díl první, tabule za pag. 114 s vyobrazením sv. Arsenia (signatura rytce vlevo dole). Antikvariát Meissner (Praha).
Tak se legendární životopisy v předbělohorské literatuře sporadicky objevují jen v podobě exempel. Častěji na ně připadneme až v 18. století. Jako doklad budiž uvedena dvoudílná Šporkova edice Lebensbeschreibung der heiligen Altväter … Das Leben derjenigen Frauenspersonen z francouzského originálu Josepha Françoise Bourgoinga de Villefore (Praha? 1725) s 206 mědirytinami Michaela Heinricha Rentze a Johanna Daniela de Montalegre. K jiným barokním zpracováním patří Allgemeine christliche Einöde des heil. seiner Seelen nach dem Exempel der Frommen Vätern und Einsiedlern jinak neznámého Johanna Heinricha Haina (Praha 1733) s několika desítkami rytin Kašpara Zachariáše Wussina.

2. Ve všech kulturních epochách počínaje antikou hojně užívané označení děl biografických (angl. biography, fr. biographie, něm. Lebensbeschreibung) či autobiografických (angl. autobiography, fr. autobiographie, něm. Autobiographie nebo Selbstbiographie). Klasická látka, která prošla všemi evropskými literaturami, byl Ezopův životopis připojovaný do jeho bajek (poprvé Milano 1474). K nejznámějším představitelům tohoto žánru v renesanci patří Paolo Giovio s díly De vita Leonis X. libri IV. (Firenze 1549), Vitae XII vicecomitum Mediolani principum (Paris 1549), Le vite di dieci nove vomini illustri (Venezia 1561) a mnoha dalšími. Raný projev takto světsky zaměřeného žánru je u nás doložen například Konáčovým převodem Gualthera Burlaea Životové a mravná naučenie mudrcuo (Praha 1514).

Většina mladších dokladů, z nichž vystupuje mohutný proud různých zpracování „Života Pána našeho Ježíše Krista“ anebo životopisů sv. Jana Nepomuckého, však spadá svou legendární formou do oblasti náboženské a mravní výchovy. Na ukázku lze citovat Placaliovu barokní obdobu pasionálu Obora panenská, to jest Životové slavnějších panen z rozličného stavu, věku, rodu … přes celý rok z Suria Metafrasta … vybraní (Praha 1634), Jana Tannera Vir apostolicus, seu Vita et virtutes R. P. Alberti Chanovsky (poprvé latinsky Köln/R. 1660, česky v Praze 1680), Matěje Benedikta Boleluckého z Hradiště Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi (Praha 1668), Balbínovy práce Vita venerabilis Arnesti, … primi archiepiscopi Pragensis (Praha 1664) a Vita … Nicolai Lancicii e Societate Jesu (Praha 1690), práci švédského jezuity André Schotta Vita S. Francisci Borgiae (Praha 1671) aj.

Oslavné, popřípadě kritické (polemické) životopisy světských osob přicházejí u nás až v 18. století, např. Biographie Marien Theresiens od Johanna Rautenstraucha (Wien-Bratislava 1780) anebo Leben Franz Fürsten und Kardinals von Dietrichstein Mikuláše Adaukta Voigta (Leipzig 1792). Autobiografické vypravování mívá ráz pamětí. Nejslavnější paměti protkané erotickými dobrodružstvími sepsal Giovanni Giacomo Girolamo Casanova (1725-1798). Ještě za jeho života vyšla u Schönfelda s Berkovým frontispisem Histoire de ma fuite des prisons de la République de Venise (Leipzig-Praha 1788). Německé vydání benátských eskapád se nazývá Meine Flucht aus den Staatsgefängnissen zu Venedig (Gera-Leipzig 1797). Posmrtně poprvé vydané paměti mají 12 dílů a nesou název Aus den Memoiren des Venetianers Jacob Casanova … oder sein Leben, wie er es zu Dux in Böhmen niederschrieb (Leipzig? 1822-1828). První francouzské úplné, ale textově upravené vydání vyšlo ve dvanácti dílech v Paříži 1826-1838. Česky byly devítidílné Paměti poprvé zveřejněny 1898-1900.


Bibl.: HAYN, H.-GOTENDORF, A. N.: Bibliotheca Germanorum erotica et curiosa. Verzeichnis der gesamten deutschen erotischen Literatur. Bd. 1-9. München 1912-1929 (repr. Hanau 1968 a k tomu WALRAVENS, H.: Register der Personennamen zu Hayn-Gotendorf. Hamburg 1984).

Lit.: RADIMSKÁ, J.: Francouzská memoárová literatura v Eggenberském fondu zámecké knihovny v Českém Krumlově. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2001 (red. K. Handlová). Brno 2001, s. 33-55; VOIT, P.: K českému básnictví předbělohorské doby-Život a putování sv. Kryštofa. Česká literatura 38, 1990, s. 419-424.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.