Voces ad aequales

Z Encyklopedie knihy

Vokální díla označená ad aequales byla určena pro hlasy stejného nebo blízkého rozsahu. Naše domácí praxe 16. století vycházela z interpretačních možností literátských bratrstev, kde byly k dispozici především mužské, tedy hlubší hlasy. Na objednávku literátů vzniklo mnoho kompozic s obsazením ad aequales (též zvaných sociorum); na tuto domácí situaci a poptávku zřejmě reagoval i Jakob Handl Gallus v několika svazkové sbírce motet Opus musicum (tisk Praha, Jiří Nigrin, 1586–1590). Pominout však nelze ani skutečnost, že s literáty často účinkovali i žáci místních partikulárních škol, kteří disponovali vyššími hlasy. Zapsané skladby navíc bylo možno při jejich realizaci transponovat do polohy, která odpovídala hlasovému rozsahu zpěváků.

Také skladby pouze pro chlapecké (tedy vyšší) hlasy mohly být chápány jako ad aequales: jednalo se např. o tricinia nebo bicinia, oblíbená v prostředí škol, ale i v soukromí ve 2. polovině 16. století a na počátku 17. století. Opakem této hudební sazby jsou skladby ad inaequales, kde se počítá s širokým obsazením hlasů od basu po diskant (soprán).

Zapsat označení ad aequales nebylo v hudebních rukopisech nutností, stejně jako zápis samotných názvů hlasů (např. Tenor, Bassus apod.). Může se však vyskytnout jako poznámka in margine (např. Kodex Speciálník, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Hr-7 [II A 7], Pater noster / Ave Maria, 41v – 43r) nebo přímo v názvu skladby, např. Missa octo vocum ad aequales, et ad duos choros… od Johanna Knöfela (hlasová kniha Bassus primus, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Hr-30 [II A 24]).

Lit.: BAŤA, J.: Cantionale Benessoviense. Benešovský kancionál. Clavis monumentorum musicorum regni Bohemiae, series A, V. Praha 2009. HLÁVKOVÁ MRÁČKOVÁ, L.: Řehtající koně, kdákající slepice, těžkopádní šrotýři… Každodenní život pozdně středověkého města očima a ušima hudebníků. Studia Mediaevalia Bohemica, 3/2011, č. 2, s. 275-285. HORYNA, M.: Studie k dějinám hudby a hudební teorie v Českých zemích. Habilitační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2011. SOUŠKOVÁ, D.: Pavel Spongopaeus Jistebnický. Ústí nad Orlicí 2013. ŠTEFANCOVÁ, D.: Tricinia z fragmentů Knihovny Národního muzea / Tricinia in Fragments Held by the National Museum Library. Musicalia, roč. 4, 2012, s. 131-135 (česká verze), 136-141 (anglická verze).

Autor hesla: Dagmar.stefancova