Vyřazování sazby

Z Encyklopedie knihy

Vyřazování sazby (angl. a fr. imposition, něm. Ausschießen) důležitá fáze sazečovy práce zaručující správný sled stránek v tiskové formě. Provádí se na takzvaném vyřazovacím prkně (stč. fundament anebo šísbret z něm. Schießbrett), kam jsou ze sazebnice odkládány kontinuálně vysazované stránky. Do tiskové formy však stránková sazba přichází oproti rukopisné předloze v pozměněném pořadí a někdy i v odlišném postavení, nežli měla na sazebnici. Tyto změny vyplývají jednak z povahy reprodukčního procesu, v němž pozitivní otisk vzniká z negativně komponované formy, a jednak ze snahy hospodárně využít plochu papíru i plošnou kapacitu ručního knihtiskařského lisu. Od zvoleného vyřazovacího schématu se pak neodvíjí pouze způsob skládání archů a velikost složek neboli formát knihy, ale v neposlední řadě se jím řídí i knihařské zpracování knižního bloku. Jakékoli schéma musí ovšem respektovat žebrování papíru veržé, dodržet optimální zrcadlo a jednotný rejstřík a pamatovat na to, aby text na archu po falcování do složky navazoval na líci, na rubu i mezi složkami. K oboustrannému potištění jednoho archu v ručním lisu byly tedy zapotřebí dvě formy, lícová a rubová (jednu formu obsahující zpoloviny stránky lícové a zpoloviny rubové otiskoval „na obrátku“ až rychlolis počátkem 19. století). Vakáty neboli čisté stránky bez sazby se vykrývaly netisknoucími písmovými výplňky.

K vyřazování sazby pro ruční lis sloužilo několik schémat. Zručný sazeč je ovládal zpaměti a mimo to mohl nahlédnout do sazečské knížky s návody pracovanými dle individuálních zvyklostí tiskárny (Formatbuch). Každé předem zvolené schéma muselo reflektovat množství písmového materiálu, který byl momentálně při ruce. Schémata se totiž lišila počtem vyřazovaných stránek (u folia dvě, v kvartu čtyři, osmerce osm) a také jejich umístěním ve formě. Stránky stály buď vedle sebe záhlavím nahoru (folio), anebo nad sebou ve dvojici záhlavím k sobě (kvart a osmerka). Pro takzvané drobné tisky se stránky vyřazovaly také nad sebou, ale v podélně položených trojicích (dvanácterka a elzevirský formát), či čtveřicích (šestnácterka), přičemž hlavy stránek zde směřovaly částečně do sebe a částečně ke kratším stranám formy.


Lit.: BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; CRÜWELL, G. A.: Ein österreichisches Formatbuch. Gutenberg-Jahrbuch 1931, s. 252-256; HEJL, J.: Typografické počty. Praha 1944.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.