Vydání

Z Encyklopedie knihy

Vydání (angl. edition, fr. édition, něm. Ausgabe, Edition nebo řidčeji Auflage) český ekvivalent nadnárodního termínu edice. Běžně je užíván 1. v souvislosti se zveřejněním určitého díla tiskem (kniha je vytištěna = kniha je vydána, avšak místo tisku nemusí být totožné s místem vydání). Dle způsobu výroby, výše nákladu a dalších technických kritérií rozeznáváme např. vydání bibliofilní, vydání ilustrované, vydání lidové, vydání luxusní (plnící též funkce vydání jubilejního), vydání masové, vydání miniaturní, vydání nezměněné, vydání originální, vydání přednostní, vydání příruční, vydání smíšené a vydání stereotypní. Dle typu nakladatele se zvlášť vyhraňuje vydání soukromé, z hlediska způsobu distribuce vydání subskripční a z hlediska prezentace vydání obálkové a vydání titulové.

2. Místo v řadě všech vydání daného díla vyjádřené buď konkrétní pořadovou číslicí (vydání první), anebo údajem obecnějším (vydání jediné, vydání nové, vydání poslední, vydání neukončené, vydání souborné). Údaj o pořadí byl jednou z textových složek titulní strany již od 16. století, kdy se ustálila praxe tuto důležitou informaci přesunout z rámcových částí na místo viditelnější. K základním pravidlům práce se starými tisky patří nutnost údaj o edici ověřit. Ne vždy se totiž informace zakládala na pravdě, poněvadž tiskař ani nakladatel nebyli v mnoha případech schopni postihnout, kolikáté vydání vlastně pořizují (kupř. u masových reedicí řecké a římské klasické literatury v 18. století).

3. Onačení tiskem zveřejněného produktu textologického studia. Moderní postupy se klasifikují jako vydání dokumentární (vydání diplomatické a vydání faksimilované), vydání kritické (vydání čtenářské a vydání vědecké) a vydání upravené. Vědecká edice může mít podobu vydání synoptického (jeho formální obdoba se nazývá vydání „en regard“). V širším slova smyslu sem můžeme řadit i edice klasifikované dle hodnověrnosti a čistoty textu (vydání aprobované, vydání autentické, vydání autorizované, vydání „ne varietur“, vydání neautorizované, vydání vzorové), dále dle textových oprav a doplňků pořízených s ohledem na konkrétní skupinu čtenářů (vydání „ad usum delphini“, vydání přepracované, vydání školní) a edice klasifikované dle přítomnosti komentářů (vydání „cum Glossa ordinaria“, vydání „cum notis variorum“). Zcela samostatnou skupinu tvoří vydání paralelní a vydání variantní, jejichž rozdílnost nespočívá pouze v míře proměn textu, ale i ve změnách dekoru a ilustrací.

4. V nové době totéž co knižnice čili pojmenování sbírky publikací realizované dle jednotných výběrových kritérií, např. Václavem Rodomilem Krameriem pořádané čtyřsvazkové Nové divadlo české (Praha 1819), sedmisvazková Jungmannova Sbírka povídek zábavných (Praha 1827-1832), Tylova pětisvazková Česká Thalia (Praha 1837-1841) aj.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.