Xylografie

Z Encyklopedie knihy

Xylografie na titulní straně Historie církevní (Praha 1594). Cassiodorus, Flavius Magnus Aurelius: Historia církevní … nazvaná Tripartita (Praha, Daniel Adam z Veleslavína 1594). Titulní strana, jejíž první dva řádky byly vyřezány do štočku a otištěny jako dřevořez. Antikvariát Meissner (Praha).
Xylografie (z řec. xylon = dřevo, grafō = píši, angl. woodcut, fr. xylographie nebo gravure tailée sur plaque de bois, něm. Xylographie nebo Holzschnitt) v širším pojetí zastaralé synonymní označení grafických technik užívajících dřevěnou tiskovou formu (dřevoryt, dřevořez), v užším slova smylu způsob rozmnožení textu nikoli pohyblivými tiskovými písmeny (knihtisk), nýbrž dřevěným kompaktním štočkem se zrcadlově obrácenou řezbou jednoho či více slov.

Tento způsob reprodukce textu je v Evropě doložen již mladší vývojovou fází blokových knih 15. a počátku 16. století. Z Čech i Moravy žádné čistě textové xylograficky rozmnožené artefakty dochovány sice nejsou, avšak jejich existenci lze připustit alespoň hypoteticky. Nápověď k tomu poskytuje Kniha nová o původu kněžství Krista Pána (Praha 1592), kterou sepsal utrakvistický farář a protobibliograf české literatury Jan Štelcar Želetavský z Želetavy (ca 1530-po 1597). Dle jeho povědomí „léta 1459. vyšel traktát pod titulem List M. Jana Husy z Konstancí; jest na archu bez litery“. Poněvadž Štelcarovy zprávy o českých prvotiscích vyznívají jinak vcelku velmi věrohodně, apriorní odmítnutí existence tištěného žalářního Listu je dle názoru Emmy Urbánkové příliš krátkozraké. Za předpokladu, že Štelcar neuvedl chybný letopočet (namísto správného 1495), a rozloučíme-li se s bájnou představou, že jednolist byl sázen pohyblivými literami v Mohuči, anebo Bamberku, můžeme pak s rozumnou dávkou skepse Husův List považovat za textový deskotisk čili xylografickou rozmnoženinu domácího původu.

Ruční řezba textu ovšem nezanikla automaticky s nástupem knihtisku, ale ještě nějaký čas sloužila jako doplněk sazby titulních stran, na nichž kaligraficky řezaný a vizuálně přitažlivý písmový štoček substituoval tehdy ještě neokázalé vyznačovací písmo. Nejstarší titulní xylografie u nás má Missale Strigoniense (Brno 1491) a Donatův Ars minor (Brno 1491), v jazykově českém knihtisku pak ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497-1498). Texturou řezané věcné názvy zůstaly vděčným grafickým prvkem i později, např. spolu s bohatým ornamentem na titulu Pekkova Nového zákona (Plzeň 1527), v Právech městských Brikcího z Licka (Litomyšl 1536). Pavel Olivetský a Alexandr Oujezdecký hojně využívali ve 20. a 30. letech xylografovaný štoček s nadpisovým slovem „Przedmluwa“. Jak dokládají Melantrichovy tisky či práce Daniela Adama z Veleslavína, v kontextu švabachové sazby se často užívalo výrazné a kaligraficky zdobné fraktury, např. Heinrich Bünting Itinerarium Sacrae scripturae (Praha 1592) či anonymní Historia židovská na knihy čtyry rozdělená (Praha 1592). Textový štoček usnadňoval též sazbu abecedy a slabikovacích schématů ve slabikářích 17. a 18. století.

Dřevořezáči zůstávají dodnes většinou neznámí. K výjimkám patří monogram Erharda Altdorfera (do písmene A naležato vepsané E) provázející nadpisové xylografie prvního úplného dolnoněmeckého vydání De Biblie … doctoris Martini Luthers (Lübeck 1533). Titulní nápisy v Büntingově českém Itinerariu a v Historii 1592 řezal monogramista LW. Zahraniční textové štočky vznikaly též pracnější, ale životnější a preciznější technikou kovorytu. S rozvojem písmolijectví a odklonem tištěné knihy od estetického kánonu rukopisů bylo řezání i rytí kompaktních textových segmentů již na počátku 16. století postupně nahrazováno rychlejším a levnějším způsobem vyznačování pomocí pohyblivých liter většího a dekorativnějšího písmového řezu.



Lit.: KIESSLING, G.: Die Anfänge des Titelblattes in der Blütezeit des deutschen Holzschnitts (1470-1530). Buch und Schrift 3, 1929, s. 9-45; SCHREIBER, W. L.: Monumenta xylographica. Die frühesten Erzeugnisse des Holz- und Mettalschnitts. Auktionskatalog der 28. Kunstauktion von Gilhofer & Ranschburg. Frankfurt/M.-Wien 1909; URBÁNKOVÁ, E.: Soupis prvotisků českého původu. Praha 1986.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.