Značky

Z Encyklopedie knihy

Značky (angl. characters, fr. marques, něm. Zeichen) historicky vzniklý a nadnárodně užívaný ideografický repertoár substituující svým jasným významem určité textové sdělení. Dřevořezové značky zaváděné k jednotlivým dnům do kalendářů, pranostik a do minucí (respektive k minuční figuře) se nazývaly karaktery (z řec. charakter = znaménko). Šlo o 12 znamení zvěrokruhu, 7 znamení planet (Dobropán = Merkur, Hladolet = Saturn, Kralomoc = Jupiter, Krasopaní = Venuše, Smrtonoš = Mars, Slunce a Měsíc), 5-7 značek pro znázornění aspektů čili úhlů mezi planetami („spoluspojení“ = konjunkce, „čtverhranné patření“ = kvadratura, „proti sobě patření“ = opozice, „tříhranné patření“ = trinus, „šestihranné patření“ = sextilis), 4 značky měsíčních fází a ca 8 značek zdravovědné a hospodářské povahy (pouštění krve, setba a štěpování, stříhání vlasů, kojení, lov zvěře). Pro lepší výraznost byla většina karakterů otiskována červeně.

Za karaktery však už nepovažujeme drobné kalendářové dřevořezy přidávané od 20. let 16. století k záhlavím jednotlivých měsíců. Obvykle se skládaly ze dvou částí. Levá výtvarnou zkratkou alegorizovala příslušný měsíc (např. srpen obilnou sklizní, září setbou na poli) a vpravo bylo často z jiného štočku připojeno měsíční znamení ze zvěrokruhu (srpen jako Panna, září jako Váhy). Umělecká i dokumentární úroveň některých kalendářových záhlaví je nadprůměrně kvalitní (Jan Willenberg). Díky ediční standardizaci se tyto alegorie během 17. století z kalendářů vytratily, ale v samostatně vydávaných minucích a pranostikách přečkaly až do 19. století.

Se značkami čtyř elementů (oheň, vzduch, voda a země) a jednotlivých chemických prvků pracovala literatura geologická, hornická, metalurgická, chemická a alchymistická. Značky jednotlivých planet užívala vedle osvětově zdravovědné literatury i díla astronomická. Planetární symboly se uplatnily také v ikonografické rovině tiskařských a nakladatelských signetů 15. a 16. století (u nás jde o značku Jupitera, kterou v nepatrně odlišných podobách užívali Pavel Olivetský z Olivetu a Jiřík Štyrsa, a o značku Merkura na signetu Václava Elama). Kartografické ikony slouží na mapách ke specifikaci osídlení a průmyslu, krajinných prvků nebo přírodních nalezišť. Byly užívány vcelku individuálně. Zcela soukromý ráz měly monogramy výtvarných umělců a tiskařské či nakladatelské signety. Ke zcela specifickým značkám, které prošly určitým vývojem a s nimiž se lze ve starých tiscích setkat, patří také hudební noty v nototiscích.


Lit.: ČERNÝ, J.: Krakovské kalendáře na Moravě v 16.-18. století. Knihy a dějiny 5/1-2, 1998, s. 42-69 (zejména vyobrazení); CHOJECKA, E.: Astronomische und astrologische Darstellungen und Deutungen bei kunsthistorischen Betrachtungen alter wissenschaftlicher Illustrationen des 15.-18. Jahrhunderts. Berlin 1967; CHOJECKA, E.: Krakowska grafika kalendarzowa i astronomiczna XVI wieku. Studia renesansowe 3, 1963, s. 319-476; KOCH, R.: Das Zeichenbuch, welches alle Arten von Zeichen enthält. Leipzig 1936.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.