Zrcadlo

Z Encyklopedie knihy

Zrcadlo kralických Biblí (Kralice? 1594 a 1596). Vlevo Bible česká zv. Kralická neboli Šestidílná (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1579–1594). Díl šestý (1594), fol. 357a s epištolou sv. Pavla k Filipským. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. JQ IV 36. Vpravo Bible česká zv. Kralická neboli Jednodílná, 1. vyd. (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1596). Pag. 1096 s dvousloupcovou epištolou sv. Pavla k Timoteovi a iniciálou Václava Elama. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA V 2.

Zrcadlo v teorii sazby potištěná plocha strany (angl. type area, fr. surface de la composition, něm. Satzbild nebo Satzspiegel). Do potištěné plochy se zahrnuje i text pod čarou, nikoli však číslo listu, sloupce a strany, kustod, marginálie, norma, signatura archu a záhlaví. Poměr zrcadla k rozměrům listu stanovili již prvotiskaři v 15. století jako jedno ze základních pravidel klasické typografie: vzdálenost vnitřního a vnějšího okraje sazby 1 : 2 (případně 1,5 : 2) a vzdálenost horního a spodního okraje 3 : 5 (u prvotisků a starých tisků většinou 3 : 6). Definitivní podoba zrcadla vznikala na sazebnici. Úprava a velikost zrcadla byla podmíněna obsahovými (žánrovými) specifiky předlohy a zároveň reflektovala způsob vyřazení sazby, rozměr archu i velikost písmových stupňů a ilustrací. Zrcadlo, měřeno v milimetrech či vyjádřeno počtem řádků, je důležitým nástrojem identifikace a popisu torzovitě zachovaných exemplářů.

V zásadě rozeznáváme čtyři typy zrcadla: jednolité vznikající sazbou per extensum (lat. zeširoka) neboli in continuo (lat. nepřetržitě), členité při sazbě sloupcové (typické např. pro biblické tisky), kombinované ze sloupců i sazby per extensum (právnická literatura 15. a 16. století) a konečně nepravidelné. Tento poslední typ je charakteristický pro celostránkovou ztrácející se sazbu a pro módní sazbu figurální. Dvousloupcové zrcadlo imitovalo rozvržení textu obsáhlých středověkých rukopisů. Zvolil ho už Johann Gutenberg při tisku Biblia latina (Mainz? ca 1454?-1455), která se nazývá též Gutenbergova bible nebo zkráceně dle počtu řádků „B 42“. K nejstarším projevům zrcadla kombinujícího hladkou sazbu hlavního textu s bočními sloupci pro komentáře lze v oblasti odborné literatury řadit Justinianovy Institutiones (Mainz 1468) z dílny Petera Schöffera st. Při sazbě glosovaného biblického textu toto zrcadlo užil poprvé snad Johann Amerbach v Biblia latina cum glossa ordinaria Walafridi Strabonis (Basel? 1480?). U nás kombinovaný typ zrcadla dovedla k dokonalosti Tiskárna bratrská svou šestidílnou Biblí českou neboli Kralickou (Kralice 1579-1594).

2. V teorii knižní vazby se termínem zrcadlo (něm. Einbandspiegel) označuje středové pole obou desek. Jeho tvar i rozměr záležejí na formátu knihy a na typu výzdoby. U vazby s rámovou kompozicí je středové pole vymezováno bordurou a případně i čtvrtkruhovými nárožními výplněmi z kolků. Čím užší je tento rámový aparát, tím větší zůstává plocha pro zrcadlo. U pozdně gotické vazby řezané tu přichází většinou dezén z opakovaných kolků (tzv. Repetitionsmuster s granátovým jablkem, stylizovanou rozetou, lilií, ptákem apod.) a u vazby slepotiskové routový (brokátový) motiv čili svisle traktované pásy s kapkovitými kosodelníky vyplněnými vegetabilním ornamentem. Až do počátku 16. století se vyskytuje též diagonální mřížování, které je buď prosté, anebo s kolky v mezipolích či v průsečících. Levnější způsob se omezil na dvě diagonálně se protínající linky. Od renesance přicházejí tematicky bohatší ornamentální pásy pořízené válečkem. Vazba s dominantovou kompozicí dává vyniknout prázdnému zrcadlu, z jehož středu opticky vystupuje nejčastěji plotnové supralibros, kruhový či oválný medailon nebo kartuš (vazba se vzorem „dentelle“, vazba se vzorem „éventail“). Termín zrcadlo vazby se užívá též pro označení přídeští krytého a zdobeného stejným způsobem jako vnější část desek (vazba „doublure“). Německý výraz Spiegel se však vztahuje i na ochranný pokryv, jímž je vylepen vnitřek desky, čili na přídeští obecně.

3. Žánr středověké odborné, věcné i naukové prózy označovaný soudobým termínem speculum.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.