Řecká vazba

Z Encyklopedie knihy

Verze z 10. 12. 2018, 23:49, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Řecká vazba (angl. greek binding, fr. reliure à la grecque, něm. griechischer Einband) nevýrazně dochovaný typ knižního korpusu vycházející z tradic vazby orientální. Poněvadž vazy byly zapuštěny řetízkovým stehem do zářezů v lomech složek, neoklepaný hřbet zůstal zcela plochý. Vystupující reliéf tvoří pouze kapitálky zřetelně vedené až za okraj desek. Hřbet v hlavici a patě přesahoval horní a dolní okraje silných dřevěných desek o několik milimetrů. Šněrovadla byla spletena z proužků kůže. Výzdoba těžila výhradně z ornamentálních prvků islámských.

Řecká vazba byla specifikem klášterních dílen na Balkáně, v Turecku a Rusku (má tedy ráz vazby klášterní). Na přelomu 15. a 16. století ji do Itálie importovali řečtí řemeslníci. Nejstarší ohnisko se soustředilo v Benátkách okolo Alda Manuzia st., jehož řecky tištěné aldinky takto vázali zde usazení Řekové. Také královské dílny v Paříži před polovinou 16. století týmž způsobem pietně knihařily řecké publikace (proto zde technologie získala označení „grecquage“). Charakteristický prvek, totiž plochý hřbet, si však záhy po 1500 osvojila většina italských a francouzských renesančních knihvazačů a koncem 16. století i někteří řemeslníci ve střední Evropě.


Lit.: SCHUNKE, I.: Venezianische Renaissance-Einbände. Studi di Bibliografia e di Storia in onore di De Marinis 4. Verona 1964.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.