Český knihtisk v cizině

Z Encyklopedie knihy

Elyanova Statuta s nejstarším textem tištěným ve slovanském jazyku (Wrocław 1475). Statuta Vratislavensia (Wrocław, Kasper Elyan 1475). Fol. d3b se staropolskou verzí modliteb Otčenáš a Zdrávas. Hláskoslovná rovina druhého a třetího odstavce je viditelně ovlivněna staročeštinou. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 39 F 31/1.

Český knihtisk v cizině před Bílou horou doplňoval především omezenou kapacitu domácího knihtisku a po roce 1620, kdy se stal posilou exulantů a tajných nekatolíků v Čechách a na Moravě, významně pluralizoval jednostrannou konfesijní orientaci vydavatelského modelu domácích dílen. V 19. století zastupoval české a moravské řemeslo tehdy, nestačilo-li výrobu pokrýt vlastními technickými prostředky.

Jazykově českou literaturu tiskli především čeští a moravští tiskaři usedlí v cizině. Zpravidla užívali tiskový materiál pocházející z vlasti. O zakázky projevovali zájem také původem zahraniční tiskaři, kteří si tak rozšiřovali obchodní zázemí a jejichž víra přitom nikoli ojediněle souznívala s věroučným programem cílových čtenářských skupin. Tyto dílny byly většinou vybaveny vlastním akcentovaným tiskovým písmem, vhodným pro sazbu češtiny. Přitom však nelze přehlédnout, že český knihtisk se vcelku kontinuálně realizoval po 1506 jen u severních a jižních sousedů a na západ od našich hranic, zatímco východně od Slovenska byly kontakty v tomto oboru navázány opožděně a řídce. Pravděpodobně nejstarší jazykově český tisk pořízený ve východní Evropě (Ukrajina) představuje Divotvorný řeholního kněžstva patriarcha S. Caietanus …, jehožto s. život … jest na světlo vydaný (Lviv 1693). Knížku sepsal haličský misionář Maxmilián Antonín Vratislav z Mitrovic.

Apokalyptičtí jezdci v Bibli české zvané Benátská (Venezia 1506). Bible česká (Venezia, Peter Liechtenstein 1506). Fol. Ll6a s textem o Rozlomení šesté pečeti (Zj 6, 12–17) a dřevořezem, v němž je papež za asistence apokalyptických jezdců polykán tlamou pekelnou. Předlohu vyobrazení lze stopovat už v Kobergerově Bibli norimberské (Nürnberg 1483) či v Bibli české Martina z Tišnova (Kutná Hora 1489). Červené doplňky textu byly pořízeny dodatečně rukou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR V 6.

Do roku 1500 není známo žádné bohemikum tištěné souvislou češtinou mimo naše území. Výjimku přinášejí pouze Statuta Vratislavensia (Wrocław 1475) z dílny Kaspera Elyana. Latinský text Statut je na dvou stranách doplněn základními modlitbami Otčenáš, Zdrávas a Věřím. Poněvadž jsou vysázeny polsky s výraznými vlivy staročeštiny, lze je důvodně považovat za zcela nejstarší tištěnou podobu nejen českého a polského jazyka, ale všech slovanských vůbec. Hmatatelnější podobu mají cizojazyčná bohemika vyrobená v cizině. Byla určena jednak nadnárodnímu trhu 15. století (latinská a německá literatura historická, polemická či lékařská, minuce i pranostiky) a jednak trhu v Čechách a na Moravě (latinské liturgické příručky). Převahou jde o produkci německých dílen (Heinrich Gran, Johann Grüninger, Georg Husner, Konrad Kachelofen, Martin Landsberg, Johann Sensenschmidt a Heinrich Petzensteiner, Georg Stuchs aj.). Jednotliviny jsou doloženy z Itálie (např. Simon Bevilacqua) a Vídně (snad Johann Winterburger).

Nejstarší projevy jazykově českého knihtisku v cizině jsou tak doloženy až počátkem 16. století v Benátkách a současně možná i v Norimberku. Významný benátský typograf Peter Liechtenstein s pomocí českých korektorů vytiskl na zakázku Bibli českou zvanou Benátská (Venezia 1506). Kromě ní byly téhož roku česky tištěny Liechtensteinovým materiálem také dva příležitostné traktáty. Poté služby italských tiskařů pro české zákazníky využívány již nebyly. Za nejstarší jazykově český tisk realizovaný v Německu lze důvodně považovat minuci Konrada von Nürnberg (Konrada Tocklera) na rok 1507 Od narozenie Pána našeho Jezu Krista … tuto se podpisuje (Nürnberg? Plzeň? 1506?). O tomto jednolistu dosud panovalo mínění, že vznikl prací plzeňského tiskaře Mikuláše Bakaláře a že norimberský tiskař Hieronymus Höltzel byl v tomto případě jen nakladatelem. Typologický rozbor písma však naznačuje závěr zcela opačný, nehledě na skutečnost, že právě z Höltzelovy dílny vyšla i německá verze této minuce. O málo později se rozvinula spolupráce s Rakouskem. První jazykově české (respektive vícejazyčné) dílo, totiž Dictionarius trium linguarum latine, teutonice, boemice (Wien 1513), vytiskli Johann Singriener st. a Hieronim Wietor. Během následujících staletí postupně vypravilo asi 20 vídeňských dílen na 60 jazykově českých titulů. Největší podíl přitom spadá až do 18. století (Johann Thomas von Trattner st.).

Spodní část Bakalářovy-Höltzelovy minuce s Bakalářovým signetem (Nürnberg? Plzeň? 1506). Konrad von Nürnberg: Od narozenie Pána našeho Jezu Krista … tuto se podpisuje (Nürnberg? Plzeň?, Mikuláš Bakalář? Hieronymus Höltzel? 1506?). Spodní část jednolistu s Bakalářovým signetem vpravo. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. 179/zl. (dnes premonstrátská knihovna v Teplé).

Roku 1514 byly v Německu pořízeny další dva jazykově české tisky, okolo jejichž vzniku už žádné pochybnosti nekolují. Latinsko-česká učebnice Libellus grammatices (Leipzig 1514), kterou napsal humanista Nicolaus Perottus, v Lipsku opustila tiskárnu Melchiora Lottera st. a reedici latinsko-česko-německého slovníku Vocabularius hic quiq: perutilis (Leipzig 1514) pořídil Wolfgang Stöckel. O tři roky později se otevírá na poli knižní kultury významná spolupráce s Norimberkem, kterou světská a církevní moc potlačila teprve v 60. letech 16. století. Péčí Adama Dyona zde vychází druhý nejstarší celočeský text na území Německa. Je to jednolistový Almanach … létha [1517] (Nürnberg 1516?) norimberského matematika Erharda Etzlauba. Originální jazyková verze jednolistu se zřejmě nedochovala. Z produkce rodilých Němců (Alexander Philipp Dietrich, Johann vom Berg, Dietrich Gerlach, Hans Guldenmund, Jan Günther, Christoph Gutknecht, Hieronymus Höltzel, Leonhard Milichthaler, Ulrich Neuber, Hans Pekk, Friedrich Peypus) i v Norimberku dočasně usazených českých tiskařů a nakladatelů (Kašpar Aorg, Jan Had, Mikuláš Klaudyán, Jan Mantuán Fencl, Václav Oustský) se dnes zachovalo více než 60 jazykově českých titulů převážně nekatolické náboženské literatury. Od 17. století se kooperace omezila na nakladatelské aktivity v oblasti cizojazyčné bohemikální tvorby odborné, zejména právnické (Michael Endter, Georg Lehmann, Paul Lochner st., Peter Konrad Monath, Johann Friedrich Rüdiger, Jakob von Sandrart, Johann Zieger), kartografické a topografické (Johann Gabriel Doppelmayer, Johann Baptista Homann, Peter Isselburg, Gabriel Nikolaus Raspe či Johann Christoph Weigel).

Třetím německým městem, z jehož tiskáren v době šmalkaldské války vycházely jazykově české novinové letáky, byl Wittenberk (od 1546 Josef Klug). V 17. a 18. století služeb wittenberských tiskáren užívali především slovenští evangelíci, studující na zdejší univerzitě. Český knihtisk byl provozován snad také v Magdeburku (1554 Michael Lotter). Významným centrem nekatolického knihtisku se staly Drážďany. Od roku 1602 zásoboval český a moravský trh Němec Hieronymus Schütz. Po Bílé hoře byl v Drážďanech překladatelsky i nakladatelsky činný exulant Kryštof Megander se svým tiskařem Janem Ctiborem Kbelským. O něco později na potřeby nekatolíků reagovaly také rodiny Christopha Baumanna, Bergenů a Harpeterů. Dnes je z drážďanské jazykově české produkce známo 33 titulů.

Na rozdíl od tiskáren v Augsburku (1615) a Brémách (1616), které se českou sazbou zabývaly jen okrajově, vznikalo od roku 1629 silné středisko českého nekatolického knihtisku v Žitavě. Dle dnešních znalostí obohatilo náboženské enklávy v Německu a tajné evangelíky v Čechách a na Moravě 108 publikacemi kapesního formátu. Vedle několika domácích tiskařů zde působili exulanti Michael Hartmann a Václav Klejch. Neméně významné centrum představovalo v letech 1630-1639 Perno. Čeští exulanti Samuel Martinius z Dražova a Jan Ctibor Kbelský zde pro první vlnu pobělohorských utečenců připravili nejméně 35 publikací (dalších 5 je tiskařsky anonymních). Důležitou roli jazykově českého knihtisku v Německu plnilo též Halle/S. (evangelicky a pietisticky orientovaní Johann Justinus Gebauer, Stephan Orban či institucionální Tiskárna Sirotčího domu). Nejstarší z asi 25 českých publikací nese vročení 1702. Od roku 1743 mapu německého knihtisku dále obohatil Berlín, angažovaný do konce století asi 50 jazykově českými nekatolickými publikacemi. Nejstarší z nich pocházejí z dílny Christiana Friedricha Henninga. Český knihtisk kulminoval v Berlíně příchodem českobratrského duchovního, překladatele a editora Jana Teofila Elsnera (1747). S tiskárnami v Jeně spolupracovali mezi léty 1773-1782 slovenští evangelíci, studující zde bohosloví (nejméně 6 publikací). V období 1514-1800 vzniklo na území Německa úhrnem více než 340 jazykově českých titulů převážně nekatolické literatury. Během 19. století suplovaly technicky dobře vybavené německé dílny nedostatečně fungující české a moravské tiskárny (např. dětská literatura překladatele, básníka a bibliografa Františka Douchy, hojně doprovázená barevnými litografiemi, vycházela během 60. let na plátěných listech v Norimberku anebo Stuttgartu).

Gutgeselův tisk Lutherova Katechismu (Bardejov 1581). Luther, Martin: Katechismus, to jest Kratičké obsazení a výklad předních článkův víry a náboženství křesťanského (Bardejov, Dávid Gutgesel 1581). Titulní strana prvního tisku na území dnešního Slovenska v slovakizované češtině (list je nahoře poškozen). Repro: Valach 1987.

Z chronologického hlediska se jazykově český knihtisk po Itálii (1506), Rakousku (1513) a Německu (1514) uchytil také v Polsku. Nejstarší publikaci, totiž Prokopiades Mikołaj Szadek Pranostika krakovská … k roku Páně 1532 (Kraków 1531?), připravil snad Maciej Scharffenberg. Zakázky jednoty bratrské realizoval v Šamotulách 1558 a 1560-1561 Alexandr Oujezdecký. Mezi 1620-1781 se český knihtisk etabloval také ve Vratislavi. Asi sedm náboženských a učebnicových publikací tu vytiskl evangelík Georg Baumann nejml. a Tiskárna jezuitská. Nejméně 30 jazykově českých děl připravila během let 1629-1656 Tiskárna bratrská v Lešně. Nelehké podmínky exilu ji donutily otevřít se širším společenským podnětům a vydávat latinské, polské, české a německé publikace určené nejen exulantům a tajným nekatolíkům v Čechách a na Moravě, ale i ostatnímu polskému publiku. Proto jazykově české tituly zaujímají již jen pětinu její celkové produkce. Nemnoho dokladů katolického českého knihtisku 17. a 18. století se zachovalo z polské Nisy. Naopak poměrně dobře jsou dokumentovány česko-polské kontakty v Kladsku. Od roku 1710 až do konce století zde bylo vyrobeno 15 oficiálních náboženských publikací. Jako další místo jazykově českého knihtisku v Polsku přichází Břeh, reprezentovaný 9 publikacemi z let 1725-1767. Posledním v chronologii je Královec (1762). Úhrnem bylo v Polsku dle současného povědomí vytištěno či nakladatelsky zajištěno asi 67 jazykově českých tisků.

Na Slovensku užila národní jazyk (respektive češtinu silně ovlivněnou slovenskými nářečními prvky) poprvé bardějovská dílna Dávida Gutgesela 1581 v Lutherově díle Katechismus, to jest Kratičké obsazení a výklad předních článkův víry a náboženství křesťanského (Bardejov 1581). Slovakizovaná čeština byla též jazykem českých exulantských tiskáren v Trenčíně (Václav Vokál, Nikodém Čížek, Pavel Vetterin, Vavrinec Benjamín Vodháj). Na území dnešního Maďarska ji od 80. let 18. století užívaly také budapešťské filiálky rodin Jána Michala Landerera a Františka Augustína Patzka či Tiskárna univerzitní jakožto pokračovatelka trnavské Tiskárny jezuitské. Vliv těchto středisek dosahoval až na moravský a český knižní trh. Z obchodně výhodné moravsko-slovenské pozice těžil také český rodák Josef Antonín Škarnicl, který 1761/62 založil ve Skalici výkonnou tiskárnu, pracující v majetku rodiny po čtyři generace.

Jazykově český knihtisk pěstovaly také dílny v Haagu a Amsterodamu. Snad právě v Haagu u Ludolfa Breckefelda vyšly dvě nejstarší české publikace v Nizozemí. První představuje Strejcovo zpracování Žalmové aneb zpěvové svatého Davida (Den Haag? 1630) a druhá je Straněnského překlad Habermannova díla Modlitby z Písma svatého (Den Haag? 1632, dále 1637 a 1660). Nejstaršími amsterodamskými tiskaři vydávajícími 1658-1659 české texty Komenského byli Christoffel Cunradus a Gabriel de Roy. Roku 1660 zřídil Jan Amos Komenský v Amsterodamu vlastní dílnu (dle polských badatelů měl přitom použít část lešenské Tiskárny bratrské), do níž angažoval souvěrce Jana Paskovského a Jana Teofila Kopidlanského. Dílna, navazující na ediční program své předchůdkyně, vyprodukovala v krátké době 1660-1663 asi 30 tisků, z toho 14 českých.


Bibl.: KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Redigoval dr. Zdeněk Tobolka [od 5. svazku dr. František Horák]. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Text + tabule. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Svazek 1-9 (písm. A-Z). Praha 1925-1967; KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). [Sestavila] dr. Emma Urbánková. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Založil doc. dr. Zdeněk V. Tobolka, pokračovali doc. dr. František Horák a dr. Bedřiška Wižďálková. Část I. písm. A-. Praha 1994-; VOIT, P.: Rejstřík autorů, překladatelů a editorů. Příspěvky ke Knihopisu 1. Praha 1985; VOIT, P.: Rejstřík anonymních záhlaví. Příspěvky ke Knihopisu 2. Praha 1985; VOIT, P.: Rejstřík názvový. Příspěvky ke Knihopisu 3. Praha 1985.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.