Řecký knihtisk

Z Encyklopedie knihy

Řecký knihtisk poněvadž rozvinutí knižní výroby v Řecku bránilo od středověku až do 1821 trvající politické uspořádání v nedobrovolném svazku Osmánské říše, knihtisk se úspěšně realizoval v různých středoevropských dílnách. Zvýšený zájem o studium řečtiny souvisel s pádem Istanbulu jakožto poslední výspy Byzantského císařství (1453) a s přílivem řeckých učenců do Itálie. Nejstarší tištěné projevy měly podobu krátkých řeckých citátů vložených do latinského textu. Citáty nebyly ještě sázeny z tiskových písmen odlévaných, nýbrž pořízených buď jako kovoryt, např. Lucius Coelius Firmianus Lactantius Opera (Subiaco 1465) ze Sweynheymovy a Pannartzovy společné dílny, anebo jako xylografie, např. v Ciceronově díle De officiis (Mainz 1465) publikovaném dvojicí Johann Fust a Peter Schöffer st. Jednodušší ovšem bylo ponechat pro řecké pasáže v sazbě latinského textu volné místo a text do něho vepsat, jak vidíme ještě na Zarottově tisku Donatovy učebnice De octo partibus orationis (Milano 1473).

Písmařskou konstrukcí a odléváním řeckého tiskového písma se obírali v Benátkách usedlí Nicolas Jenson a Vindelinus de Spira v roce 1472. Písmový řez jejich kreací byl ovlivněn kresbou humanistického písma. Nejstarší čistě řecky tištěnou datovanou knihu představuje gramatika řeckého humanisty Constantina Lascarise Erotemata (Milano 1476) vyšlá prací Dionysia Paravisina (též Dionigi Paravicino, 1473 Cremona, 1474 Como a 1476-1478 Milán). V Benátkách jsou roku 1486 doloženi bratři Alexander a Laonicus Cretensis, pocházející z Kréty. Další tiskařské dílny zaměstnávající tiskaře řecké národnosti fungovaly také ve Florencii, kde je roku 1488 mimo jiné doložen výrobce písma Kréťan Demetrios Damilas. Jeho materiál poznáváme v prvním řeckém vydání Homérových Opera (Firenze 1487/88), které pořídil buď neznámý Tiskař Vergiliových spisů 1487/88, anebo Bartolomeo de Libri (činný ve Florencii 1482-1511). Úspěšným propagátorem řecké knihy byl Aldo Manuzio st. S nově vytvořenou řeckou polokurzivou vytiskl nejprve část řecko-latinské verze gramatiky Constantina Lascarise Erotemata (Venezia 1494-1495), dále Aristotelova pětidílná Opera (Venezia 1495-1498), Theocritovo dílo Idyllia (Venezia 1495-1496) a mnoho dalších. Manuziovu edici Lascarisovy gramatiky, od roku 1476 v celkovém pořadí již čtvrtou, zakončoval vzorník „Alphabetum graecum cum multiplicibus litteris“.

Dalším centrem řecké tištěné knihy se díky zálibám Ludvíka XII. stala Francie. Nejstarší řecké publikace zde tiskla od roku 1507 pařížská dílna Gillese Gourmonta (činný 1499-1540). Ludvíkův nástupce František I. inicioval 1543 u Clauda Garamonda vznik nového řeckého písma „Grecs du roy“, užitého ve třech písmových stupních poprvé Robertem Estiennem nejst. v knize Eusebia Caesariensis Ecclesiasticae historiae libri X (Paris 1544). Písmo bylo v oběhu ještě během 17. století. V německy mluvících zemích se vydáváním řeckých textů obírali Johann Amerbach (Basilej), Thomas Anshelm (Pforzheim), Anton Koberger st. (Norimberk) aj. K nejstarším a přitom nejzávažnějším projevům se zde řadí Erasmova řecko-latinská novozákonní edice Novum instrumentum omne (Basel 1516), kterou připravil Johann Froben.

V Polsku se za nejstarší knihu tištěnou řecky pokládá u Hieronima Wietora vydaný soubor idyl syrakuského bukolika Moschose (Moschuse) Amor fugitivus (Kraków 1524). Nejstarší bohemikální projevy tištěné formou kratších pasáží jsou obsaženy ve vícejazyčné filologické literatuře vydávané pro potřeby českého školství v Německu, např. Nicolaus Perottus Libellus grammatices (Leipzig 1514) u Melchiora Lottera st. a Jakobus Heinrichmann Institutiones grammaticae (Nürnberg 1518) nákladem Jana Mantuána Fencla u Friedricha Peypuse a současně u Hieronyma Höltzela. Do této oblasti patří také nadnárodně orientovaný dvousvazkový slovník Zikmunda Hrubého z Jelení Lexicon symphonum (Basel 1537-1544), tištěný zpoloviny opět Frobenem. Ačkoli byla řečtina mezi českými humanisty počátečních dekád 16. století běžným jazykem písemné korespondence (Matouš Collinus z Chotěřiny, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Matěj Korambus, Václav Písecký), tiskové písmo do Čech proniklo opožděně. K nejstarším tiskárnám, které disponovaly řečtinou alespoň v nejnutnějším množství, patří dílna Jana Kantora Hada. Řecký text zde byl poprvé užit v originálních citátech Collinova náboženského textu De coena Domini aliquot odae exempli gratia propositae adolescentibus in Academia Pragensi (Praha 1546), určeného školní praxi. Hadův písmový fundus i všechny mladší sady pocházely nepochybně ze zahraničí. To platí i pro Moravu, kde řecká sazba přichází poprvé u tiskaře Jana Günthera ve výkladu Jana Dubravia In psalmum ordine quintum (Prostějov 1549). Pokud víme, řecké písmo u nás jako první odléval a prodával až Václav Jan Krabat po 1751.


Lit.: CZERNIATOWICZ, J.: Z dziejów drukartwa greckiego na wschodnich ziemiach Rzeczypospolitej w XVI i XVII wieku. Roczniki biblioteczne 20/3-4, 1976, s. 563-577; FINAZZI, M.: La stampa greca a Venezia nei secoli XV° e XVI°. Venezia 1968; HIERONYMUS, Fr.: Griechischer Geist aus Basler Pressen. Basel 1992; LOEWE, B.: Die Ausbreitung der griechischen typographie in Deutschland. Gutenberg-Jahrbuch 1940, s. 297-316; MACRAKIS, M. S.: Greek letters. New Castle (DE) 1966; MAZAL, O.: Die kulturhistorische Stellung des frühen griechischen Buchdruck. In: Johannes Gutenberg. Regionale Aspekte des frühen Buchdrucks. Vorträge der internationale Konferenz zum 550. Jubiläum der Buchdruckerkunst am 26. u. 27. Juni 1990 in Berlin (hrsg. von N. Holger). Wiesbaden 1993, s. 158-174; PROCTOR, R.: The printing of greek in the fifteenth century. Oxford 1900; SCHOLDERER, V.: Greek printing types, 1465-1927. London 1927; STAIKOS, K. Sp.: Charta of Greek printing. The contribution of Greek editors, printers and publishers to the renaissance in Italy and the West. Vol. 1: Fifteenth century. Köln 1998.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.