Struktura šití

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Řetízkový steh)

Obšívaný kapitálkový vaz románského rukopisu z 9.–10. století. Kapitálkový vaz šitý zároveň s pergamenovým blokem a zakolíčkovaný do dřevěných desek. Národní knihovna ČR, sign. III E 10.

Strukturu šití (angl. sewing structure) tvoří dvoulisty naskládané do složek, které jsou uprostřed ohybu prošity nití. Složky jsou různými způsoby šití uchyceny dohromady do bloku. Šití na pravé vazy bývá u pergamenových kodexů často pakované (angl. packed sewing), mezery mezi složkami jsou vyplétány lněnou nití, takže šití tvoří celistvou strukturu bez mezer. Až do konce renesance jsou prošívány všechny složky, u silnějších bloků s větším počtem složek bývá v pozdějším období šito ob složku nebo ob vaz. Při šití ob složku jsou prošívány dvě, zřídka i tři složky najednou s pravidelnými přechody do další složky při obtáčení vazů. Při šití ob vaz je prošívána každá složka se systematickým vynecháním obtočení některých vazů. Na okrajích jsou složky uchyceny k sobě zapošívacím stehem (angl. kettle stitch nebo catch-up stitch), nit je při vytažení ze středu složky podvlečena pod šitím předcházející složky a upevněna zpětnou smyčkou při vpichování do následující složky směrem nahoru. První a poslední složka je pevně svázána knihařským dvojitým uzlem. U románských a gotických vazeb je šití navíc zpevněno kapitálkovým vazem, a někdy i před ním umístěným řetízkovým stehem (angl. chain stitch). U řetízkového stehu je nit po vytažení ze středu složky podvlečena pod nit předcházející složky ve tvaru očka, takže na hřbetu vzniká spojitá linie řetízků. U raných typů kodexů se stejnoměrně uspořádaný řetízkový steh používal při spojování složek do bloku, nahrazoval tak v různém provedení podpůrné vazy. Jiný způsob šití bez podpůrných vazů (angl. unsupported sewing) využívá dlouhý steh, kterým jsou složky u měkkých vazeb v kombinaci s řetízkovým stehem prošity i s pergamenovou obálkou. Nitě dlouhých stehů jsou viditelné na hřbetě, který je často vyztužen destičkou ze silné kůže, dřeva nebo rohoviny. Šití takto vytváří na hřbetě ozdobné stehy, které jsou dále spojovány a obšívány.

Struktura šití románského rukopisu z 1. poloviny 12. století. Vazy přišity k pergamenovému bloku stehem rybí kost. Kapitálkový vaz prošíván od zapošívacího stehu stejnou nití. Národní knihovna ČR, sign. III E 11.

Pro usnadnění prošívání několika tuhých pergamenových dvoulistů v ohybech složek jehlou byly pro vazy a zapošívací stehy předem vytvořeny rovné či drobné trojúhelníkové zářezy, které nelze zaměňovat s hlubokými kruhovými zářezy pro zapuštěné vazy užívané v knihvazačství až od renesance. U středověkých kodexů bývají uprostřed složek i kolem krajních složek umístěny zpevňujícími proužky z druhotně použité pergamenu jako výztuha šití. Knižní bloky jsou vyšity nejčastěji na pravé jednoduché nebo dvojité vazy (angl. sewing supports), kterými mohou být řemínky z jirchy, pergamenové proužky, konopné motouzy nebo později textilní tkanice.

Podobně jako v románském období byly i v gotice při šití bloku zároveň přišívány i kapitálkové vazy, které se však začaly od řetízkového stehu prošívat samostatnými nitěmi, někdy barevně odlišnými. Knižní blok kodexového typu nebyl opatřen předsádkou, ani volnými předsádkovými listy nebo také předlisty, nesprávně překládanými z angličtiny jako lítačka (angl. flyleaf). K zakončení bloku sloužilo pergamenové křidélko prošité s krajní složkou, od konce 15. století šité samostatně, které přesahovalo do třetiny až poloviny bloku a většinou nebylo vylepováno na přídeští. Prošité předsádkové listy s křidélky nacházejí uplatnění v období renesance, křidélka jsou pak nalepena na přídeští spolu s prvním předsádkovým listem. V období baroka jsou na předsádky aplikovány stále častěji ručně zušlechťované papíry – katunové papíry, škrobové papíry, mramorované papíry, velurové papíry, bronzované papíry a ražené brokátové papíry.

Lit.: BRADÁČ, L.: Mramorování: papíry škrobové, natírané a jiné způsoby zpestřování papíru, s ilustracemi a ukázkami. Král. Vinohrady 1927; CERMANOVÁ, T.: Kapitálek: historický vývoj a charakteristika. (diplomová práce UPce) Litomyšl 2015; DOLEŽAL, J.: Vazby knih. Praha 1987; ĎUROVIČ, M. (a kol.) Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; GREENFIELD, J. – HILLE, J.: Headbands: how to work them. New Castle 2014; CHAMBERS, A.: The Practical Guide to Marbling paper. London 1986; KŘENEK, K. Vazebné struktury konzervačního typu: měkká vazba se hřbetní výztuhou a možnosti jejího využití pro konzervační účely. (diplomová práce UPce) Litomyšl 2015; LANGEROVÁ, J.: Výkladový slovník odborných termínů používaných při konzervování a restaurování archiválií. Praha 2015; LANGUAGE OF BINDING. Dostupné z: http://www.ligatus.org.uk/lob/ (cit. 6. 11. 2018); Les tranchefiles brodées: Etude historique et technique. Paris 1989; RIEDL, J.: Mramorované ořízky. Praha 1900; SEDLÁČEK, J.: Mramorované, škrobové a ručně zdobené papíry. Praha 1977; SZIRMAI, J. A.: The archaeology of medieval bookbinding. Aldershot 1999; VAKRČKA, A.: Knihařství: technologie ruční vazby. Praha 1979.

Autor hesla: Jan.novotny