Španělsko

Z Encyklopedie knihy

Španělsko poněvadž podstatná část nejstarší produkce postrádá základní impresorské údaje, počátky knihtisku jsou více než v kterékoli jiné zemi obestřeny nejasnostmi. Starší inkunábulistika (Haebler) datovala hypoteticky první knihy rokem 1474 a za jejich tiskaře považovala německé přistěhovalce. Naopak bádání v polovině minulého století (Vindel) posunulo tuto hranici k roku 1470, a to ve prospěch domácích řemeslníků. Dnes se za pravděpodobnou dobu uvedení knihtisku do země považuje letopočet 1472, kdy zřejmě Johann Parix z Heidelberku instaloval tiskárnu v severně od Madridu ležícím městě Segovia. Právě zde mohl těsně po závěru církevního synodu vzniknout nejstarší známý španělský tisk Statuta Segobiensia (Segovia? 1472).

Jako druhé místo byla nově označena Sevilla. V ní se patrně mezi 1472-1473 usadili tři Španělé, totiž Antonio Martinez, Alfonso del Puerto a Bartolomé Segura. Jim je připisován nedatovaný tisk španělského odpustkového listu Alfonse de Bolaños, citovaného v literatuře anglicky jako Indulgence for the conversion of Guinea, Africa and Canary (Sevilla? 1472-1473?). Místo tisku a letopočet tato trojice tiskařů uvedla až do knihy Alonso Díaz de Montalvo Repertorium quaestionum super Nicolaum de Tudeschis (Sevilla 1477). V 90. letech Sevilla proslula činností Tiskárny německých společníků jakož i spoluprací Stanisława Polaka a Meinharda Unguta.

Někdy před polovinou 70. let 15. století fungovala třetí dílna snad ve městě Castille, v němž neznámý tiskař připravil španělský překlad díla Jacoba de Voragine Legenda aurea (Castille? 1472-1475?). Tuto atribuci poněkud zpochybňuje skutečnost, že tiskové písmo Legendy je totožné s typy užívanými Parixem souběžně ve francouzském Toulouse. Barcelona získala tiskárnu péčí Němce Heinricha Botela snad již roku 1473. První datovaný tisk však vznikl až o dva roky později a jeho původci jsou Paul Hurus a Johannes de Salsburga. O šíření naukové literatury pečoval v Barceloně zejména Pedro Posa st.

Doklady aktivit ve Valencii, pokládané dlouho za kolébku španělského knihtisku, přicházejí hypoteticky nejdříve 1473-1474. Tehdy z iniciativy obchodníka Jakoba Vizlanta vznikly prvotiny Němce Lamberta Palmarta. Shodou okolností tak jako v Seville je i zdejší první kniha s Palmartovým úplným explicitem mladšího data (1477). Z této doby je doložena také činnost domácího tiskaře Alfonsa Fernandeze de Córdoba. O něco později se zde usadil Miguel Albert. Ve Valencii též působil Němec Hans Rix, jeden z prvních samostatných španělských nakladatelů.

K dalším městům, která postupně přijímala knihtisk, patřila Zaragoza 1475 (Matthäus Flander). Pravděpodobně téhož roku vybudoval ve městě Burgos dílnu Friedrich Biehl (neboli Fadrique de Basilea), ovšem první datovaná publikace je o deset let mladší. Tortosa je jako místo tisku dosvědčena 1477 (Nikolaus Spindeler a Peter Brun), Lérida 1479 (Heinrich Botel), Salamanca 1480, Toledo 1484, Tarragona 1484, Murcia 1487 (Lope de la Roca), Monterey 1494, Granada 1496 či Montserrat 1499. Do roku 1500 tak na území dnešního Španělska fungovaly tiskárny ve více než 30 místech a na celkové produkci evropských prvotisků se podílely 3,9%.

Nejstarším dílem tištěným v národním jazyce jsou Statuta Segobiensia (Segovia? 1472), připisovaná už zmíněné dílně Johanna Parixe. Palmartova údajná prvotina Obres o trobes en laors de la Verge Maria (Valencia? 1474) je vůbec prvním tiskem v katalánštině. Počátek hebrejského knihtisku souvisí se jménem tiskaře Šeloma (Salomona) Alkabece, jehož dílna vyrobila Peruš ha-tora Šeloma ben Jicchalese (Guadalajara 1476). Za první ilustrovanou knihu, totiž všeobecně oblíbený Rolewinckův Fasciculus temporum (Sevilla 1480), Španělsko vděčí tiskařům Alfonsovi del Puerto a Bartolomé Segurovi. Dřevořezy většiny tisků 15. století byly nakupovány v Německu, anebo byly domácími kopiemi německých předloh. Funkci národního tiskového písma (respektive písma knih s širším posláním) plnila rotunda, jejíž první projevy u Parixe a později i u Matthäuse Flandera 1475 připomínají písmový řez Vindelina de Spiry. Hypotetická prvotina Botelovy dílny, a to Aristotelova Ethica ad Nicomachum (Barcelona? ca 1473?), a dubiózní tisk Palmartův Obres o trobes en laors de la Verge Maria (Valencia? 1474) jsou patrně ve Španělsku nejstaršími známými knihami sázenými antikvou. Humanistické písmo však zdomácňovalo jen velmi pomalu.

Ačkoli počáteční projevy knihtisku skýtaly nadmíru příznivé prognózy budoucího vývoje, časté státní regulace po nástupu Habsbursků na trůn (1516) řemeslo přivedly zhruba na kvantitativní úroveň Polska anebo Rakouska. Němcům byla totiž práce v zemi postupně zamezována, židovští tiskaři utíkali před inkvizicí do Portugalska a nevelký počet domácích řemeslníků nedokázal plošně udržet kontinuitu se svými předchůdci, např. Lérida (jen Pedro de Robles 1567-1572), Montserrat (jen Johann Rosenbach 1518-1524), Murcia (jen Jorge Costilla 1518), Tarragona (jen Felipe Mey 1579-1587 a Felipe Roberto 1592-1596). Proto je dnes doloženo pouze 42 míst v zemi s knihtiskárnou fungující během 16. století. Charakter významných středisek knihtisku si z minulosti ovšem podržela tři hospodářsky sílící města, a to Barcelona, Salamanca a Sevilla (všechna asi po 50 postupně pracujících tiskárnách). V Seville pracoval významný tiskař 16. století Jacobo Cromberger. Naopak Granada (10), Toledo a Valencia (obě po 30 dílnách) anebo Zaragoza (35) vykazují slabší koncentraci. Během 16. století knihtisk přijala i další města, např. Alcalá de Henares (Stanisław Polak 1502-1505, později Arnao Guillén de Brocar) či opožděně Madrid (Juan Medina 1544-1553). Celkový počet dílen (35) se v Madridu koncentroval poté, co město získalo 1561 statut rezidence španělských králů.

Poněvadž ani po roce 1500 nemělo Španělsko k dispozici žádnou kvalitní domácí verzi antikvy, velkého ohlasu došla polokurziva aldinského typu a francouzská antikva Clauda Garamonda. Od druhé poloviny 17. do konce 18. století převládaly v tiskárnách repliky antikvového písma Nizozemce Christoffela van Dycka. Tak jako renesanční kniha i projevy raného barokního knihtisku nedosahovaly úrovně, kterou zvláště ilustrovanými publikacemi vykazovali Francouzi, Italové, Nizozemci či Němci. Kupříkladu oba svazky prvního vydání epochálního Cervantesova románu El Ingenioso Hidalgo Don Quixote de la Mancha (Madrid 1605-1615) připravil tiskař Juan de la Cuesta (činný 1587-1625) ještě bez ilustrací. K esteticky nejcennějším patří až vydání domácího arcitypografa Joaquína Ibarry v 18. století. Tehdy se tento titul stal také jedním z prubířských kamenů celoevropské knižní ilustrace (např. François Boucher, Robert Smirke, Jacques Nicolas Tardieu). První díl českého překladu Dona Quijota (Praha 1866) ilustroval Quido Mánes (1828-1880).


Bibl.: CRAVIOTTO, Fr. G. (ed.): Catálogo general de incunables en bibliotecas Españolas. Vol. 1-3. Madrid 1989-1991; MADUREL MARIMON, J.-RUBIO y BALAGUER, J.: Documentos para la historia de la imprenta y libreria en Barcelona (1474-1553). Barcelona 1955; NORTON, F. J.: A descriptive catalogue of printing in Spain and Portugal 1501-1520. Cambridge 1978 (repr. Mansfield CT 1999); PEREZ PASTOR, C.: Bibliografia Madrileña. Vol. 1-3. Madrid 1891-1907; SHORT-TITLE catalogue of books printed in Spain and of Spanish books printed elsewhere in Europe before 1601 now in the British Museum (ed. H. Thomas). London 1921; SHORT-TITLE catalogue of Spanish, Spanish-American and Portuguese books printed before 1601, in the British Museum (ed. H. Thomas). London 1966; SHORT-TITLE catalogue of Spanish and Portuguese books 1601-1700 in the library of the British Museum (ed. V. F. Goldsmith). Folkestone-London 1974; VINDEL, F.: El arte tipografico en España durante el siglo XV. Vol. 1-9. Madrid 1945-1951.

Lit.: BOHIGAS, P.: El libro español (ensayo historico). Barcelona 1962; BURGER, K.: Die Drucker und Verleger in Spanien und Portugal von 1501-1536. Leipzig 1913; CANIBELL y MASBERNAT, E.: Precedentes e introducción de la imprenta en España (Según recientes investigaciones). In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 241-247; ESCOBEDO, J.: Typhographica. L’edició catalana, del libre incunable al 1939. Barcelona 1996; ESCOLAR, H. (ed.): Historia ilustrada del libro español. De los incunables al siglo XVIII. Madrid 1994; FEBVRE, L.-MARTIN, H. J.: La aparicion del libro. Mexico 1959; FREIMANN, A.: Die hebräischen Inkunabeln der Druckereien in Spanien und Portugal. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 203-206; GELDNER, F.: Deutsche Drucker des 15. Jahrhunderts im Dienste der christlichen Mission in Spanien (Granada) und Afrika (São Tomé). Archiv für Geschichte des Buchwesens 1, 1957, sl. 635-638; HAEBLER, K.: Geschichte des spanischen Frühdruckes in Stammbäumen. Leipzig 1923; KAŠPAR, O.: České překlady španělské literatury v 16.-18. století. Praha 1987; LAVOURA, M. E. B.-FIDALGO, L. R.: Tipografia Espanhola do século XVI. A colecção da Biblioteca Nacional. Lisboa 2001; El LIBRO antiquo español. Actas del segundo Coloquio Internacional. Salamanca 1992; LYELLE, J. P. R.: Early book illustration in Spain. London 1926; NORTON, F. J.: Printing in Spain 1501-1520. Cambridge 1966 (šp. Madrid 1997); ODRIOZOLA, A.: Los tipografos alemanes y la iniciacion en Espańa de la impresion musical (1485-1504). Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 60-70; PALAU y DULCET, A.: De los origines de la imprenta y desu introduccion en España. Barcelona 1952; SCHULTE, H. F.: The Spanish press, 1470-1966. Print, power and politics. Urbana 1968.

Lex.: INDICE biográfico de España, Portugal e Iberoamérica. Vol. 1-10. München 2000; JUCHHOFF, R.: Drucker- und Verlegerzeichen des XV. Jahrhunderts in den Niederlanden, England, Spanien, Böhmen, Mähren und Polen. München 1927.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.