Bedřich Václav Svoboda

Iniciály (17. a 18. století). Zleva dolů Bauhin, Caspar: Pinax [gr.] theatri botanici (Basel, Ludwig König 1623). Fol. *2b konturová verzála P(Rincipibus) na arabeskovém pozadí.. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH XII 40. Vaillant, Joseph Foy: Numismata aerea imperatorum, augustarum et caesarum (Paris, Daniel Horthemels 1697). Díl první, pag. 1 plná verzála Q(Uum) ve volném prostoru uzavřeném členitým ornamentálním rámcem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AQ II 21. Volkamer, Johann Christoph: Continuation der nürnbergischen Hesperidum oder Fernere gründliche Beschreibung der edlen Citronat-Citronen- und Pomeranzen-Früchte (Fr

Bedřich Václav Svoboda tiskař v Praze mezi léty 1674-1678 a zakladatel rozvětvené dynastie působící v Brně, Jindřichově Hradci a Znojmě. Vydal mimo jiné právnickou příručku Promptuarium, das ist Verneuerte böhmische und mährische Lands-Ordnung (Praha 1678), kterou napsal císařský notář Franciscus Ferdinand de Serponte et Bregaziis. Následovníky Bedřicha Václava Svobody byli sourozenci Jan František, Jakub Maxmilián a Jan Václav. Všichni se narodili v Praze-Vršovicích.

Jan František Svoboda (zemř. 1717) jako nástupce Bedřicha Václava odešel z rodné Prahy do Brna a po smrti Františka Ignáce Sinapiho v letech 1703-1706 působil jako faktor u vdovy Marie Alžběty, s níž se roku 1706 oženil. Tiskárna v Brně i její dosavadní privilegia tak přešly na 78 let do majetku Svobodovy rodiny. Samostatná tiskařská činnost Jana Františka je doložena v období 1707-1717. Z doposud povědomé stovky tisků lze soudit, že pokračovala zcela v intencích jeho předchůdce. Nosným programem zůstaly německé a české artikule, německé kalendáře Ferdinanda Czadeckého (chráněné 1708-1780 několika postupně prodlužovanými výsadami) a modlitební knihy kapucína Martina von Cochema, které do edičního programu poprvé zařadil již Svobodův předchůdce Sinapi. Také výroba Cochemových nebeklíčů byla od 1716 kryta privilegiem. K oficiálním zakázkám patřila díla Missale novum Romano-Moravicum (Brno 1712) či Verneuerte Landes-Ordnung deroselben Erb-Marggraffthumbs Mähren, které vyhlásil Ferdinand II. (Brno 1714). Ostatní německé a latinské publikace měly ráz náboženský či nábožensky vzdělavatelský (např. kázání Moravana Valentina Bernarda Jestřábského). Českých knih bylo vyrobeno minimálně.

Zeidlerův frontispis pro brněnskou Gemmu (Brno 1736). Gemma Moraviae thaumaturga Brunensis (Brno, Jakub Maxmilián Svoboda 1736). Frontispis s lodí alegorizující moravskou církev (mědiryt signován vpravo dole „Ignacius Zeidler sc. M. Neüstadt“). Antikvariát Meissner (Praha).

Po smrti Jana Františka Svobody se vedení provozu ujal faktor Karel Götz (též Göcz) a tiskárna několik měsíců roku 1717 pracovala pro dědice („Swobodischer Erbe“ nebo „Haeres Svobodianus“). Jím byl mladší bratr Jana Františka, narychlo vyučený Jakub Maxmilián Svoboda (1686-1736), který svou pozici upevnil 1718 sňatkem s nevlastní bratrovou dcerou Marií Barborou (rozenou Sinapiovou). Samostatně tiskl během 1717-1736. Za necelých 20 let vyprodukoval více než 370 publikací a kapacita jeho závodu tak několikrát předčila výkonnost Jana Adama Auingera i Tiskárnu městskou v Olomouci. Nosným programem zůstaly opět dvojjazyčné artikule, kalendáře a Cochemovy modlitební knihy. Určitou novinkou jsou latinské teze řádových dizertací, synopse divadelních představení (na 60 tisků v italském jazyce) a poněkud posílená pozice češtiny (kramářské písně a slabikáře).

Když Jakub Maxmilián zemřel, dědictví připadlo nezletilým dětem. Během 1736-1741 proto vedla závod vdovským právem matka Marie Barbora Svobodová (1697-1746). Do dějin moravského řemesla vstoupila mimo jiné vydáním slavnostního trojjazyčného sborníku kázání Conchylium Marianum (Brno 1736). Na většině ze sedmi rozkládacích mědirytů moravských a augsburských umělců jsou vyobrazeny atraktivní slavobrány zaplněné mariánskou symbolikou. V červnu 1740 císař Karel VI. tiskařce Svobodové poskytl desetiletou výsadu na rozmnožování katolických modlitebních knih. Roku 1742 se znovu provdala. Poněvadž manžel Antonín Jakub Lenhart nebyl tiskař, firma tohoto roku přestala pracovat pod jejím jménem. Právní subjektivitu převzali Svobodovi dědicové, u nichž 1742-1743 jako faktor nastoupil Antonín Jan Preiss a poté, co odešel do Znojma, ho vystřídal 1743-1752 Václav Lenhart (zemř. 1752), nevlastní, ale vyučený syn Marie Barbory.

Conchylium Marianum tiskařky Svobodové (Brno 1736). Conchylium Marianum (Brno, Marie Barbora Svobodová 1736). Frontispis se Zeidlerovou rytinou Panny Marie Svatotomášské (signatura „Zeidler sc. M. Neüstadt“ vpravo dole). Antikvariát Meissner (Praha).

Po smrti faktora Lenharta se dědictví po svém otci Jakubu Maxmiliánu Svobodovi ujal dospělý Emanuel Antonín Svoboda (1733-1777). Jako privilegovaný tiskař pracoval samostatně v letech 1752-1777. Od roku 1761 však někdy přicházejí obecně znějící impresa „Swobodische Schriften“, „litteris (typis) Svobodianis“ nebo „officina Svobodiana“. Z rodinné živnosti vybudoval velmi dobře prosperující podnik, který v 70. letech zaměstnával u tří lisů již devět pracovníků. Dnes je povědomo na 400 publikací, jejichž jádro je opět tvořeno německými a českými kalendáři a artikulemi (od roku 1754 vycházejí však bez uvedení tiskárny). Četnost reedicí Cochemových souborů modliteb postupně slábne. Vedle toho přicházejí již z minula osvědčené latinské teze řádových dizertací a synopse divadelních představení. Ve značném množství přibyly německy tištěné patenty a jiná administrativní literatura. Zbylá část edičního modelu směřuje k upevňování náboženské výchovy, kdežto vlastivědné publikace typu Marian Ulmann Alt-Mähren geographisch-chronologische-historische in zwey Theile eingerichte Verfassung (Brno 1762) jsou spíše výjimkou. Čeština se objevuje poskrovnu jen jako jazyk kramářských písní a venkovské osvětové literatury, např. Naučení v jakých místech a na jaký způsob jablka zemská sázeti a sbírati (Brno 1771). Od roku 1756 poprvé na Moravě přichází sporadicky i tisk francouzských textů.

Frontispis bratrů Klauberových k Ignácovým Duchovním cvičením (Brno 1747). Ignatius de Loyola S.: Geistliche Übungen (Brno, Jakub Maxmilián Svoboda–dědici, fa. Václav Lenhart 1747). Frontispis se světcovým portrétem signovaným vpravo dole. Antikvariát Meissner (Praha).

Emanuel Antonín Svoboda byl třikrát ženat, naposledy asi 1764. Jeho třetí manželka Terezie Františka Svobodová vedla závod 1777-1784, avšak v impresech své jméno nepublikovala. Tiskárna vedená faktorem Janem Silvestrem Siedlerem pracovala opět pod označením „Svobodových dědiců“. V druhé polovině 18. století bylo na Moravě otevřeno několik nových firem, takže Svobodovi postupně ztráceli dosavadní monopol. Roku 1784 Terezie Františka tiskárnu svému faktorovi prodala. Tím se brněnská živnost dostala do rukou třetích majitelů, tiskařského rodu Siedlerů.

Jan Václav Svoboda (1669-1726) reprezentuje jindřichohradeckou a znojemskou větev Svobodových. Byl třetím sourozencem Jana Františka a Jakuba Maxmiliána. Vyučil se v Linci u tiskaře Kaspara Freyschmida ml. (zemř. 1708) a nějakou dobu zůstal v jeho dílně jako pomocník. Během let 1704-1707 byl zaměstnán u Johanna Ignaze Raublingera (zemř. 1725) v dolnorakouském Wildberku. Koncem září 1708 se usadil ve Znojmě, kde měl o rok později od svého bývalého kolegy Christiana Antona Wagnera koupit neoficiálně provozovanou tiskárnu. Tu však musel díky udání ještě v témže roce zavřít. Odešel proto do Jindřichova Hradce, kde po Němci Kryštofu Haugenhofferovi nebylo takřka sto let řemeslo obnoveno. Jak ovšem svědčí Svobodovo jméno v impresu knihy Englisches Leben. Unsterblicher Todt oder Englische confraternitet unter Anruffung deß Heiligen und grossen Engels-Fürsten Michaelis umb ein seliges Sterbstündlein … im Jahr Christi 1710. bestättiget (Znojmo 1711), odchod z města nebyl definitivní. V Jindřichově Hradci je tiskař Svoboda doložen během 1710-1716 (tiskárnu, kterou měl získat od Antonína Herzoga, o němž bližší povědomí zatím chybí, prodal až v listopadu 1718). V Jindřichově Hradci se Svoboda také oženil a roku 1715 získal měšťanství. Toužil však po lepším zabezpečení ve Znojmě. Nastálo se sem vrátil 1718/19, maje již k dispozici privilegium Karla VI. na založení stálé znojemské tiskárny z prosince 1717. Jinou výsadou si pojistil 1723 vydávání katechismů a slabikářů. Znojemskou tiskárnu však opouštěla převážně modlitební literatura.

Po Svobodově smrti podnik nepřevzal syn Ferdinand, jak uvádí starší literatura. Vystudoval totiž lékařství, a proto během let 1726-1727 živnost vedla vdova Anna Terezie Svobodová (zemř. 1742). S ní se 1729 oženil domovský faktor František Antonín Heyd. Tímto aktem bylo změněno též impresum tiskárny. Pozůstalá manželka ustupuje do pozadí a během let 1729-1739 jsou obecně uváděni již jen dědicové Jana Václava Svobody. O dalším fungování doklady nemáme, ačkoli v říjnu 1739 byla Anně Terezii prodloužena výsada na tisk a prodej katechismů a slabikářů. První dochované tisky nesou vročení 1743, kdy se Terezie, dcera Anny Terezie Svobodové z prvního manželství, vdala za Antonína Jana Preisse, bývalého faktora brněnských dědiců Jakuba Maxmiliána Svobody. Tímto sňatkem také končí poměrně krátké působení Svobodových ve Znojmě. I když zdejší tiskárna nepřišla s žádným objevným programem, její německá a latinská produkce náboženské a právnické literatury, pokrývající mimo jiné potřeby nedalekého louckého kláštera, dílnám v Brně a Olomouci jistě konkurovala.

Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; DOKOUPIL, Vl.: Soupis brněnských tisků-staré tisky do roku 1800. Bibliografie města Brna. Sv. 3. Brno 1978; FLODROVÁ, M.: Brněnský knihtisk v 17. a 18. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 35-42; FLODROVÁ, M.: Brněnští tiskaři v 17. a 18. století. Brno v minulosti a dnes 9. Brno 1970, s. 56-80; FLODROVÁ, M.: K provozu brněnské tiskárny E. A. Svobody v polovině 18. století. Vlastivědný věstník moravský 38, 1986, s. 144-152; JANÍČEK, Fr.: K dějinám knihtiskárenství ve Znojmě. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1991. Znojmo 1992, s. 82-89; ŠTĚPNIČKOVÁ, J.: Doplněk k dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1993. Znojmo 1994, s. 112-114; ŠTĚPNIČKOVÁ, J.: Fond starých tisků knihovny Jihomoravského muzea ve Znojmě. Knihy a dějiny 1/1, 1994, s. 43-45; VOBR, J.: Z dějin brněnského knihtisku v 1. polovině 18. století. Příspěvek ke Knihopisu českých a slovenských tisků. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 161-173; VOLF, J.: K dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. Od Horácka k Podyjí 2, 1924-1925, s. 49-52, 65-67, 100-103, 106-108, 113-119, 145-149.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 494 (Jan Václav); CHYBA 264-266 a 572 (Svobodovi); JIREČEK 2. 253 (Jan František a Jan Václav); LANG, H. W.: Die Buchdrucker des 15. bis 17. Jahrhunderts in Österreich. Baden-Baden 1972 (Bibliotheca bibliographica Aureliana 42), s. 31 a 70 (Jan Václav); PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 260.