Biblické překlady

Z Encyklopedie knihy

Biblické překlady nejstarší řecký překlad Starého zákona se nazývá Septuaginta (lat. sedmdesát, zkr. LXX). Pojmenování je odvozeno z legendy o 70 (respektive dvaasedmdesáti) učencích, kteří na příkaz egyptského vládce Ptolemaia II. přeložili ve 3.-2. století př. Kr. hebrejský Pentateuch. Označení bylo pak církevními Otci vztaženo na soubor postupně vznikajících řeckých překladů všech starozákonních knih. Kompletní Septuagintu přiřadil kupř. Órigenés ve 3. století do své kriticky srovnávací hebrejsko-řecké verze Starého zákona v šesti sloupcích (odtud řec. Hexapla).

Fedorovovo vydání církevněslovanské Bible ostrožské (Ostrog 1580–1581). Biblia sirěč knigy Vetchago i Novago zavěta po jazyku slovensku (Ostrog, Ivan Fedorov 1580–1581). Díl první (1580), fol. 1a s počátkem První knihy Mojžíšovy (sázeno cyrilským skoropisem). Repro: Němirovskij 1983.

Řecká podoba Starého zákona působila na starolatinský překlad celé bible pořízený během 2. století. Tento překlad se nazývá Itala nebo Vetus Latina (stará latinská bible). Jeho spolehlivou edici ve třech svazcích Biblia sacrorum versio vetus Italica (Reims 1743-1749) připravil teolog Petrus Sabatier. Další latinské znění vzniklo ve 4. století prací sv. Jeronýma, který Starý zákon přeložil znovu a Nový zákon z Italy podrobil opětovné redakci. Jeronýmovo znění představuje dodnes neměnný, tridentským koncilem 1546 kanonizovaný text bez apokryfů. Nazývá se proto Vulgáta (z lat. editio vulgata = všeobecně užívané vydání). Jeronýmovu Vulgátu v souladu s tridentskými požadavky fixovala oficiální Biblia sacra vulgatae editionis neboli Vulgata Clementina (Roma 1592), kterou za pontifikátu Klementa VIII. připravil kardinál Roberto Bellarmino. Tato edice nahradila pro množství chyb zakázaný pokus dřívějšího papeže Sixta V. známý pod názvem Vulgata Sixtina (Roma 1590).

Postupně byl text bible tlumočen do dalších jazyků. První německý překlad biskupa východořímské církve a misionáře Ulfila (Wulfila) ze 4. století je zachován fragmentárně (tiskem Braunschweig 1762). Anglo-saské překlady spadají do 9.-10. století (anglické pak do 14. století). Převod jednotlivých biblických knih do francouzštiny se datuje 12. stoletím (úplný překlad pochází ze 13. století). Některé biblické texty byly přeloženy po 9. století do staroslověnštiny, čeština byla pro celou bibli užita až během vlády Karla IV. Z této i pozdější husitské doby máme dochovánu řadu velmi kvalitně iluminovaných kodexů, jako např. šestisvazková Bible Václava IV. ze závěru 14. století (Národní knihovna Vídeň), Bible leskovecká neboli Drážďanská (shořela v Lovani při náletu 1914), Litoměřicko-Třeboňská (Státní archív Litoměřice) či Boskovská a Olomoucká (obě v olomoucké Univerzitní knihovně). Tištěné překlady Vulgáty do národních jazyků se před rokem 1500 šířily takto: německý vyšel poprvé ve Štrasburku 1466 (v 15. století pak ještě čtrnáctkrát), italský v Benátkách 1471 (a do konce století ještě desetkrát), hebrejský v italském Soncinu 1488 (do konce století ještě dvakrát), dvakrát česky (1488 v Praze a 1489 v Kutné Hoře) a konečně francouzsky jedenkrát 1498 v Paříži.

Plantinova Polyglota antverpská (Antwerpen 1569–1573). Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen, Christoph Plantin 1569–1573). Díl první (1569). Vlevo titulní strana značená spojitým monogramem PAME (antverpský rytec Pieter van der Heyden). Vpravo nahoře a uprostřed část pag. 2 s hebrejským a latinským zněním. Vpravo dole část pag. 3 s řeckým zněním (všude počátek Genesis). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BY II 1.

Pro vývoj a rozšíření bible sehrály podstatnou roli nekatolické překlady pořizované během 16. století. Tvůrčímu úsilí Martina Luthera předcházelo v Německu několik dílčích pokusů Ottmara Nachtigalla, Ludwiga Hätzera a Hanse Dencka. Většího rozšíření však došel až postupně uveřejňovaný překlad Lutherův: Das Newe Testament deutzsch (Wittenberg 1522 a Basel 1522), Die fünff Bücher Mose (Augsburg 1523), Das ander Tail des Alten Testaments (Augsburg 1524), Der Psalter deütsch (Augsburg? 1524), Der Hiob teutsch (Strasbourg 1525), Die Propheten alle teütsch (Augsburg 1532) a v úplnosti čtyřdílný Das Alte (Newe) Testament mit Fleyss verteutscht (Nürnberg 1524). Mladší úplná šestisvazková edice je obvykle pojmenovávána jako Bible wartburská. V Lufftově tisku se nazývala Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft deudsch (Wittenberg 1534). Text „poslední ruky“ vyšel ve dvou dílech tamtéž roku 1545. Od Lutherovy smrti 1546 byl do roku 1626 jen ve Wittenberku tištěn asi 75x s předpokládaným úhrnným nákladem 200.000 exemplářů. Lutherova klíčová služba reformaci vyvolala mezi katolickými teology intenzivní překladatelskou reakci. Hieronymus Emser připravil Das Naw Testament nach Lawt der christlichen Kirchen (Dresden 1527). Johann Dietenberger přeložil Das gantz New Testament (Köln/R. 1529) a zanedlouho pod názvem Biblia, beider Allt unnd Newen Testamenten … verdeutscht (Mainz 1534) vydal i kompletní biblický text s vynikajícími ilustracemi Hanse Sebalda Behama a Antona Woensama von Worms. Toto katolické znění zrevidoval a dle klementinské Vulgáty doplnil posléze Kaspar Ulenberg. Jeho posthumní (zemř. 1617), mědiryty ilustrovaná redakce Sacra Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft (Köln/R. 1630) se stala do 18. století díky neuvěřitelným 300 reedicím nejvydávanější katolickou německou biblí.

Během 16. století se počet katolických i nekatolických překladů do národních jazyků dále rozhojnil. Edice první úplné anglické (protestantské) verze pochází snad z Kolína/R. 1535 a často se pojmenovává dle translátora, jímž byl exeterský biskup Miles Coverdale (1488?-1569), jako Coverdalova The Bible (anglická verze katolické Vulgáty vycházela od 1582 ve Francii). Před polovinou století se tiskem rozšířil švédský překlad (Uppsala 1540-1541). Katolická bible tištěná v polštině se objevila až po opakovaných edicích Nového zákona z počátku 16. století, a to v Krakově roku 1561 s bohatým ilustračním doprovodem. Kalvínský překlad následoval 1563 v Brestu Litevském. Nedlouho po tom (1580-1581) vznikla na Ukrajině první edice v církevní slovanštině. Šestidílná Bible česká neboli Kralická vyšla z Tiskárny bratrské 1579-1594. Představuje první úplný překlad bible do češtiny nikoli z Vulgáty, ale z původních jazyků. Slovesné kvality zařadily Bibli kralickou mezi kodifikační příručky humanistické češtiny a v 19. století se na Slovensku staly základem spisovného jazyka evangelíků zvaného bibličtina. Rumunské znění bylo poprvé vydáno 1688 (Bukurešť). Vůbec nejstarší bible tištěná v Severní Americe pochází z Cambridge (Mass.) 1661-1663. Tato Eliot Indian Bible byla misionářem Johnem Eliotem tlumočená z angličtiny do nářečí Moheganů (odtud též Indiánská bible). Anglickojazyčná verze bible zde poprvé vyšla až ve Philadelphii 1782.

Vícejazyčná vydání bible nazýváme polyglota (řec. polys = mnohý, glotta = jazyk). Vůbec první, a to u španělského typografa Brocara tištěná a dnes nesmírně vzácná verze se nazývá Biblia polyglotta, hebraice, chaldaice, graece et latine, … In Complutensi universitate … industria (Alcalá de Henares 1514-1517). Náklad nepřesahující 600 exemplářů se však ke čtenáři dostal až roku 1522 po překonání obtíží s cenzurním řízením. Toto synoptické vydání mělo šest svazků, které se dle latinského názvu místa tisku (Complutum) zkráceně pojmenovávají jako Polyglota komplutenská. K dalším důležitým edicím patří osmisvazková Plantinova Polyglota antverpská neboli Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen 1569-1573), devítisvazková Polyglota pařížská Biblia hebraica, samaritana, chaldaica, graeca, syriaca, latina, arabica (Paris 1628-1645) z Tiskárny královské a šestisvazková Roycroftova Polyglota londýnská Biblia sacra polyglotta, complectentia textus originales (London 1653-1657).



Bibl.: DARLOW, T. H.-MOULE, H. F.: Historical catalogue of the printed editions of Holy Scripture in the Library of the British Museum and Foreign Bible Society. Vol. 1 (English), vol. 2 (Polyglots and languages other than English). London 1903-1911 (repr. London-New York 1968, Mansfield 1993); EYS, W. J. van: Bibliographie des Bibles et des Nouveaux Testaments en language française des XVme et XVIme siècles. Nieuwkoop 1963; VOGEL, P. H.: Europäische Bibeldrucke des 15. und 16. Jhs. in den Volkssprachen. Ein Beitrag zur Bibliographie des Bibeldrucks. Bibliotheca bibliographica Aureliana 5. Baden-Baden 1962; VERNER, Fr.: Bibliografie českých překladů celé Bible i jejích částí. Praha 1987.

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Bible kralická, její vznik a význam. In: Kralice (ed. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 49-61; EICHBERGER, W.-WENDLAND, H.: Deutsche Bibeln vor Luther. Hamburg 1977; FLOROVSKIJ, A. V.: Češskaja biblija v istorii russkoj kultury i pismennosti (Fr. Skorina i prodolžateli jeho dela). Sborník filologický 12, 1946, s. 153-258; KYAS, Vl.: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997; KYAS, Vl.: Označení českých biblických rukopisů a tisků. Věstník České akademie věd a umění. Praha 1952; REINITZER, H.: Biblia deutsch. Luthers Bibelübersetzung und ihre Tradition. Ausstellungkatalog Herzog August Bibliothek 40. Hamburg 1983; ROST, H.: Die Bibel im Mittelalter. Beiträge zur Geschichte und Bibliographie der Bibel. Augsburg 1939; SCHNEIDER, Fr.: D. Johann Dietenbergers Bibeldruck. Mainz 1900; SCHRAMM, A.-GERBER, W.: Luther und die Bibel. Bd. 1-2. Leipzig 1923; VOLZ, H.: Martin Luthers deutsche Bibel. Entstehung und Geschichte der Lutherbibel. Hamburg 1978 (repr. Berlin-Altenburg 1981).

Lex.: NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; TUMPACH, J.-PODLAHA, A.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.