Biblické tisky a ilustrace domácí

Začátek Mojžíšových knih z Bible české neboli Pražské (Praha 1488). Bible česká zv. Pražská (Praha, Tiskař Pražské bible? 1488). Fol. 6b s dílenskou drolerií a ručně domalovanou zlacenou iniciálou N(A pocžatku). Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 A 1a (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Stvoření světa z Bible české neboli Kutnohorské (Kutná Hora 1489). Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489, mixtní vydání zvané „bez znaku se znakem“). Fol. 6b s dílensky kolorovanými medailony Stvoření. Foto Antikvariát Meissner (Praha).

Biblické tisky a ilustrace domácí první úplná bible vyšla v Čechách tiskem roku 1488 u takřečeného Tiskaře Pražské bible. Zároveň je i první slovanskou tištěnou biblí vůbec. Na vydání nakladatelsky spolupracovali čtyři staroměstští patricijové, totiž Jan Bílý (Albus) z Chlumce (majitel domu U čápů), Matěj (majitel domu U bílého lva), Jan Pytlík ze Zvoleněvsi a kramář Severin (na jeho aktivity navázala Tiskárna severinsko-kosořská). Bible česká řečená Pražská (Praha 1488) i následující Bible česká neboli Kutnohorská (Kutná Hora 1489) z dílny Martina z Tišnova jsou tištěny domácí bastardou. Dle doposud platného třídění, které provedl Josef Dobrovský, se předlohy opíraly o čtvrtou redakci rukopisných vulgátních biblí. Tato redakce proběhla v závěrečné čtvrtině 15. století. Nejblíže tištěnému textu stojí znění Bible lobkovické z let 1476-1480 (dnes Moravský zemský archiv v Brně). Krom neilustrované Bible pražské mají všechny biblické tisky do 19. století titulní strany výtvarně řešené pomocí bordur a erbů (znaků), k některým vydáním byly připojeny též tiskařské signety. Kutnohorská bible má 116 lineárně provedených dřevořezů (některé se opakují). Jsou to velmi zjednodušené a zmenšené imitace německé Kobergerovy Bible norimberské z roku 1483. Některé štočky se v Kutné Hoře vyčerpaly již během tisku a musely být nahrazeny novými. Jiné však fungovaly ještě v traktátu zvaném dnes Pán rady (Praha 1505). Tradičně se rozlišuje vydání Bible se znakem Kutné hory ve funkci signetu a vydání bez znaku. Jaroslav Vobr (1993) však tento distinktivní rys s poukazem na technické okolnosti tisku zpochybnil.

Prvotisk Bible pražské se stal textovým východiskem pro Bibli českou zvanou Benátská (Venezia 1506), která, ač vydavatelé na rubu titulní strany výslovně kontinuitu přiznali, byla v 18. století dlouho považována za vůbec první biblický tisk v českém jazyce. Volba Benátek je nasnadě, neboť žádná domácí tiskárna po 1500 si tak náročnou zakázku dovolit nemohla. Liechtensteinova výpomoc, podpořená financemi pražských měšťanů Jana Hlavsy z Liboslavi (zemř. 1534), Václava Sovy z Liboslavi (zemř. 1542) a Buriana Lazara, nebyla v té době ničím neobvyklým. Pracovalo se domácí bastardou, na rozdíl od předešlých dvou biblických tisků již akcentovanou. Starý zákon je oproti tiskům 1488 a 1489 obohacen o Čtvrtou knihu Ezdrášovu, která pak byla přetiskována ve všech dalších vydáních vyjma bratrských. Do Nového zákona přešla z obou prvotiskových znění apokryfní epištola sv. Pavla k Laodicenským. I ona se vyjma bratrských edicí nachází ve všech českých biblích po rok 1613. Řazení jednotlivých biblických knih se později stalo závazné pro všechna kompletní vydání až do konce 18. století. Po jazykové stránce zmodernizovaný text Bible benátské zpřehlednily obsahové nadpisy nazývané sumarie.

Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.
Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.
Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.

Apokalyptičtí jezdci v Bibli české zvané Benátská (Venezia 1506). Bible česká (Venezia, Peter Liechtenstein 1506). Fol. Ll6a s textem o Rozlomení šesté pečeti (Zj 6, 12–17) a dřevořezem, v němž je papež za asistence apokalyptických jezdců polykán tlamou pekelnou. Předlohu vyobrazení lze stopovat už v Kobergerově Bibli norimberské (Nürnberg 1483) či v Bibli české Martina z Tišnova (Kutná Hora 1489). Červené doplňky textu byly pořízeny dodatečně rukou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR V 6.

Na začátku je celostranná ilustrace Stvoření světa. Štoček složený ze šesti medailonů je kopírován dle latinské bible vydané v Benátkách Simonem Bevilacquem 1498. Text má 103 dřevořezy. Ty vykazují značné analogie s obrazovým aparátem bible přeložené do italštiny opatem Niccolou Malermim (poprvé Venezia 1471 u Vindelina de Spiry, první ilustrované vydání Luca Antonio Giunta st. 1490). U Zjevení sv. Jana 6,9 přichází dřevořez, jehož použití starší literatura vysvětlovala jako snahu vydavatelů vyhovět kališnickým zákazníkům v Čechách. Obrázek předvádí apokalyptické jezdce s papežem v tlamě pekelné. Přestože reformní náboj je zde zcela nepopíratelný, lze se ptát, proč s vyznáním domácího publika rezonovala pouze jediná ilustrace, zvláště když podobný motiv byl zařazen již v Quentellově Kolínské a Kobergerově Norimberské bibli a další, svébytné zpracování přinesla kupříkladu Apokalypsa Albrechta Dürera.

S Vulgátou komparovaný a jazykově zmodernizovaný text Bible benátské přešel i do následujících dvou Biblí českých pojmenovávaných jako severinky (Praha 1529 a 1537). Tuto návaznost mohlo svým způsobem podporovat i příbuzenství tiskaře Pavla Severina z Kapí Hory s příležitostným nakladatelem Bible benátské, Václavem Sovou. Dle Karla Rafaela Ungara byl Tiskárně severinsko-kosořské při sazbě novozákonních knih vzorem Štyrsův Nový zákon (Mladá Boleslav 1525). Uspořádání textu i styl iniciál tomu vcelku odpovídá. Ještě těsnější hláskoslovné a tvaroslovné vazby však Bible 1529 vykazuje se severinským Novým zákonem (Praha 1513). Ungar si roku 1786 rovněž povšiml, že v některých exemplářích prvního vydání jsou iniciály natištěny, zatímco jiná část téhož nákladu má pouze vynechaná místa. Text druhého vydání, které vykazuje vzácně zachovanou variantu předmluvy na rubu titulního listu, prošel novou revizí. Ta později ovlivnila další domácí biblické tisky.

Štyrsův tisk Nového zákona (Mladá Boleslav 1525). Nový zákon (Mladá Boleslav, Jiřík Štyrsa 1525). Fol. b6a s iniciálou K(Nihy) a nápisovou páskou pro Kristův rodokmen. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 17.
Vydání variantní (Praha 1537). Bible česká zv. Severinova, 2. vydání (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1537). Vlevo rub titulního listu se zněním Severinovy předmluvy, jak ji známe z většiny dochovaných exemplářů. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 B 303 (titulní list porušen). Vpravo rub titulního listu téhož vydání, avšak s přesazbou Severinovy předmluvy, která se v tomto znění dochovala pouze ve dvou paralelních výtiscích. Antikvariát Meissner (Praha).
Vydání variantní (Praha 1537). Bible česká zv. Severinova, 2. vydání (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1537). Vlevo rub titulního listu se zněním Severinovy předmluvy, jak ji známe z většiny dochovaných exemplářů. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 B 303 (titulní list porušen). Vpravo rub titulního listu téhož vydání, avšak s přesazbou Severinovy předmluvy, která se v tomto znění dochovala pouze ve dvou paralelních výtiscích. Antikvariát Meissner (Praha).

Tisk z roku 1529 obsahuje celostránkové Stvoření světa v šesti medailonech. Obrázek byl převzat z Bible benátské. Vlastní text doprovází 87 ilustračních a dekorativních štočků, z nichž některé vykazují inspirace Dürerovou grafikou. Menší část signoval Erhard Schön (např. Kmen Jesse, později v kopii monogramisty GS přetiskovaný až do roku 1613), část tvoří kopie Schönovy tvorby a nadpoloviční většina pochází z jeho uměleckého okruhu. Tyto umělecky příbuzné obrazy nesou značku EWA (čteno dle Naglera). Při tisku v roce 1537 bylo starší medailonové Stvoření nahrazeno novou, kruhovou kompozicí, která se připisuje škole německého Mistra MS. Kopie tohoto zobrazovacího typu Stvoření pak najdeme v Bibli norimberské 1540 a v prvním a druhém vydání takřečené Bible Melantrichovy (1549, 1556-1557). Počátek starozákonního textu Severinky z roku 1537 provází 16 štočků dle Erharda Schöna a monogramisty EWA, které známe už z předešlé edice 1529. Zbytek ilustrační složky druhého vydání byl inovován 118 věrnými kopiemi obrazového cyklu Mistra MS. Tento cyklus vznikl u příležitosti Lufftova vydání Lutherova překladu Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft deudsch (Wittenberg 1534), zvaného Bible wartburská. Do Severinovy bible se dostalo 114 z původních 123 položek cyklu. Čtyři další starozákonní výjevy, signované taktéž monogramistou MS, Tiskárna severinsko-kosořská publikovala 1537 dříve nežli Hans Lufft. Kopie štočků přešly do majetku Jiřího Melantricha z Aventinu a posloužily mu při realizaci tří vydání českých biblí (1549, 1556-1557, 1560-1561). Odtud byly štočky prodány či zapůjčeny do Polska dědicům Marka Scharffenberga. Ti je použili do první jazykově polské bible (1561). V Krakově štočky už zůstaly. Ačkoli obě severinská vydání byla zakrátko rozebrána, k finančně i řemeslně náročné reedici se neodhodlala žádná domácí tiskárna. Nejbližším a z minulosti navíc prověřeným střediskem, které tuto úlohu na sebe vzít mohlo, byl Norimberk. Zde také tiskař Leonhard Milichthaler připravil Bibli českou neboli Norimberskou (Nürnberg 1540). Je to vůbec první bible tištěná na jazykově německém území jinak než řecky, latinsky a německy. Teprve po Milichthalerově počinu přichází nejstarší vydání v angličtině (Zürich 1550 u Christopha Froschauera), holandštině (Emden 1560), španělštině (Basel 1569) a slovinštině (Wittenberg 1584). Milichthalerovo české vydání je pouhým sazečsky zmenšeným přetiskem textu (nikoli obrazového doprovodu) druhé severinky 1537, a textově tudíž závisí opět na Benátské bibli. Nakladatelskou roli plnil Melchior Koberger, potomek Antona Kobergera st. Českého objednatele však jménem neznáme. Lze jen předpokládat, že realizace tisku se nějakým způsobem účastnili Jan Günther, tehdy Milichthalerův učedník a později samostatný tiskař v Prostějově a Olomouci, a s ním možná i souputník Kašpar Aorg jako oprávce sazečských chyb. Pozoruhodnou neznalost (?) objevíme v předmluvě ke Čtvrté knize Ezdrášově, kde se v souvislosti s českým prostředím vzpomíná pouze starší tisk Bible pražské a Kutnohorské, zatímco obě Severinova vydání zmíněna nejsou.

Milichthalerovo vydání Bible (Nürnberg 1540). Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Ilustrace z fol. VIa Ukřižování (dřevořez Hanse Leonharda Schäufeleina). Antikvariát Meissner (Praha).
Milichthalerovo vydání Bible (Nürnberg 1540). Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Ilustrace z fol. LXXXa sedící Josue (dřevořez Erharda Schöna). Antikvariát Meissner (Praha).

Poněvadž norimberská zakázka nesměla být zřejmě předražena, ilustrační doprovod vznikl velmi nepůvodně a nesourodě. Štočky pocházely z několika starších vydání, např. z latinských biblí Antona Kobergera st. (Nürnberg 1520) a Friedricha Peypuse (Nürnberg 1530) či z jazykově německé edice Heinricha Steinera (Augsburg 1534). Nejvýraznější podíl připadá starším a novějším pracím Erharda Schöna (některé s monogramem ES). Vedle nich přicházejí obrazy Hanse Schäufeleina (HS), Hanse Springinkleeho (HSK) nebo kopie dle Sebalda Behama. Skoro čtyři desítky ilustrací vytvořil Niklas Stör. Do žaltáře bylo zařazeno deset výjevů z wittenberského cyklu Mistra MS. Pentateuch Bible norimberské o málo později vydal samostatně ještě Jan Günther (Nürnberg 1541).

Schönův štoček v Bibli (Nürnberg 1540) a ve Starém zákoně (Nürnberg 1541). Vlevo Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Detail z fol. XXXVIa s kolorovaným Schönovým dřevořezem Mojžíše vyhlašujícím sobotu za den odpočinku (2 M 35, 1–3). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 7. Vpravo Starý zákon (Nürnberg, Jan Günther 1541). Fol. V7a s týmž štočkem, který z Milichthalerova majetku přešel na jeho nevlastního syna Günthera. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 S 421 (exemplář oříznut).
Schönův štoček v Bibli (Nürnberg 1540) a ve Starém zákoně (Nürnberg 1541). Vlevo Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Detail z fol. XXXVIa s kolorovaným Schönovým dřevořezem Mojžíše vyhlašujícím sobotu za den odpočinku (2 M 35, 1–3). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 7. Vpravo Starý zákon (Nürnberg, Jan Günther 1541). Fol. V7a s týmž štočkem, který z Milichthalerova majetku přešel na jeho nevlastního syna Günthera. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 S 421 (exemplář oříznut).
Abelův obraz Vyhnání z ráje pro Melantrichovu Bibli (Praha 1570). Bible česká zv. Melantrichova, 4. vyd. (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1570). Fol. 2b Vyhnání z ráje (Gn 3, 22–23). Spojitý monogram FA u levého spodního okraje. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA II 6.
Tertiův obraz Absolonovy smrti pro Melantrichovu Bibli (Praha 1570). Bible česká zv. Melantrichova, 4. vyd. (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1570). Fol. 152a Absolonova smrt (2 S 18, 6). Vlevo dole řezáčova značka HS, vpravo dole na kameni spojitý monogram TF. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA II 6.

Tertiův obraz Absolonovy smrti pro Melantrichovu Bibli (Praha 1570). Bible česká zv. Melantrichova, 4. vyd. (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1570). Fol. 152a Absolonova smrt (2 S 18, 6). Vlevo dole řezáčova značka HS, vpravo dole na kameni spojitý monogram TF. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA II 6.

Bible české zvané obecně melantrišky jsou nazvány po tiskaři Jiřím Melantrichovi. Mezi léty 1549-1577 vyšly v pěti vydáních. Přestože je to počet, na něhož až do dob nejnovějších nedosáhla žádná jiná domácí tiskárna, všeobecný přínos melantrišek bývá až nespravedlivě zastíňován šestidílnou Biblí kralickou. Text v zásadě zachovává revidované znění druhé severinky. Jen tři Melantrichovy edice však prošly novou textovou a jazykovou redakcí: první 1549, druhá 1556-1557 a čtvrtá 1570 (proto také toto čtvrté vydání sám tiskař označuje v předmluvě jako třetí). Ostatní edice (třetí z let 1560-1561 a pátá 1577) jsou jen upravené přetisky. Vzájemně se však liší ortograficky, rozměrem zrcadla a sazbou, kustody, dekorem, obrazovým aparátem a ovšemže i dedikacemi. Žádný z Melantrichových biblických tisků tak není po typografické stránce totožný. Na všech vydáních redakčně spolupracoval Sixt z Ottersdorfu (ca 1500-1583). Poprvé přeložil Třetí knihu Makabejských (v jiném překladu později obsaženou i v bratrských edicích), Putování sv. Pavla a Tabuli ke Skutkům apoštolským a Nový zákon znovu srovnal s řeckou předlohou. Sixt z Ottersdorfu pro vydání 1556-1557 přeložil z němčiny také Srovnání evangelistů.

Melantrichovo druhé vydání Bible (Praha 1556–1557). Bible česká zv. Melantrichova (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1556–1557). Fol. 436b s počátkem Knihy proroka Zachariáše. Antikvariát Meissner (Praha).

První vydání, které mladý Melantrich nadán císařovým privilegiem realizoval 1549 ve spojení s Bartolomějem Netolickým z Netolic, vyšlo s variantní tiskařovou předmluvou. Obvyklý incipitový obraz u předmluvy sv. Jeronýma byl zde a ve všech dalších Melantrichových vydáních vyměněn za širokou narativní borduru Lucase Cranacha ml., která původně rámovala titul prorockých knih Lufftova tisku Tomus tertius omnium operum reverendi viri domini Martini Lutheri (Wittenberg 1549). Stejně tak dřevořezový Kmen Jesse není otištěn ze staršího štočku Tiskárny severinsko-kosořské, ale poprvé z kopie signované GS 1549 (monogram byl i s letopočtem podržen na štočcích všech budoucích vydání, kromě bratrských, až do roku 1613). Text první melantrišky provází obrazový cyklus Mistra MS, kopírovaný dle Lutherova wartburského překladu tištěného u Hanse Luffta (Wittenberg 1534). Navíc je zařazeno několik novozákonních ilustrací Hanse Brosamera. Titulní list druhého vydání z let 1556-1557 má na části nákladu natištěn letopočet MDLVI a na zbytku, jehož výroba se protáhla, je vročení pomocí ručně dotištěné římské jedničky opraveno na MDLVII. Dekorační a ilustrační materiál byl převzat z předchozí edice a doplněn několika novými štočky. Ve třetím vydání 1560-1561 se Melantrich vrátil k původní podobě Stvoření světa v šesti medailonech. Tato verze Stvoření pak přetrvala v českých biblických tiscích až do let 1769-1771. Některé novozákonní Brosamerovy dřevořezy byly nahrazeny jinými.

Čtvrté vydání 1570 přináší z hlediska ilustračního aparátu českých biblí zásadní změnu, neboť Melantrich nechal vlastním nákladem pořídit 106 nových štočků do Starého a 40 do Nového zákona. Poněvadž dosavadních šest ilustrovaných biblických tisků českého původu z let 1489-1560/61 užívalo vesměs kopie německých dřevořezů, je teprve tento doprovod prvním původním a nadto koncizním souborem biblických ilustrací v Čechách (podobně průkopnická role připadla později až Josefu Mánesovi 1862-1865). Ilustrační aparát čtvrté melantrišky je významný také tím, že mezi domácími tiskaři upevnil manýristický výtvarný názor. Předně překvapí nově řešený titulní list, kde se kreslíř Ambrož Ledecký inspiroval Jostem Ammanem a Lucasem Cranachem st. Několik počátečních starozákonních obrazů je signováno značkou FA (Florian Abel), ostatní nesou monogram TF (Francesco Tertio). Oba kreslíři tu vytvořili monumentální, takřka půlstranné manýristické kompozice zalidněné biblickými protagonisty v bohatých interiérech a krajinách. Štočky řezalo nejméně šest monogramistů. Poslední, páté Melantrichovo vydání 1577 se přidrželo redakce i ilustrací Bible předchozí. To platí též pro Bibli českou Samuela Adama z Veleslavína (Praha 1613), která je dedikována stavovským defenzorům. V této takzvané Veleslavínově bibli byl však přepracován ediční aparát a nově přibylo označování veršů uprostřed textových sloupců.

Blahoslavův překlad Nového zákona (Ivančice? 1564). Nový zákon (Ivančice?, Tiskárna bratrská? 1564). Fol. 256b–257a s textem epištol sv. Pavla k Tesalonickým. Antikvariát Meissner (Praha).

Šestidílná Bible česká neboli Kralická vyšla z Tiskárny bratrské 1579-1594 na náklad Jana z Žerotína a za tiskařského dohledu Zachariáše Solína. Představuje první úplný překlad bible do češtiny nikoli z Vulgáty, ale z původních jazyků. Na revizi textu a na překladu, který se opíral o mluvnickou normu Blahoslavovy rukopisné Gramatiky české 1571, pracovali Jan Eneáš Boleslavský, Jan Capito, Izaiáš Cibulka, Jan Efraim, Lukáš Helic, Pavel Jesenius, Mikuláš Albert z Kaménka a Ondřej Štefan. Vzorem byla u Christopha Plantina tištěná Biblia sacra (Antwerpen 1569-1573) zvaná též Polyglota antverpská, latinské Testamenti Veteris Biblia sacra sive Libri canonici nově přeložené Emanuelem Tremmeliem a Franciscem Juniem (Frankfurt/M. 1577-1579), dále řecká Septuaginta Divinae scripturae Veteris ac Novi testamenti (Basel 1545) a Blahoslavův Nový zákon (Ivančice 1564 a 1568), opírající se o řecko-latinskou verzi Theodora Bezy (Zürich 1559). Slovesné kvality překladu zařadily Bibli kralickou mezi kodifikační příručky humanistické češtiny a v 19. století se na Slovensku staly základem spisovného jazyka evangelíků zvaného bibličtina.

Plantinova Polyglota antverpská (Antwerpen 1569–1573). Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen, Christoph Plantin 1569–1573). Díl první (1569). Vlevo titulní strana značená spojitým monogramem PAME (antverpský rytec Pieter van der Heyden). Vpravo nahoře a uprostřed část pag. 2 s hebrejským a latinským zněním. Vpravo dole část pag. 3 s řeckým zněním (všude počátek Genesis). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BY II 1.
Plantinova Polyglota antverpská (Antwerpen 1569–1573). Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen, Christoph Plantin 1569–1573). Díl první (1569). Vlevo titulní strana značená spojitým monogramem PAME (antverpský rytec Pieter van der Heyden). Vpravo nahoře a uprostřed část pag. 2 s hebrejským a latinským zněním. Vpravo dole část pag. 3 s řeckým zněním (všude počátek Genesis). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BY II 1.
Plantinova Polyglota antverpská (Antwerpen 1569–1573). Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen, Christoph Plantin 1569–1573). Díl první (1569). Vlevo titulní strana značená spojitým monogramem PAME (antverpský rytec Pieter van der Heyden). Vpravo nahoře a uprostřed část pag. 2 s hebrejským a latinským zněním. Vpravo dole část pag. 3 s řeckým zněním (všude počátek Genesis). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BY II 1.
Plantinova Polyglota antverpská (Antwerpen 1569–1573). Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine (Antwerpen, Christoph Plantin 1569–1573). Díl první (1569). Vlevo titulní strana značená spojitým monogramem PAME (antverpský rytec Pieter van der Heyden). Vpravo nahoře a uprostřed část pag. 2 s hebrejským a latinským zněním. Vpravo dole část pag. 3 s řeckým zněním (všude počátek Genesis). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BY II 1.
Zrcadlo kralických Biblí (Kralice? 1594 a 1596). Vlevo Bible česká zv. Kralická neboli Šestidílná (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1579–1594). Díl šestý (1594), fol. 357a s epištolou sv. Pavla k Filipským. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. JQ IV 36. Vpravo Bible česká zv. Kralická neboli Jednodílná, 1. vyd. (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1596). Pag. 1096 s dvousloupcovou epištolou sv. Pavla k Timoteovi a iniciálou Václava Elama. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA V 2.

Bratrská maureska (Kralice? 1594). Bible česká zv. Kralická neboli Šestidílná (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1579–1594). Díl šestý čili Nový zákon (1594), detail fol. Nnn4b. Maureska ve tvaru viněty ukrývá u středu drobné bílé číslice letopočtu vydání 1594. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA V 20.

Neilustrovaná Kralická bible je členěna následovně: 1. díl Pentateuch (1579), 2. díl Jozue-Ester (1580), 3. díl Job-Píseň Šalomounova (1582), 4. díl Sirach-Proroci (1587), 5. díl Apokryfy (1588) a 6. díl Nový zákon v původním Blahoslavově překladu (1594). Do kralického textu nebyly pojaty Jeronýmovy předmluvy. Jejich místa zaujaly předmluvy překladatelů a editorů. Není zde ani epištola sv. Pavla k Laodicenským, naopak jako u Melantricha i zde přichází Třetí kniha Makabejských. Jako novum českých biblických překladů jsou do samostatného svazku vřazeny apokryfy. Charakteristické zrcadlo sazby členěné na středový hlavní text a boční komentáře není samo o sobě ničím novým. Přichází již v 80. letech 15. století u basilejských glosovaných vydání latinské bible (Johann Amerbach). Kraličtí editoři se inspirovali též typografií ženevských biblických tisků Roberta Estienna nejst. Úzké sloupce vlastního textu obklopuje bohatý exegetický a filologický aparát, zejména překlady hebraismů, synonyma usnadňující pochopení obtížnějších výrazů jakož i exegetické vysvětlivky a obecná naučení pro kazatele. Zatímco takto vybavená a novými rejstříky opatřená Bible směřovala spíše k praxi bratrských duchovních správců, zestručněná verze bez komentářů a dílčích předmluv, publikovaná v jednom dílu 1596 a znovu 1613, vycházela vstříc nejširším vrstvám. O tato poslední kralická vydání autentická pečovali Adam Felin, Mikuláš Albert z Kaménka, Jiří Strejc a Samuel Sušický.

Starší literární historikové (D’Elvert a Jungmann IV.1168) se domnívali, že další česká Bible vyšla v Brně roku 1611. S největší pravděpodobností však došlo k záměně se synoptickým vydáním biblických úryvků. Pod názvem Collatio Veteris et Novi Testamenti Heinricha Agricoly (Nürnberg 1544) je sestavil německý nekatolík Heinrich Agricola a farář Václav Mathiades přeložil jako Knížku srovnávající Starý a Nový zákon (Brno 1611). Tato česká verze, pocházející z tiskárny Bartoloměje Albrechta Formana, je dnes zachována jen zahraničním unikátem.

Část Bible svatováclavské (Praha 1677–1715). Bible česká zv. Svatováclavská (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jáchym Jan Kamenický 1677–1715). Titulní strana (za fol. *6) druhé části Starého zákona z roku 1712. Antikvariát Meissner (Praha).

Jak ukázali Hedvika Kuchařová a Pavel R. Pokorný a po nich doložil Pacifik M. Matějka, první jazykově českou katolickou Bibli přeložil Franciszek Rozdrażewski (1590-1653), v Čechách usedlý kapucín polského původu. Rukopis vznikal ve 30. letech 17. století za podpory kardinála Františka z Ditrichštejna, ale po jeho smrti 1636 se Rozdrażewskému nepodařilo zajistit tiskárnu. Od 60. let se o nový překlad v souladu s usneseními tridentského koncilu zasadili postupně tři pražští arcibiskupové, totiž Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberku, Jan Bedřich z Valdštejna a Ferdinand z Khünburku. Již tento fakt ukazuje, že překladatelská a editorská práce jezuitů Jana Barnera, Jiřího Konstance a Václava Matěje Štajera byla náročná a zdlouhavá. Za základ posloužil text Bible benátské, který byl srovnáván a místy nově přetvořen dle latinské Vulgáty ve znění schválené Sixtem V. (Roma 1590) a Klementem VIII. (Roma 1592). Přihlíželo se také k Melantrichově textové tradici, ba i ke kvalitám kralického překladu. Jednotlivé biblické knihy byly překládány a vydávány postupně: nejprve vyšel roku 1677 Nový zákon jakožto druhý díl celé Bible, po něm 1712 druhá část Starého zákona (Proroci-Knihy Makabejské) a konečně 1715 první část Starého zákona (Pentateuch-Ecclesiasticus). Poněvadž tisk této Bible české (Praha 1677-1715) probíhal s finanční podporou Dědictví sv. Václava, vydání se obecně nazývá Svatováclavské.

Viněta s jezuitským monogramem (Praha 1677–1715). Bible česká zv. Svatováclavská (Praha, Tiskárna jezuitská 1677–1715). Pag. 318 Nového zákona (1677, fa. Jan Mikuláš Hampel) se závěrečnou dřevořezovou vinětou za první epištolou sv. Pavla ke Korintským. Centrálním motivem viněty je andílčí hlavička a monogram IHS. Ve spodní kosodélníkové ozdobě se nachází monogram řezáče GS. Antikvariát Meissner (Praha).

Pražská Tiskárna jezuitská byla tou dobou jediná domácí dílna, která se mohla tak náročné realizace ujmout. Ze svých zásob dodala většinu iniciál a barokní viněty. K sazbě textu však užila Melantrichův švabach. Mimo to byl z melantrišských biblických edic 1570 a 1577 resuscitován i původní ikonografický materiál. Proto zde nacházíme kopii Stvoření světa v šesti kruhových medailonech (poprvé publikováno u Simona Bevilacquy 1498, pak převzato do Bible benátské 1506 a Severinovy bible 1529). Znovu je užit i obrazový cyklus z roku 1570, signovaný AF a TF. Poněvadž do Bílé hory byl po 1570 ještě dvakrát přetištěn (1577 a 1613), ve Svatováclavské bibli je buď opotřebovaný, nebo částečně renovovaný. Krom tohoto známého cyklu přichází jako podivné novum dřevořez Krista se zeměkoulí, kopírovaný řezáčem NN snad dle předlohy Lucase Cranacha st. Nově je ilustracemi vybaven pouze Nový zákon. Obsahuje pět celostranných anonymních mědirytů s postavami apoštolů a evangelijními výjevy v drobných postranních kartuších. Umělecká úroveň je srovnatelná s průměrem domácí knižní grafiky, ale měřítka zahraničních ilustrovaných biblických tisků nesnese (adaptace těchto mědirytů zastihujeme ještě v Novém zákonu pražské Tiskárny arcibiskupské 1733). Také druhé, textově nezměněné vydání Bible svatováclavské z let 1769-1771, které vyšlo za života dalšího pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic, bylo pořízeno nákladem Dědictví sv. Václava, ale již v pražské tiskárně Jana Karla Hraby. Až na dílčí změny vinětového reperoáru, nově přitištěný Hrabův mluvící signet a vyřazený štoček kopisty NN je výtvarný doprovod shodný s předchozí edicí.

Nejstarší tištěné vydání úplného nečeského biblického textu vzniklo na našem území teprve v době mezi prvním a druhým vydáním Bible svatováclavské. Biblia sacra vulgatae editionis Sixti V. pont. m. jussu recognita et Clementis VIII. auctoritate edita (Praha 1756) vyšla péčí pražské Tiskárny arcibiskupské. Text Bible svatováclavské převzala další Bible česká (Praha 1778-1780), jejíž vydavatelé Fortunát Durych a František Faustin Procházka ve snaze podržet vysokou jazykovou kulturu také přihlíželi i ke kralickému překladu. Tato Bible Durychova-Procházkova nebo též Císařská byla v souladu s nařízením Marie Terezie vypravena jako široce dostupná kniha levně, bez ilustrací. Se stejným zřetelem vytiskla pražská Tiskárna normální školy za redakce Jana Schmida a Kryštofa Fischera německý pandant Die ganze heilige Schrift (Praha 1781). Krátce poté se za spolupráce Jana Silvestra Siedlera a nakladatele Josefa Jiřího Trasslera objevila první Bible tištěná od počátků knihtisku na Moravě. Nesla název Die göttliche Schrift des Alten und Neuen Testamentes (Brno 1786?-1787?). Dosud málo známý neilustrovaný vulgátní text byl rozdělen do 4 svazků. Pokud víme, obrazové knihy typu „icones biblicae“ u nás vůbec poprvé pěstovali s velkým zpožděním za cizinou až v 80. a 90. letech 18. století jen pražští Balzerové. Ti je několikrát vydali mimo jiné pod názvem 60 Biblische Geschichte des Alten (Neuen) Testaments (Praha). Tato dvoudílná biblická obrazová kniha pro děti obsahovala dvakrát 60 rytin. Cyklus Starého zákona mohl vzniknout po 1818, kdy „Gregor Balzerischen Kupferstich Verlag“, citovaný v impresu, získal koncesi. Část týkající se Nového zákona lze datovat před rok 1799, kdy v tomto impresu vzpomenutý Jan Jiří Balzer zemřel.

Balzerovy obrazy Starého zákona (Praha po 1818?). Balzer, Jan Jiří: 60. biblische Geschichte des Alten (Neuen) Testaments (Praha, Jan Jiří Balzer – Řehoř Balzer po 1818?). Celorytá titulní strana. Antikvariát Meissner (Praha).

Tři vydání nekatolické Bible české zvané dle místa tisku Hallské (Halle/S. 1722, 1745, 1766) byly vydávány především pro potřeby českých exulantů v cizině, ale své čtenáře i přes tlak cenzury si našly pochopitelně také v Čechách. Velká poptávka dovolovala až pětitisícové náklady. Text přidržující se Lutherovy německé bible a kralického znění z roku 1613 obsahoval i apokryfní knihy. Všechny hallské bible jsou krom frontispisu neilustrované. První a druhé vydání bylo pořízeno Danielem Krmanem a Matějem Belem roku 1722 a 1745 a třetí vzniklo díky Janu Teofilu Elsnerovi v roce 1766. Toto vydání má ze všech hallských nejpečlivější revizi. Na začátku je opatřeno Elsnerovou literárněhistorickou „Předmluvou, v níž se zpráva historická o rozličných i rozdílných vydáních … celé Biblí svaté … dává“. Tato stať, navazující na předchozí pokusy Václava Klejcha z roku 1720, vyšla samostatně též německy pod názvem Versuch einer böhmischen Bibel-Geschichte nebst einem historischen Anhange von verschiedenen absonderlich gedruckten böhmischen Neuen Testamenten (Halle/S. 1765) a latinsky jako Periculum historico-ecclesiasticum, quo succincta diversorum Verbi Divini codicum bohemicorum delineatio exhibetur (Berlin 1768). Z kralického textu i z biblí hallských vycházely dále čtyři Bible české neboli Prešpurské (Bratislava 1787, 1790, 1795 a 1808). K vydání Jiřího Palkoviče jsou roku 1808 přitištěna různočtení mezi Kralickou biblí šestidílnou, Belovou a Krmanovou redakcí 1722 a Elsnerovou redakcí 1766.

Nekatolické bible 19. století byly tištěny ponejvíce v Berlíně (1807, 1813, 1830, 1859 a 1860), Kyseku (1824, 1831, 1842, 1845, 1848 a 1851) a v Budapešti (1858). Vídeňští nakladatelé připravili tou dobou pouze jediné, katolické vydání (1865). V Praze publikované katolické bible se tradičně pojmenovávají nikoli místem vydání či dle tiskaře, ale dle editora. Nejprve přichází dvoudílná Bible česká Procházkova (Praha 1804), pak pětidílná Bible česká Draského (Praha 1821-1832) a trojdílná Bible česká Krbcova (Praha 1851 a 1857). První česká bible tištěná antikvou se označuje jako Frenclova-Desoldova Bible česká (Praha 1860-1864). Trojdílná Bible česká Bezděkova (Praha 1862-1865) je opatřena úvodním obrazem a třiatřiceti iniciálami Josefa Mánesa (1820-1871). Mimo to text doprovázejí ještě tabule reprodukující starší práce Dürerovy, Raffaelovy, Brandlovy aj. Další v časovém pořadí jsou třídílná Bible česká Srdínkova-Borového (Praha 1888-1889), dvoudílná Bible česká Štulcova-Lenzova (Praha 1888-1894) s ilustracemi Doréovými a ornamenty Hectora Giacommelliho a neúplná Bible česká Kašparova (první díl 1892 s toutéž výzdobou jako Bible Štulcova-Lenzova). Další pražské tisky úplné bible, v literatuře již jmény editorů neoznačované, vyšly v letech 1863 (tiskárna Josefa Růžičky tehdy vydala poprvé po 250 letech na českém území kralický text), 1866, 1867, 1868, 1870, 1872, 1873, 1874 (všechny u A. Reicharda), 1882, 1887 (kralický text z roku 1613 vydaný Janem Karafiátem a v této podobě uznaný všemi domácími evangelickými církvemi), 1889, 1890, 1892, 1893, 1894, 1896, 1899 (dvakrát) a 1900. Některé z těchto biblí vyšly nákladem biblických společností.

Bibl.: VERNER, Fr.: Bibliografie českých překladů celé Bible i jejích částí. Praha 1987.

Lit.: BIBLIA Slavica. I: Tschechische Bibel (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz) [I/2 Bible kutnohorská, I/3 Bible kralická, I/4/1-2 Bible svatováclavská]. Paderborn-München-Wien-Zürich 1989-2001; BOHATCOVÁ, M.: Bible kralická, její vznik a význam. In: Kralice. Brno 1959, s. 49-61; BOHATCOVÁ, M.: Exulantská vydání Kralické bible. In: Česká bible v dějinách evropské kultury (ed. H. Pavlincová a D. Papoušek). Brno 1994, s. 27-40; BOHATCOVÁ, M.: Die Kralitzer Bibel 1579-1594, die Bibel der böhmischen Reformation. Gutenberg-Jahrbuch 1992, s. 238-253; BOHATCOVÁ, M.: Die tschechischen gedruckten Bibeln des 15. bis 18. Jahrhunderts. In: Kralitzer Bibel/Kralická bible. Kommentare (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz). Paderborn-München-Wien-Zürich 1989-1995, s. 1-182; BOHATCOVÁ, M.: Vydavatelský rámec českých předbělohorských biblí. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 255-277; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; DOLENSKÝ, Ant.: Ilustrační výzdoba českých biblí ve století XV. a XVI. Dílo 12, 1915, s. 208-211; DOLENSKÝ, Ant.: Výzdoba českých biblí ve století 15. a 16. Przewodnik bibliograficzny 49, 1926, s. 229-231; FIALOVÁ, Vl.: Bratrské tisky, jejich impresoři a nález liter v Kralicích. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 99-145; CHYTIL, K.: Malířstvo pražské XV. a XVI. věku. Praha 1906; KOPECKÝ, M.: Česká obdoba Dalmatinovy bible. In: 16 stoletje v slovenskom jeziku, književnosti i kultury (red. Br. Pogorelec). Ljubljana 1986, s. 227-237; KUCHAŘOVÁ, H.-POKORNÝ, P. R.: Die St.-Wenzels-Bibel im kulturhistorischen Zusammenhang. Biblia Slavica I/4/2 (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz). Paderborn-München-Wien-Zürich 2001, s. 551-585; KYAS, Vl.: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997; MARTINČÍK, R.: Bible v českém knihtisku. Typografia 35, 1938, s. 158-165; MATĚJKA, P. M.: Střípek z pobělohorské rekatolizace. P. František z Rozdrażewa. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci (red. Ivana Čornejová). Praha 2003, s. 111-151; MERELL, J.: Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Praha 1956; MOLNÁR, A.: K otázce geneze kralického biblického díla. Křesťanská revue 31, 1964, s. 235-237; MOLNÁR, A.: Kralická Šestidílka v souvislostech českého biblismu. Z Kralické tvrze, 11, 1984, s. 38-44; RÖSEL, H.: Die tschechischen Drucke der Hallenser Pietisten. Würzburg 1961; RÖTTINGER, H.: Erhard Schön und Niklas Stör. Strasbourg 1925; RYBA, B.-KYAS, Vl.: Označení českých biblických rukopisů a tisků. Věstník České akademie věd a umění 61. Praha 1952, s. 37-54; SOUČEK, St.: Dva drobné příspěvky k dějinám Kralické bible. Časopis Matice moravské, 48, 1924, s. 215-226; SOUČEK, St.: Komenský a Bible kralická. Chudým dětem 47. Brno 1935, s. 90-113; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; UNGAR, K. R.: Allgemeine böhmische Bibliothek. Praha 1786; URBÁNKOVÁ, E.: Neznámé dílo neznámého tiskaře. Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků Státní knihovny ČSR 1/1. Praha 1971, s. 17, 18, 43-45; VINTR, J.: Bible Svatováclavská-Die Sankt-Wenzel-Bibel (Neues Testament 1677, Altes Testament 1712 und 1715). Ihre Textgenese, Kommentare und Sprache. Biblia Slavica I/4/2 (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz). Paderborn-München-Wien-Zürich 2001, 587-603; VINTR, J.: Geneze textu české barokní bible Svatováclavské. Listy filologické 111, 1988, s. 13-21; VINTR, J.: Jazyk české barokní bible Svatováclavské. Wiener Slavistisches Jahrbuch 38, 1992, s. 197-212; VINTR, J.: Komentáře v české barokní bibli Svatováclavské. Listy filologické 117, 1994, s. 87-95; VOBR, J.: Kutnohorská bible-problém 1. a 2. vydání. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 10/1. Praha 1993, s. 209-224.

Lex.: NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; TUMPACH, J.-PODLAHA, A.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno).