Biblické tisky a ilustrace zahraniční

Biblické tisky a ilustrace zahraniční nejstarší vrstvu tvořily blokové knihy takřečené Bible chudých (angl. Bible of the poor, něm. Armenbibel, rus. Licevaja biblija). Její rukopisná tradice vznikla už ve 13. století s cílem napomoci nižšímu, sotva gramotnému kléru zvanému „pauperi praedicatores“ (odtud lat. Biblia pauperum). Šlo o typologicko-srovnávací cyklus scén vybraných ze Starého a Nového zákona. Deskotiskové verze slepované do knih se přitom opíraly o jedno ze čtyř středověkých kompozičních schémat: scéna Kristova života, obklopená vlevo i vpravo starozákonními paralelami, byla zasazena doprostřed architektonického rámu, v jehož hlavě a patě přicházely dvě dvojice výklenků (edikul) pro figury proroků. Z výklenků vycházely rozměrné nápisové pásky, ohlašující Kristův příchod. Zkrácený biblický text byl vřezán v levém a pravém horním rohu. Blokové knihy latinské Bible chudých vznikaly v Nizozemí okolo poloviny 15. století, a to asi ve 14 vydáních o 40 listech (pouze dvě jazykově německá vydání byla vyrobena v Německu, a to 1470 a 1471). Unikátem pařížské Národní knihovny je doloženo latinské vydání o 50 listech. Bible chudých se paralelně šířila také knihtiskem. Dle dnešních vědomostí se o to třikrát zasloužil Albrecht Pfister, navazující na starší středověké rukopisné verze. Jeho jazykově německá Biblia pauperum (Bamberg? ca 1462) měla pak ještě dva latinské protějšky (nejmladší ca 1463). Okolo roku 1504 vznikla francouzská verze, do jejíž výroby vložil peníze nakladatel Antoine Vérard v Paříži. K oživení tradice přispěl též benátský dřevořezáč a tiskař Giovanni Andrea Valvassori (též Guadagnino di Vavassore, tiskařsky činný 1530-1573). Jeho Opera nova contemplativa (Venezia ca 1510) jsou cele xylografovanou knihou, založenou na nápodobě nizozemských deskotisků a Malých pašijí Albrechta Dürera.

Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzujícími zradu (Ž 41, 10 a Př 17, 20). Střední pás: uprostřed zrádce Jidáš líbá Krista, Petr uťal Malchusovi ucho (L 22, 47–50), vlevo Joab rozmlouvá důvěrně s Abnerem, poté ho zavraždí (2 S 3, 27) a vpravo Tryphon připravuje zradu Jonathanovy armády (1 Mak 12, 44–45). Dole uprostřed v edikule proroci Izaiáš a Jeremiáš s texty schvalujícími odplatu za zrádné chování (Iz 3, 11 a Jr 9, 8). Vpravo pag. b: Nahoře zleva text o alibistickém rozsudku královny Jezábel nad prorokem Eliášem (1 Kr 19, 2), vpravo text o státních úřednících spřádajících proti knězi Danielovi žalobu (Dn 6, 1–6), uprostřed v edikule prorok Izaiáš a král David s texty odsuzujícími přetvářku a intriky (Iz 5, 20 a Ž 1, 5). Střední pás: uprostřed si Pilát na znamení své neviny myje ruce před Kristem (Mt 27, 24), vlevo královna Jezábel vynáší soud nad prorokem Eliášem (1 Kr 19, 2) a vpravo Daniel se ve svém domě modlí k Bohu a Babylonští žádají jeho potrestání (Dn 6, 12). Dole uprostřed v edikule Job a prorok Amos s texty o soudu a spravedlnosti (Jb 36, 17 a Am 5, 7).
Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzujícími zradu (Ž 41, 10 a Př 17, 20). Střední pás: uprostřed zrádce Jidáš líbá Krista, Petr uťal Malchusovi ucho (L 22, 47–50), vlevo Joab rozmlouvá důvěrně s Abnerem, poté ho zavraždí (2 S 3, 27) a vpravo Tryphon připravuje zradu Jonathanovy armády (1 Mak 12, 44–45). Dole uprostřed v edikule proroci Izaiáš a Jeremiáš s texty schvalujícími odplatu za zrádné chování (Iz 3, 11 a Jr 9, 8). Vpravo pag. b: Nahoře zleva text o alibistickém rozsudku královny Jezábel nad prorokem Eliášem (1 Kr 19, 2), vpravo text o státních úřednících spřádajících proti knězi Danielovi žalobu (Dn 6, 1–6), uprostřed v edikule prorok Izaiáš a král David s texty odsuzujícími přetvářku a intriky (Iz 5, 20 a Ž 1, 5). Střední pás: uprostřed si Pilát na znamení své neviny myje ruce před Kristem (Mt 27, 24), vlevo královna Jezábel vynáší soud nad prorokem Eliášem (1 Kr 19, 2) a vpravo Daniel se ve svém domě modlí k Bohu a Babylonští žádají jeho potrestání (Dn 6, 12). Dole uprostřed v edikule Job a prorok Amos s texty o soudu a spravedlnosti (Jb 36, 17 a Am 5, 7).
Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.
Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.

Od poloviny 15. století byl knihtiskem vydáván též úplný text vulgátní bible. Katalogy dnes známých prvotisků shromáždily více než 90 latinských vydání, a to vesměs z německých tiskáren a ze švýcarské Basileje, méně už z dílen italských a francouzských. Mnohé edice středolatinského textu jsou komentované (vydání „cum Glossa ordinaria“, „cum accessione Menardi monachi“) a doplněné („cum postillis Nicolai de Lyra“, „cum concordantiis Veteris et Novi Testamenti“). Nejstarším latinským tiskem v Německu a na světě vůbec je Gutenbergova Biblia latina (Mainz ca 1454?-1455), zkráceně označovaná v odborné literatuře dle počtu řádků jako „B 42“. O málo později vznikla v pořadí druhá Biblia latina (Bamberg? ca 1458/59-1460) zvaná též dle počtu řádků „B 36“. V otázce, kdo tuto mladší bibli vytiskl a kde, není jasno. Někteří badatelé se přiklonili ke Gutenbergově druhé tiskárně v Mohuči a jiní zase uvažují o práci Gutenbergových vyučenců, ba i o Albrechtu Pfisterovi. S ohledem na tuto nejednotnost zavedla anglická inkunábulistika (ISTC) pro tohoto původce náhradní označení Tiskař „B 36“. Dílny v Mohuči a Bamberku nezůstaly ve vydávání latinských biblí dlouho osamoceny. Následovala Basilej (poprvé ca 1468), pak Řím (1471) a Benátky (1475). Mladší basilejské vydání ca 1474 realizoval tiskař Bernhard Richel (činný 1474-1482), který text poprvé doplnil okrajovými margináliemi. Členité zrcadlo sazby pro glosovaná vydání vypracoval během 80. let basilejský tiskař Johann Amerbach (u nás tuto typografickou praxi převzala kralická Tiskárna bratrská). Biblické verše byly poprvé pročíslovány v latinském tisku Roberta Estienna nejst. a Konrada Badeho Biblia utriusque Testamenti latina (Genève 1555). Stalo se tak poté, co Robertův otec Henri Estienne st. zavedl číslování do polyglotního žaltáře (Paris 1508) a sám Robert do řecko-latinského Nového zákona (Genève 1551). Už před rokem 1500 byly tištěny také biblické překlady do národních jazyků.

Paralela mezi Fustovým–Schöfferovým signetem (Mainz 1462) a značkou v Novém zákonu (Plzeň? po 1476). Vlevo Biblia latina (48 ř., Mainz, Johann Fust – Peter Schöffer st. 1462). Díl druhý, fol. 239a se závěrem Apokalypsy, červeno-černým explicitem a společným signetem. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Knihovna Kinských 341 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vpravo Nový zákon zv. Se signetem (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? po 1476). Fol. 209a se závěrečnou jednosloupcovou sazbou ukončenou signetem, snad napodobujícím značku z Mohuče. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 44 E 67.
Paralela mezi Fustovým–Schöfferovým signetem (Mainz 1462) a značkou v Novém zákonu (Plzeň? po 1476). Vlevo Biblia latina (48 ř., Mainz, Johann Fust – Peter Schöffer st. 1462). Díl druhý, fol. 239a se závěrem Apokalypsy, červeno-černým explicitem a společným signetem. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Knihovna Kinských 341 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vpravo Nový zákon zv. Se signetem (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? po 1476). Fol. 209a se závěrečnou jednosloupcovou sazbou ukončenou signetem, snad napodobujícím značku z Mohuče. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 44 E 67.

Výtvarníky ilustrující biblické texty motivicky přitahovaly ponejvíce pasáže mezi knihou Genesis a Žaltářem a novozákonní Apokalypsa. Sledujeme-li vývoj tohoto druhu ilustrace, nelze v počátcích knihtisku přehlédnout těsnou vazbu na starší iluminované rukopisy, jejichž zoobrazovací typy, motivicky i kompozičně uchovávané díky nadnárodnímu tradicionalismu, pak procházely tištěnou knihou až do vrcholného baroka. První náznaky obrazového doprovodu se objevují v jazykově italské verzi 1471, kterou edičně připravil Niccolo Malermi pro benátskou dílnu Vindelina de Spiry. Šest malých dřevořezů zaplňovalo jen v některých exemplářích nepotištěná místa dvou stran. První kompletně ilustrované (a to jazykově německé) vydání doprovozené 21 ilustracemi opakovanými na 57 místech textu pořídil okolo roku 1475 patrně augsburský právník a tiskař Jodocus Pflanzmann (činný 1475-1481). Poněvadž tato série vznikla bezpochyby prací několika umělců, pojetí dřevořezů řezaných na šířku jednoho sloupce není jednotné. I když první česky tištěný překlad Bible české neboli Pražské (Praha 1488) ilustrován nebyl, 116 dřevořezy Bible české Kutnohorské (Kutná Hora 1489) se Čechy do skupiny ilustrovaných biblických prvotisků včlenily poměrně brzy. Naopak později pronikla ilustrace do zahraničních vydání latinských. Konzervativní přístup k vulgátnímu textu prolomily až edice v Basileji 1495 a Štrasburku 1497, k jejichž incipitu bylo přiřazeno alespoň tradiční vyobrazení sv. Jeronýma. První průběžně ilustrované latinské vydání pochází z Benátek 1498 a obsahuje 73 dřevořezy. Téhož roku vychází v Paříži první a hned 215 dřevořezy bohatě ilustrovaný francouzský překlad. Nejvýznamnější ilustrátorský počin spjatý před rokem 1500 s biblickým textem představuje však dolnoněmecká Bible kolínská (Köln/R. ca 1478), a to již z toho důvodu, že Kolín, přestože patřil k nejsilnějším centrům knihtisku, přílišným počtem ilustrovaných knih nevynikl. Heinrich Quentell zařadil do tohoto prvního vydání monumentální cyklus 113 trojčlenných dřevořezů. Obrazy silně reflektovaly dosavadní německou iluminátorskou tradici a později nejednou inspirovaly Albrechta Dürera nebo Hanse Holbeina ml. Nejen ilustrace samotné, ale také jejich organické začlenění do odpovídajících bohatě členěných figurálně ornamentálních rámů dalo spolu s iniciálami a tiskovým písmem vzniknout dílu s pozoruhodně vyváženou výtvarně-typografickou kompozicí.

Začátek Mojžíšových knih z Bible české neboli Pražské (Praha 1488). Bible česká zv. Pražská (Praha, Tiskař Pražské bible? 1488). Fol. 6b s dílenskou drolerií a ručně domalovanou zlacenou iniciálou N(A pocžatku). Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 A 1a (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).
Stvoření světa z Bible české neboli Kutnohorské (Kutná Hora 1489). Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489, mixtní vydání zvané „bez znaku se znakem“). Fol. 6b s dílensky kolorovanými medailony Stvoření. Foto Antikvariát Meissner (Praha).

Reminiscence na naivně vyprávěcí styl kolínských štočků spatřujeme na sklonku 15. století v několika mladších biblických edicích i za hranicemi Německa. Prokáží to kupříkladu dřevořezy jazykově italské Bible Malermiho (Venezia 1490), jejichž mědirytové adaptace (Venezia 1511) silně ovlivnily výzdobu lyonských biblí první třetiny 16. století. Tato řada počíná 1512 v tiskárně Jacoba Sacona za spolupráce Hanse Springinkleeho a Erharda Schöna. Popularita lyonských vydání bible nepoklesla po celé 16. století a předčila i nepočetná obrazová vydání pařížská. Springinkleeho a Schönova výzdoba byla roku 1538 nahrazena novými dřevořezy dle kreseb Hanse Holbeina ml. a od 1553-1554 raně manýristickými dřevořezy dle předloh lyonského rodáka Bernarda Salomona. Životnost originálních štočků Kolínské bible prodloužil významný německý prvotiskař Anton Koberger st. Ten je totiž od Quentella zakoupil pro své vydání Bible norimberské (Nürnberg 1483). Tato edice byla v Čechách rozšířenější nežli původní kolínský tisk ca 1478, a posloužila tak jako předloha pro velmi zjednodušené a zmenšené kopie do české Bible kutnohorské 1489. Kolínský cyklus se mimo to stal inspiračním zdrojem několika dalších německých biblických edicí (např. z Otmarovy tiskárny 1507 a 1518).

Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.
Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.
Ilustrace Kobergerovy Bible (Nürnberg 1483) a její nápodoba pro Bibli českou (Kutná Hora 1489) a ilustrovaný Nový zákon (Praha 1497–1498). Štoček je ve všech verzích trojdílný: sv.. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem – anděl na ostrově Pathmos přikazuje Janovi zapsat Zjevení (Zj 1, 9–10) – Jan před Pantokratorem držícím sedm hvězd symbolizujících Kristovu světovládu, majícím u úst dvousečný meč na znamení soudcovského výroku a obklopeným sedmi svícny jako poukazy na sedm církevních obcí (Zj 1, 12–20). Nahoře Biblia, germ. zv. Norimberská (Nürnberg, Anton Koberger st. 1483). Detail fol. CCCCCLXXVa s počátkem Zjevení sv. Jana (tištěno bastardou obsahující už prvky švabachu) a s trojdílným kolorovaným dřevořezem Mistra Kolínské bible 1479. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 40 B 23. Dole Bible česká zv. Kutnohorská (Kutná Hora, Martin z Tišnova 1489). Detail fol. mm1b s kolorovanou anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DO IV 1 (vydání se znakem). Vpravo nahoře Nový zákon zv. Ilustrovaný (Praha, Tiskař Pražské bible? 1497–1498). Detail fol. mm1b s anonymní nápodobou Quentellova–Kobergerova dřevořezu, nebo předlohy z Kutnohorské bible. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 F 63.
Saconovo vydání Bible (Lyon 1515). Biblia cum concordantiis Veteris et Novi Testamenti (Lyon, Jacob Sacon 1515). Fol. 3a se stavbou babylonské věže (Gn 11, 4–5). Dřevořez Hanse Springinkleeho a Erharda Schöna. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC I 5.

Během 16. století vyšlo na jazykově německých územích více než 190 vydání bible v národním jazyce či jihoněmeckém dialektu (česká bible se během téže doby dočkala pouhých 12, z toho dvakrát v cizině). Znamená to, že pro německy mluvící část Evropy tehdy bible představovala jednoznačně nejvydávanější knihu. První úplné Lufftovo vydání Lutherovy Wartburské bible ve Wittenberku 1534 doprovází 124 drobnějších dřevořezů se značkou Mistra MS (kopie pak ještě dlouho kolovaly kupříkladu v Praze počínaje Biblí českou neboli Severinovou od 1537). Skutečnost, že Mistrovy dřevořezy měly pouze funkci podpůrnou a ozřejmovací, nikoli estetickou, zcela vyhovovala Lutherovu důrazu na text. Estetickou funkci plnil až obrazový cyklus Georga Lembergera publikovaný poprvé Michaelem Lotterem v Lutherově překladu Starého zákona (Magdeburg 1536). Odtud se cyklus dostal mimo jiné k Hansu Lufftovi, kde provázel jeho další, avšak neautorizované vydání Lutherova překladu celé bible (Wittenberg 1541). Lembergerova výzdoba tíhla k bohaté ornamentice, a předznamenávala tak, spolu se staršími projevy Erharda Altdorfera (Lübeck 1533), v jistém ohledu záliby manýrismu. Naopak obdivuhodně realistické pojetí vykazují ilustrace Hanse Sebalda Behama řezané pro konkurenční vydání Lutherova překladu u frankfurtského tiskaře Christiana Egenolffa (Frankfurt/M. 1534) a ještě téhož roku zčásti převzaté do katolické německé Dietenbergerovy bible (Mainz 1534). Behamovy obrazy jsou zaplněny takovým množstvím precizně zvládnutých detailů, že reprodukční možnosti dřevořezu tu vyčerpávaly všechny své limity a otevíraly již prostor mědirytu.

Ammanova bordura Lutherova překladu Bible (Frankfurt/M. 1582). Biblia, das ist Die gantze heilige Schrift teudsch D. Mart. Luth. (Frankfurt/M., Johann Feyerabend 1582). Titulní strana s figurální bordurou (nahoře Mojžíš a Ezechiel, uprostřed Ezau a Jákobův sen, dole Adam a Eva, Mojžíš na poušti vztyčuje měděného hada). Mezi oběma spodními výjevy tiskařův signet (letící Fáma s troubami), pod ním monogram IA (Jost Amman). Antikvariát Meissner (Praha).

Od Lutherovy smrti 1546 bylo jen ve Wittenberku do roku 1626 realizováno na 75 vydání jazykově německé bible s předpokládaným úhrnným nákladem 200.000 exemplářů. Tato nadprodukce kompletní bible i desítek dílčích biblických knih není s žádnou zahraniční (a tím méně českou) aktivitou srovnatelná. Pořizovací ceny bible proto klesly, ale nikoli nadlouho. Zlevnění bylo přechodné a trvalo pouze do nástupu mědirytové ilustrace. U Wolfganga Moritze Endtera vyšla Biblia, das ist Die gantze H. Schrifft (Nürnberg 1641). Nazývá se též Kurfiřtská, Výmarská či Elektorská. Obsahuje mimo jiné 11 Sandrartových celostranných mědirytových portrétů saských kurfiřtů a jeden portrét Lutherův. I přes náročnější reprodukční techniku dosáhla Kurfiřtská bible roku 1756 neuvěřitelného osmadvacátého vydání, jímž se život původních desek Johanna Dürra (1625-1670), Christiana Richtera st. (zemř. 1667), Petera Troschela (činný 1640-1680) aj. uzavřel a další reedice byly pořizovány již z nových kopií Johanna Christopha Claußnera (nar. 1735). Definitivně poslední vydání Kurfiřtské bible vyšlo roku 1768 v Norimberku.

Zahraniční biblická ilustrace se vyvíjela také cestou velkolepé obrazové knihy (biblia picta, icones biblicae). Její specifikum tkvělo v převládající složce výtvarné, doprovázené buď pouhým biblickým motem, anebo nanejvýše krátkými jedno či dvojjazyčnými verši. Barokní knižní kultura v nich bezděčně navazovala na celostranné deskotisky blokových knih a na Dürerovo zpracování Apokalypsy a Pašijí. Avšak díky veleúspěšnému obchodnímu počinu tiskaře Egenolffa, který 80 Behamových dřevořezů z Lutherovy bible 1534 vydal také samostatně jako Biblicae historiae artificiosissimis picturis effigiatae (Frankfurt/M. ca 1534), byla započata nepřetržitá linie ústící až u barokních obrazových biblí. Behamův cyklus byl publikem velmi žádán, neboť v průběhu pouhých pěti let německé i zahraniční tiskárny pořídily celkem dvanáct reedicí. Velké obliby dosáhl také virtuózní starší cyklus Holbeinův pojmenovaný v opožděném prvním vydání Historiarum Veteris Testamenti icones (Lyon 1538 s 91 dřevořezy) a ve dvou dalších Icones historiarum Veteris Testamenti (Lyon 1547 s 98 dřevořezy).

Stimmerovy–Fischartovy biblické obrazy (Basel 1576). Stimmer, Tobias – Fischart, Johann: Neue künstliche Figuren biblischer Historien (Basel, Thomas Guarin 1576). Fol. A2b Vyhnání z ráje (Gn 3, 22–23). Dřevořez Christopha Stimmera ml. doprovázejí Fischartovy německé verše.

Určitým mezníkem v tvarosloví těchto obrazových knih jsou Quadrins historiques de la bible zmíněného Bernarda Salomona (Lyon 1553), který 231 dřevořezů k veršům Clauda Paradina zasadil do efektních kartuší. Těmi se pak inspiroval Virgil Solis st. a prostřednictvím svých 147 Biblischen Figuren des Alten und Newen Testaments (Frankfurt/M. 1560) jimi obohatil německou biblickou ilustraci, která tento adjustační prostředek doposud neznala. O rozšíření této bezpochyby již manýristické ornamentiky, která jen pomalu bourala topos hladkého, linkami ohraničeného obrazu, se zasloužilo také 142 motivicky odlehčených rámů pro dřevořezové kompozice Solisova souputníka Josta Ammana. Jeho ilustrace s krátkými vysvětlujícími texty Johanna Melchiora Bocksbergera vyšly pod názvem Neuwe biblische Figuren des Alten und Neuwen Testaments (Frankfurt/M. 1564). Ještě dále v osamostatnění biblické ilustrace dospěl později Tobias Stimmer. Pro krátké veršované texty Johanna Fischarta připravil cyklus 170 menších, do dřeva řezaných biblických scén uzavřených nápadnými artistními figurálními rámci s viditelnými reminiscencemi na soudobou emblematiku. Fischartovo a Stimmerovo zpracování nese název Neue künstliche Figuren biblischer Historien (Basel 1576). Biblickou ilustraci soustavně pěstoval také Matthäus Merian st. Dosavadní obrazové bible rozmnožil svými Icones biblicae praecipuas Sacrae Scripturae historias … Biblische Figuren, darinnen die fürnembsten Historien in Heiliger und Göttlicher Schrift (Basel před 1625, přepracováno Frankfurt/M. 1625 a Strasbourg 1625-1627). Definitivní podoba sestává z 233 rytin, které dokládají autorův realismus a vlohy pro topografický detail, uplatněný především v prvku veduty. Icones byly později často reeditovány, kopírovány (Philipp Heinrich Hutter ve Frankfurtu/M. 1746) a zasazovány do kompletního biblického textu (Amsterdam ca 1650 aj.).

Weigelova Biblia ectypa (Augsburg 1695). Biblia ectypa. Bildnußen aus Heiliger Schrift des Alt- und Neuen Testaments (Augsburg, Christoph Weigel 1695). Tabule 207 se čtyřmi ilustracemi ke Zjevení sv. Jana. Rytcem byl pravděpodobně Georg Christoph Eimmart ml. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA II 9.

Obrodný proud pietismu v druhé polovině 17. století posílil význam obrazové bible jakožto „rodinné knihy“ určené nejen dospělému, ale i dětskému publiku. K tomuto ukotvení přispěly zejména dynamické a staršími malířskými vzory poučené Icones biblicae Veteris et Novi Testamenti. Figuren biblischer Historien Alten und Neuen Testaments Melchiora Küsela, zhotovené k dvojjazyčným veršům Johanna Crophia (Augsburg 1679). Küsel ilustroval též bibelot Des Alten Testaments Mittler, des Neuen Testaments Mittler (Augsburg ca 1680 s 264 rytinami rozměru 45 x 35 mm). V Anglii pak na tuto módu reagovala Václavem Hollarem částečně ilustrovaná The Bible (Cambridge 1659-1660). Následující léta přinesla v Německu několik dalších podstatných příspěvků k biblické ilustraci, např. Johann Buno Bilder-Bibel darinn die Bücher Altes und Neuen Testaments durch alle Capitel in annehmliche Bilder … gebracht (Hamburg 1680) s 54 velkými posthumně publikovanými rytinami Konrada Buna (též Baun, zemř. 1671). O biblickou ilustraci pečovalo také nakladatelství rytce Christopha Weigela. Zde vyšla významná Biblia ectypa. Bildnußen aus Heiliger Schrift des Alt- und Neuen Testaments (Augsburg 1695). Ilustrační aparát této obrazové bible sestával ze dvou světelně modelovaných mezzotintových frontispisů a 840 menších rytin, řazených na stránkách po čtyřech. Velmi dynamické návrhy tu vytvořili Georg Christoph Eimmart ml. (1638-1705) a Johann Jakob Sandrart. 100 kopií z tohoto cyklu bylo nakladatelstvím vzápětí užito pro Biblische Augen- und Seelen-Lust (Augsburg 1696). Nelze přehlédnout též Weigelův počin nazvaný Historiae celebriores Veteris (Novi) Testamenti iconibus repraesentatae (Augsburg 1708). Tady našlo uplatnění 261 celostranných obrazů, z nichž část vytvořil původem italský rytec Francesco Antonio Meloni (též Melloni, 1676-1713) a část signovali otec a syn Luykenové z Holandska, totiž Jan (1649-1712) a Caspar (1672-1708).

Stvoření člověka z Scheuchzerovy Kupfer-Bibel (Augsburg–Ulm 1731). Scheuchzer, Johann Jakob – Pfeffel, Johann Andreas st.: Kupfer-Bibel, in welcher die Physica sacra, oder geheiligte Naturwissenschaft derer in H. Schrifft vorkommenden natürlichen Sachen deutlich erklärt (Augsburg–Ulm, Christian Ulrich Wagner 1731–1735). Díl 1, tabule 23 Stvoření člověka dle Gn 1, 26–27. Kreslíř centrálního obrazu Johann Melchior Füssli, kreslíř bordury s alegorií Smrti Johann Daniel Preissler, rytec ústředního výjevu Jakob Andreas Fridrich st., rytec legendy Johann Christoph Steinberger. Nakladatelem a rytcem většiny ostatních obrazů byl Johann Andreas Pfeffel st. NK Praha, sign. 65 A 31/1.

V 18. století zájem o obrazová alba poněkud zeslábl, nicméně biblická ilustrace patřila k nosným prvkům knižní kultury i nadále. Francouzská biblistika dosáhla vrcholu v latinsko-francouzské dvaatřicetidílné La Sainte bible (Paris 1682-1700), kterou přeložil a editoval jansenista Louis Isaac Le Maistre de Saci (1613-1684). Později byla ještě několikrát obnovena. Část textu českému publiku zpřístupnily v německé verzi dcery Františka Antonína hraběte Šporka (žaltář v Praze 1713 a epištoly v Praze? 1720). Francouzské bible tištěné v Lyonu, Paříži, Antverpách, Amsterodamu, Bruselu a jinde měly nejednou podobu bibelotů: dvoudílná Mortierova Histoire du vieux et du neuveae Testament (Antwerpen 1700) s 214 textovými ilustracemi a vinětami rytými mimo jiné Bernardem Picardem, Histoire du vieux et du neuveae Testament (Amsterdam 1704) se 139 textovými lepty Romeina de Hooghe (1645-1708), dvoudílná Histoire les plus remarquables de l’Ancien et du Nouveau testament (Amsterdam 1732) s takřka 100 mědiryty Jana Luykena atd.

Základní německé edice 18. století připravilo už na počátku své existence Cottovo nakladatelství. Patří sem velké ilustrované vydání Lutherovy bible Biblia, das ist die gantze Heilige Schrift Alten und Neuen Testaments (Tübingen 1730) nebo ilustrovaná dětská Kleine historische Bilder-Bibel (Nürnberg 1730). Velké popularity se dočkalo čtyřsvazkové zpracování lékaře, historika a přírodovědce Johanna Jakoba Scheuchzera (1642-1733). Je nazváno Kupfer-Bibel, in welcher die Physica sacra, oder geheiligte Naturwissenschaft derer in H. Schrifft vorkommenden natürlichen Sachen deutlich erklärt (Augsburg-Ulm 1731-1735). Text zde doplňuje 1.521 obrazů s fantaksními pozdně barokními rámci Johanna Andreasa Pfeffela st. K nejsličnějším tiskům vůbec patří jednak Biblia sacra vulgatae editionis jussu Sixti Quinti Pontificis Max. recognita (Konstanz 1751 s 65 mědirytovými rámovanými tabulemi různých umělců) a jednak dvoudílná Orellova ilustrovaná Biblia, das ist die gantze Heilige Schrift Alten und Neuen Testaments (Zürich 1755-1756), která navázala na Froschauerovu typografickou tradici biblických tisků 16. století.

Ranou fázi módních adaptací starších výtvarných předloh reprezentuje Index picturam chalcographicarum-Register zu den historischen Abbildungen der Geschichten Alten und Neuen Testaments Philippa Andrease Kiliana (Augsburg 1758). Kilian pro tuto příležitost rytecky reprodukoval malby Rubense, Picarda, Raffaela, Veronese aj. Tento trend vyvrcholil během počátečních tří desetiletí 19. století v programu německých nazarénů, jejichž zásluhou se katolicky zabarvený romantismus projevil monumentální biblickou ilustrací inspirovanou především Raffaelem. Neméně významné bylo setkání malíře a grafika Gustava Dorého (1832-1883) s biblickou ilustrací. Doré navázal na nedávný umělecký počin latinsko-francouzské La Sainte bible (Paris 1828-1834) s 65 ilustracemi, které signoval francouzský grafik Achille Devéria (1800-1857). Doré vytvořil cyklus 228 efektních kreseb k dřevořezům dvoudílné vulgátní La Sainte bible (Tours 1866). Velkoformátové obrazy jsou doplněny dekorem francouzského kreslíře a akvarelisty Hectora Giacommelliho (1822-1904). Celý obrazový repertoár převzala v Praze 1888-1894 vydaná Bible Štulcova-Lenzova.

Bibl.: DARLOW, T. H.-MOULE, H. F.: Historical catalogue of the printed editions of Holy Scripture in the Library of the British Museum and Foreign Bible Society. Vol. 1 (English), vol. 2 (Polyglots and languages other than English). London 1903-1911 (repr. London-New York 1968, Mansfield 1993); EYS, W. J. van: Bibliographie des Bibles et des Nouveaux Testaments en language française des XVme et XVIme siècles. Nieuwkoop 1963; VOGEL, P. H.: Europäische Bibeldrucke des 15. und 16. Jhs. in den Volkssprachen. Ein Beitrag zur Bibliographie des Bibeldrucks. Bibliotheca bibliographica Aureliana 5. Baden-Baden 1962.

Lit.: BERGER, S.: La Bible française au moyen age. Paris 1884; COOLS, P. J. (ed.): Die biblische Welt. Bd. 1-2. Freiburg/Br. 1965; COPINGER, W. A.: The Bible and its transmission being an historical and bibliographical view of the Hebrew and Greek texts … to the reformation. London 1897 (repr. Leipzig 1972); CORSTEN, S.: Die Gutenbergbibel in heutiger Sicht. Köln 1980; CORSTEN, S.: Die Kölner Bilderbibeln von 1478. Gutenberg-Jahrbuch 1957, s. 72-93; EICHBERGER, W.-WENDLAND, H.: Deutsche Bibeln vor Luther. Hamburg 1977; GUTENBERGS Wirken-Versuch eines Umblicke. In: Der gegenwärtige Stand der Gutenberg-Forschung (hrsg. von H. Widman). Stuttgart 1972, s. 1-47; HOFFMANN L.: Gutenberg, Fust und der erste Bibeldruck. Eine Untersuchung auf der Grundlage neuer Quellen. Zentralblatt für Bibliothekswesen 97/1983, s. 473-481, 98/1984, s. 529-536, 100/1986, s. 535-547, 101/1987, s. 53-63; KOHÚT, L.: Das Blockbuch, insbesondere die Biblia pauperum, ein Vorläufer des illustrierten Buches. Beiträge zur Inkunabelkunde (3. F.) 4, 1969, s. 112-122; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LABRIOLA, Al. C.-SMELTZ, J. W. (edd.): The Bible of the Poor (Biblia pauperum). A facsimile and edition of the British Library Blockbook. Pittsburgh (PN) 1990; LEEMANN van ELCK, P.: Die Bibelsammlung im Grossmünster zu Zürich. Zurich 1945; LEEMANN van ELCK, P.: Der Buchschmuck der Zürcher Bibeln bis 1800. Nebst Bibliographie der in Zürich bis 1800 gedruckten Bibeln, Alten und Neuen Testamente. Bern 1938; LÜLFING, H.: Johannes Gutenberg und das Buchwesen des 14. und 15. Jahrhunderts. Leipzig 1969; REINITZER, H.: Biblia deutsch. Luthers Bibelübersetzung und ihre Tradition. Ausstellungkatalog Herzog August Bibliothek 40. Hamburg 1983; ROST, H.: Die Bibel im Mittelalter. Beiträge zur Geschichte und Bibliographie der Bibel. Augsburg 1939; RÖTTINGER, H.: Die Lyoner Bibelbilder Springinklees und Schöns. Zeitschrift für Bücherfreude, Neue Folge 15, 1923, s. 107-111; SCHMIDT, Ph.: Der Bibeldruck in Basel. Aus der Druckgeschichte der Lutherbibel in Basel. Basel 1943; SCHMIDT, Ph.: Die Illustration der Lutherbibel 1522-1700. Basel 1962; SCHNEIDER, Fr.: D. Johann Dietenbergers Bibeldruck. Mainz 1900; SCHRAMM, A.: Die Illustration der Lutherbibel. Leipzig 1923; SCHRAMM, A.-GERBER, W.: Luther und die Bibel. Bd. 1-2. Leipzig 1923; SCHREIBER, W. L.: Jost Ammans Bibelbilder von 1573. Zeitschrift für Bücherfreunde 10, 1906-1907, s. 267-270; STETTER, M.: Freiheit und Bindung in der Bibelillustration der Renaissance. Eine ikonographische Studie zu Hans Holbein d. J. „Icones“. Schweizerisches Gutenbergmuseum 39, 1953, s. 155-189; VOLZ, H.: Aus der Wittenberger Druckpraxis der Lutherbibel (1522-1546). Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 142-155; VOLZ, H.: Bibel und Bibeldruck in Deutschland im 15. und 16. Jahrhundert. Mainz 1960; VOLZ, H.: Martin Luthers deutsche Bibel. Entstehung und Geschichte der Lutherbibel. Hamburg 1978 (repr. Berlin-Altenburg 1981); WESTCOTT, B. F.: History of the English Bible. London 1905; WORRINGER, W.: Die Kölner Bibel. München 1923; ZIMMERMANN, H.: Beiträge zur Bibelillustration des 16. Jahrhunderts. Illustrationen und Illustratoren des ersten Luther-Testaments und der Oktav-Ausgabe des Neuen Testaments in Mittel-, Nord- und Westdeutschland. Straßburg 1924 (repr. 1973).

Lex.: NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; TUMPACH, J.-PODLAHA, A.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno).