Christophe Plantin

Z Encyklopedie knihy

Verze z 18. 9. 2019, 11:49, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Christophe Plantin (Nürnberg 1733). Ernesti, Heinrich Gottfried: Die wol-eingerichtete Buchdruckerey mit 118 teutsch- lateinisch- griechisch- und hebräischen Schrifften (Nürnberg, Johann Andreas Endter–Erben 1733). Detail fol. d4a z druhého vydání (poprvé 1721). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY VIII 39.

Christophe Plantin (1518/25-1589) tiskař, nakladatel a knihvazač, významná osobnost evropské knižní kultury. Pocházel z Francie a učňovská léta strávil u normandského tiskaře Roberta Macé ml. (činný v Caen 1520-1563). Roku 1545 nebo 1546 se v Paříži oženil a 1549 odjel i s rodinou do Antverp, kde následujícího roku získal měšťanství. Zpočátku pracoval jako knihvazač a výrobce kožených pouzder. Tiskárnu zde založil v roce 1555 a vedl ji s několika přestávkami, které nuceně trávil v Paříži a Leidenu, až do smrti. Poprvé se zpět do Paříže uchýlil 1562-1563 kvůli problémům s katolickou cenzurou. Během pobytu zde zakoupil část pozůstalosti po francouzském písmaři Claudu Garamondovi. Aby si zabezpečil plynulý přísun méně obvyklého tiskového písma (např. etiopského a syrského), po návratu vybudoval 1563-1564 při tiskárně s pomocí Jacoba Sabona i vlastní písmolijnu. Do ní pak povolal vynikající odborníky, totiž Francouze Roberta Granjona (1565-1570) a z Gentu pocházejícího Henrica van der Keere (1570-1580). Spolupracoval také s pařížským písmařem Guillaumem Le Bé st.

V letech 1563-1567 uzavřel Plantin kapitálovou společnost s Corneliem van Bornberghem a Jacobem de Schotti. Byla to sice velmi činorodá a úspěšná etapa, během níž finanční injekce dovolily vyprodukovat až 260 publikací, avšak skončila útěkem obou kalvinistů do Německa. Mezi léty 1567-1576 Plantin disponoval 16 až 22 knihtiskařskými lisy a 1570, ač nebyl katolík, získal od španělského krále Filipa II. titul dvorního tiskaře s právem kontrolovat produkci ostatních antverpských tiskařů. Důsledky španělské invaze dolehly však i na tiskárnu, jež koncem 70. let udržela v činnosti jen 5 lisů. Proto byla prozíravě už 1567 založena filiálka v Paříži, kterou sňatkem s jednou ze tří Plantinových dcer 1577 vyženil Gilles Beys (samostatně činný 1577-1595). Na radu humanisty a Plantinova korektora Justa Lipsia (1547-1606) byla část antverpské dílny přenesena do Leidenu a 1583-1586 pronajata univerzitě (1586-1598 ji pak samostatně spravoval druhý Plantinův zeť Frans Raphelengen). I když Plantin zbytek života strávil v Kolíně/R., mateřská dílna v Antverpách fungovala dál a po jeho smrti připadla třetímu zeti Janu Moretovi st. Publikace byly označovány tradičním „ex officina Plantiniana“. Moretova rodina prodala tiskárnu 1876 městu, které v ní o rok později instalovalo vůbec první světové muzeum staršího knihtisku.
Plantinův signet (Antwerpen 1587). Possevinus, Antonius: Moscovia (Antwerpen, Christophe Plantin 1587). Titulní strana s tiskařovým signetem. Antikvariát Meissner (Praha).
Obchodně zdatný Plantin soustředil kolem sebe několik humanisticky orientovaných spolupracovníků (Hubert Goltzius, Gerard de Jode, Abraham Ortelius, Justus Lipsius, Arias Montanus) a dokázal tak ustát nesmírně silnou konkurenci asi 80 dílen, které za jeho života v Antverpách fungovaly. I když inklinoval k nakladatelské sféře firmy více nežli k řemeslné typografii, nelze mu upřít ideový podíl na většině písmařských, grafických a tiskárenských aktivit. Během čtyřiatřicetileté činnosti vyprodukoval více než 1.500 náboženských i světských publikací takřka ze všech oborů lidské činnosti. Jednou z prvních byl výbor ze Seneky Flores traduzidas de latin en romance (Antwerpen 1555). Tiskárna užívala od 60. let zvláště u levnější antické literatury nové typy kapesních knižních formátů zvaných dvanácterka a šestnácterka, např. Valerius Catullus Tibullus, Propertius, Cornelii Galli Fragmenta (Antwerpen 1560). Ve spolupráci s vyspělými externími grafiky tiskárna propracovala integraci tisku z výšky (sazba) a tisku z hloubky (mědiryt). Zcela přesné zvládnutí soutisku dovolovalo pak povýšit ilustrační složku, řetězenou do obsáhlých ryteckých cyklů, nad vlastní textové sdělení, např. Juan Valverde de Hamusco Vivae imagines partium corporis humani aereis formis expressae (Antwerpen 1566) a Andreas Vesalius Anatomie oft levende beelden van de deelen des menschelicken lichaems (Antwerpen 1568). Canisiovy Institutiones christianae, seu Parvus catechismus catholicorum (Antwerpen 1589) byly tištěny dokonce se 103 mědiryty Nizozemce Pietera van der Borchta (1545-1608). Spolupráce s předními soudobými kartografy přinášela zisk i pro cestopisnou literaturu vybavovanou mědirytovými mapami, např. Antonius Possevinus Moscovia (Antwerpen 1587). Tiskárna k ilustraci využívala ovšemže i tradičního dřevořezu, např. Avianus Aesopicarum fabularum liber (Antwerpen 1572), Andreas Alciatus Omnia emblemata (Antwerpen 1574). Do latinského znění botanického atlasu Matthiase Lobelia (L’Obela) Plantarum seu stirpium historia (Antwerpen 1576) bylo otištěno takřka 1.500 štočků, které nalezly uplatnění i v Plantinově mladší domácí jazykové verzi Kruydtboeck oft beschryvinghe van allerleye ghewassen (Antwerpen 1581) . Zatímco literatura náboženská přicházela méně často, podstatným prvkem Plantinova edičního programu byly liturgické příručky, např. Breviarium Romanum (Antwerpen 1561) či pětidílná Biblia sacra (Antwerpen 1565). V letech 1569-1573 se pracovalo na osmidílném kompletu Biblia sacra hebraice, chaldaice, graece et latine. Tato katolická redakce, nazývaná též Polyglota antverpská, vznikla v nákladu 1.200 výtisků na papíru a 13 na pergamenu pro Filipa II. Ačkoli text závadným shledán nebyl, přijetí edice provázely určité rozpaky katolického kléru kvůli tiskařově konfesi. I přes tyto výhrady získal Plantin 1570 nejen titul dvorního tiskaře, ale zároveň i privilegium na tisk liturgik pro Španělsko a Nizozemí. Jedním z prvních oficiálních titulů byl bibelotový Index librorum prohibitorum (Antwerpen 1570). O málo později následovalo ilustrované Missale Romanum ex decreto sacrosancti concilii Tridentini restitutum (Antwerpen 1572), které se u Moretů do 1613 dočkalo pěti nových vydání. Taktéž ze 70. let pochází asi 15 Plantinových originálních slepotiskových vazeb pro španělského krále Filipa II. Některé z nich nesou zlacenou dominantu (ruka držící kružítko). Tento motiv Plantin užíval asi ve 40 variantách též jako tiskařský signet (zlaté kružítko bylo ostatně domovním znamením nemovitosti „De gulden passer“, v níž Plantin od 1557 bydlel a pracoval).


Bibl.: SORGELOOS, Cl.: Labore et constantia 1589-1989. A collection of 510 editions issued by Christopher Plantin from 1555 till 1589. Bruxelles 1990; VOET, L.: The Plantin press (1555-1589). Vol. 1-6. Amsterdam 1980-1983.

Lit.: BELSER, R. de: The Plantin library. The private library 4, 1963, s. 149-154; BOWEN, K. L.: Christopher Plantin’s books of hours. Illustration and production. Niewkoop 1997; CARTER, H.: The types of Christopher Plantin. The library 5/11, 1956, s. 170-179; CLAIR, C.: Christophe Plantin. London 1960; COLIN, G.: La fourniture des reliures par l’officine Plantinienne. Gutenberg-Jahrbuch 1990, s. 346-359; CREMADES, F. Ch. (ed.): Cristóbal Plantino. Un siglo de intercambios culturales entre Amberes y Madrid. Madrid (1995); GÓRSKA, B.: Krzysztof Plantin i Officina Plantiniana. Wrocław 1989; HÁLA, R.: Krištof Plantin, slavný knihtiskař antverpský. Praha 1932; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; NAVE, Fr. de: Cristóbal Plantino (1520-1589). Madrid 1990; ROOSES, M.: Christophe Plantin, imprimeur anversois. Antwerpen 1890; ROOSES, M.-DENUCÉ, J. (edd.): Correspondance de Christophe Plantin. Vol. 1-9. Antwerpen 1883-1918 (suppl. Anvers 1955); SABBE, M.: L’oeuvre de Christophe Plantin et de ses successeurs. Bruxelles 1937; VOET, L.: The golden compasses. The history of the house of Plantin-Moretus. Vol. 1-2. Amsterdam-London-New York 1969; WATERSCHOOT, W.: Emblemata-literatuur uit die officina Plantiniana in de zeventiende eeuv. In: Ex officina Plantiniana Moretorum 1996, s. 451-468; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 426; WURZBACH (Niederl.) 2. 332. = WURZBACH, Al. von: Niederländisches Künstler-Lexikon. Bd. 1-3. Wien-Leipzig 1906-1911 (repr. Amsterdam 1974).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.