Chronogram (tištěná kniha): Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
 
Řádek 5: Řádek 5:
  
 
Chronogram byl také uměleckým prostředkem výstavby básnického textu (např. [[Chronostich|chronostichy]] v [[Rámcové části|rámcových]] částech knihy). Speciální soubory chronogramů se sestavovaly jako módní výraz tvůrčí zkušenosti, ba i rutiny. Vznikaly ještě v 18. století, např. patrně Janem Rudolfem hrabětem Šporkem složená pomůcka příznačného názvu ''TaLpa LiterarIa operI UtILI VaCans et ter MILIe ChronographIcos eXstrUens et eXaLtans aCerVos In pratIs, et In horto parnassI ''(Praha 1751).
 
Chronogram byl také uměleckým prostředkem výstavby básnického textu (např. [[Chronostich|chronostichy]] v [[Rámcové části|rámcových]] částech knihy). Speciální soubory chronogramů se sestavovaly jako módní výraz tvůrčí zkušenosti, ba i rutiny. Vznikaly ještě v 18. století, např. patrně Janem Rudolfem hrabětem Šporkem složená pomůcka příznačného názvu ''TaLpa LiterarIa operI UtILI VaCans et ter MILIe ChronographIcos eXstrUens et eXaLtans aCerVos In pratIs, et In horto parnassI ''(Praha 1751).
<br clear="all">
+
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
  
  

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 12:08

Gutweinova oslava narození arcivévody Leopolda (Brno? 1716?). Iluminatio pro veneratione neo-nati Leopoldi archiducis Austriae (Brno?, s. t. 1716?). Tabule 1 s Leopoldovými rodiči Karlem VI. a Alžbětou Kristinou Brunšvickou. Rytina signována v levém a pravém rohu pod chronogramem 1716. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK I 26/5.

Chronogram (z řec. chronos = čas, gramma = písmeno, jinak též eteogram, angl. chronogram, fr. chronogramme, něm. Chronogramm) od starověku rozšířený způsob datování spočívající v písmenném významu římských číslic M (1000), D (500), C (100), L (50), X (10), V (5) a I (1). Písmena s číselnou platností se v prozaickém či veršovaném textu sčítají. Aby je čtenář nepřehlédl, při sazbě stačilo použít majuskule (verzály) textového písma. Leckdy však posloužily i větší písmové stupně, odlišné písmové řezy a celý chronogram byl zvýrazněn červenou barvou. Pokud písmena s číselnou platností porušovala srozumitelnost textu, docházelo zejména v češtině a němčině k častým licencím: římskou číslovku I nahrazovaly hlásky ,J‘ nebo ,Y‘, číslovku V substituovalo písmeno ,U‘ a číslovka X se vyjadřovala pomocí ,W‘ (2xV), např. „sWatého“ = 10, „sUbJeCta“ = 106.

Laidigova oslava narození arcivévody Leopolda (Brno? 1716?). Iluminatio pro veneratione neo-nati Leopoldi archiducis Austriae (Brno?, s. t. 1716?). Tabule 6 alegorizující rozlehlost habsburské říše. Rytina signována vpravo dole, chronogram 1716. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK I 26/5.

Chronogram se v tištěné knize udržoval zhruba od poloviny 16. až téměř do konce 18. století jakožto artistní způsob datace události zakotvené buď v názvu díla (GenaV Verfastes Leben Deß SeeLIgen IOHANN Von NEPOMVCK [= 1722]), nebo v popisných textech frontispisů, ilustrací a devoční grafiky (DIVa Barbara KVttnensIs VrbIs Patrona LeCtIssIMus [= 1670]). Byl též formou datace tisku v impresu (Wytisstěno w Roku, w němž W ŘIšI, WLICh, poLské a W nassý kragIně Pokoje žáDáMe [= 1734]). Sčítání římských číslic vyžaduje přiměřenou obezřetnost, neboť chronogram s rozdílnou stavbou, ale v totožné číselné platnosti se velmi často řetězil (CLarIssIMVs In haereseos tenebrIs LaCessItae eCCLesIae ConsILIarIVs [= 1719] In obsCVro panegIrICo aDVMbratVs, et dIe [= 1719] eIVsDeM sanCtI VeneratIonIbVs saCro [= 1719]).

Chronogram byl také uměleckým prostředkem výstavby básnického textu (např. chronostichy v rámcových částech knihy). Speciální soubory chronogramů se sestavovaly jako módní výraz tvůrčí zkušenosti, ba i rutiny. Vznikaly ještě v 18. století, např. patrně Janem Rudolfem hrabětem Šporkem složená pomůcka příznačného názvu TaLpa LiterarIa operI UtILI VaCans et ter MILIe ChronographIcos eXstrUens et eXaLtans aCerVos In pratIs, et In horto parnassI (Praha 1751).





Lit.: BLÁHOVÁ, M.: Historická chronologie. Praha 2001; HALLSALL, A. W.: Chronogramm. In: Historisches Wörterbuch der Rhetorik (hrsg. von G. Ueding), Bd. 2. Tübingen 1994, sl. 222-224; HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.