Dánsko

Z Encyklopedie knihy

Dánsko přijalo knihtisk roku 1482 zásluhou německého tiskaře Johanna Snella, který se usadil ve městě Odense na dánském ostrově Fünen. Druhou nejstarší tiskárnu instaloval roku 1486 Stephan Arndes (též Arnes, Arns, zemř. ca 1519) v Šlesviku (dnes Německo). Pocházel z Hamburku a od 1470 působil na několika místech v Itálii. Na severu vytiskl, pokud víme, pouze tři knihy, z nichž jen Missale Sleswicense (Schleswig 1486) je datované. Krátce nato je doložen v Lübecku, kde tiskl až do konce života. V pořadí třetím městem byla Kodaň. Roku 1493 zde otevřel dílnu Nizozemec Govert (Gotfred) van Ghemen (zemř. ca 1510), pracující předtím v Goudě (asi 1486-1492). Za jeho první tisk se dnes pokládá Remigiovo Fundamentum scholarium (København 1493). Jiné dílo, Danske Rimkrønike (København 1495), bylo první a v 15. století jedinou knihou tištěnou v dánském jazyce. Ghemen tiskárnu v Kodani provozoval až do konce života. Na Jutský poloostrov uvedl knihtisk Němec Matthäus Brandis (zemř. po 1512), usazený ve městě Ribe snad již roku 1502.

Během 16. století řemeslo vykonávalo pouze 25 tiskařů v šesti městech. Jako první domácí tiskař se uplatnil v poměrně pokročilé době (1513-1519) humanista Poul Raeff. Jeho dílna se nacházela nejprve v Kodani a během 1522-1533 na dalších dvou místech. Kodaň je nutno považovat za centrum knihtisku, v němž se během 16. století vystřídalo 16 tiskařů. Nejdéle řemeslo provozoval Mads Vingaard (1562-1600). Důležité poslání zde splnil i Němec Ludwig Dietz, tiskař první, leč poněkud opožděné ilustrované dánské knihy (1550). V Uraniborgu, na historickém území Dánska, vlastnil privátní dílnu hvězdář Tycho Brahe.

Kapacita dílen, jejichž vznik regulovala státní administrativa, však domácí poptávku po tištěné knize i zakázky z Norska pokrývat nestačila. Stovky titulů tak vznikaly v Antverpách, Lipsku, Kolíně/R., Lübecku, Magdeburku, Paříži či Rostocku. V 17. století se možnosti domácího knihtisku ještě ztenčily, neboť pracovalo jen 23 většinou kodaňských tiskařů a v roce 1722 mimo Kodaň už žádný. Roku 1769 počet tiskáren v zemi klesl na 12. Ačkoli tento alarmující stav přispěl k přechodnému odstranění cenzury (1770-1799), kvalita typografie i nadále zaostávala za evropským průměrem. Jednou z výjimek jsou monumentální a světově proslulé Icones plantarum sponte nascentium in regnis Daniae et Norvegiae (København 1761-1883) vydávané zpočátku botanikem Georgem Christianem Oederem (1728-1791) a z příkazu vlády přejmenované na Flora Danica. Všech 17 svazků obsahovalo 3.060 mědirytin.

Z Holandska a Německa bylo přiváženo také tiskové písmo, a to pro sazbu domácího jazyka zásadně jen fraktura. Joachim Wieland (1690-1730), německý tiskař působící 1719-1730 v Kodani, navrhl roku 1723 nahradit novogotické písmo antikvou, ale nebyl vyslyšen. Situace se pozvolna měnila až po roce 1740, kdy Němec Ernst Henrik Berling (1708-1750) uvedl v život první domácí písmolijnu. Zasadil se proto o zákaz dovážet písmo z ciziny, ale nařízení se však v praxi ještě dlouho obcházelo. Litografie byla zavedena roku 1811 a zprvu usnadňovala jen nototisk. Prvních devět rychlolisů instaloval v Kodani usazený Bianco Luno (1795-1852, činný od 1831).


Bibl.: BRUUN, Ch.: Bibliotheca Danica. Vol. 1-5. København 1877-1902 (repr. 1961-1963); NIELSEN, L.: Dansk bibliografi 1482-1600. Vol. 1-3. København 1919-1935; ROSENKILDE, V.: Thesaurus librorum danicorum 15th and 16th century. København 1987.

Lit.: NIELSEN, L.: Den danske Bog. København 1941; TENNANT, P.: The Scandinavian book. Uppsala 1951.

Lex.: DANSTEN, E.-NIELSEN, L.-BIRKENLUND, P. (edd.): Nordisk leksikon for bogvaesen. Vol. 1-3. København 1949-1962; GELDNER 2. 348-350. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.