Dírková spona

Dvojice deskových dírkových spon. Vyšehradský sborník spisů Tomáše ze Štítného z roku 1396. Národní knihovna ČR, sign. XVII.F.9, přední deska (restaurováno, nové řemínky i z motouzu spletené úchytky)

Pojem dírková spona zahrnuje dva technologicky poněkud odlišné typy spon. 

Dírková hranová spona s trnovou záchytkou na barokní převazbě italského rukopisu ze 14. stol. Národní knihovna ČR, sign. Teplá Ms. E 8

Boční pohled na deskovou dírkovou sponu, jejíž kořen je přinýtován ke konci řemínku. Hlava spony je upnutá do trnu vycházejícího kolmo z přední desky. Hlavu ukončuje výběh s očkem, do něhož byla původně provlečena úchytka. Vazba rukopisného sborníku z poč. 15. stol. Národní knihovna ČR, sign. Krumlov Ms. 53

Desková dírková spona s prostým obdélníkovým tělem, v němž je otvor pro upnutí na trn. Varii sermones et exposiciones diversae, rukopis z přelomu 14./15. stol. Národní knihovna ČR, sign. XX.B.4, přední deska

1. Dírková hranová spona, s níž se setkáváme na románských či předrománských vazbách. Tvoří ji usňový řemínek, k jehož konci je uchyceno jednoduché kovové očko nebo plasticky tvarované tělo s očkem. Tělo spony bývalo bronzové, železné či kostěnné a mohlo být zdobeno vegetativními či zoomorfními motivy. Připínalo se k trnu vystupujícímu z hrany zpravidla silné dřevěné desky a zakončenému jednoduchou trnovou hlavicí. Trn býval častěji v zadní desce a spony tedy vybíhaly z přední desky směrem k zadní, nikoliv naopak, jak tomu bylo později. Obvykle kodex uzavíraly dvě spony. Typ dírkových hranových spon s trnovou záchytkou se potom znovu začal užívat až na barokních vazbách s dřevěnými deskami, zejm. na vazbách klášterního typu.

2. Dírková desková spona, s níž se setkáváme na rukopisech od raně gotického období až do 15. století. Od poloviny 15. století nad ní již převážil typ háčkové spony. Dírkové deskové spony se ale nadále užívaly až do počátku 17. století na velkoformátových rukopisech, především na graduálech a kancionálech. Dírkové deskové spony byly tvořeny kovovým tělem upevněným na dlouhém koženém řemínku, který byl uchycen v zadní desce a přesahoval přes hranu přední desky zhruba do její třetiny, kde se upínal na kolmo vystupující trn, opatřený kovovou podložkou (desky gotických vazeb již byly o něco slabší než desky vazeb románských a trn již nebylo možné dále vbíjet přímo do hrany). Zpočátku bylo tělo tvořeno prostým čtvercovým či obdélníkovým štítkem s otvorem pro upnutí na trn. Štítek býval k řemínku přinýtován, zpravidla ne až na jeho konec. Pomocí volného přesahu řemínku bylo možné štítek snázeji upnout do trnu a znovu jej odepnout. Později převážila masivnější těla odlévaná z mosazi či bronzu a zdobená plastickým dekorem. Protáhlé obdélníkové tělo se nejprve zužovalo do krčku a potom přecházelo do zakulacené či kvadratické hlavy, v jejímž středu byl otvor, který při upnutí spony zapadl do trnu. Hlavu ukončoval výběh s očkem, do něhož se pro snazší uvolňování spony provlékala úchytka spletená z motouzu či řemínku anebo malý kovový kroužek. Dírkové deskové spony patří k typickým znakům gotických kodexů. Na středověkých kodexech bývaly zpravidla dvě spony, protože šlo povětšinou o objemnější svazky, na menších někdy jen jedna. Spony knižní blok svíraly a zamezovaly, aby se nerozevíral a nepronikala do něj vlhkost, prach, hmyz a jiné škodlivé prvky.

Čepelovitě tvarovaná desková dírková spona na vazbě sbírky kázání z doby kolem 1438. Národní knihovna ČR, sign. Krumlov Ms. 257, přední deska

Boční pohled na bohatě zdobenou deskovou dírkovou sponu na vazbě rukopisu z roku 1482. Národní knihovna ČR, sign. Teplá Ms. b 18, přední deska

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 9–31, 70–74, 83–103; ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 373–375, 387; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 35; LÜERS, H.: Die Buchschliesse. Ein technischer Beitrag. Archiv für Buchbinderei 36, 1936, s. 20–23; NUSKA, B.: Česká gotická vazba. In: Česká kniha v proměnách staletí (ed. M. Bohatcová). Praha 1990, s. 102; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 56, 97–99; PETERSEN, D.-E.: Mittelalterliche Bucheinbände der Herzog August Bibliothek. Wolfenbüttel 1975, s. 9; SOJKOVÁ, K.: Kovové prvky v knižní vazbě. Terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Pardubice 2011, s. 11–47.