Dětská literatura

Z Encyklopedie knihy

Dětská literatura (angl. children’s literature nebo juvenile literature, fr. littérature pour la jeunesse, něm. Jugendliteratur nebo Kinderliteratur) 1. v širším pojetí forma vydání zahrnující didakticky zaměřená díla psaná a tištěná pro dospělé publikum, avšak přijímaná rovněž dětským čtenářem a mládeží. Tato literatura zprostředkovávala především náboženské a morální zásady a od druhé poloviny 15. století představovala nezanedbatelnou složku veškeré tiskařské produkce. K hlavním žánrům této didaktické a mravněvýchovné literatury patří bajka, exemplum, epigram, gnóma, maxima, přísloví a slovník (zejména v pojetí Komenského). Dětské publikum i mládež se vzdělávaly dále četbou bible (zvláštní úprava zvaná Kinderbibel), biblické dějepravy, katechismu a podobného repertoáru.

2. V užším slova smyslu specifický žánr umělecké literatury vyhrazený od 18. století pouze dětem a mládeži. Ve srovnání s díly určenými dospělým čtenářům se dětská literatura odlišovala literárními postupy, estetickými, didaktickými a etickými cíli, rozvíjením fantazie i posláním v oblasti jazykové kultury. Zpočátku společně se rozvíjející zábavné a vzdělávací složky byly postupně diferencovány. Tomuto procesu napomohl žánr obrazové knihy. Významná role v konstituování samostatné dětské literatury připadla adaptacím starších literárních látek 16. a 17. století, jejichž forma a obsah vyhovovaly obrozenským pedagogickým požadavkům. U nás je velký díl adaptací starších českých či německých knížek lidového čtení jakož i překladů novodobé německé prózy spjat se jménem Václava Matěje Krameria, např. Ezopovy básně spolu s jeho životem (Praha 1791), Rudolf Zacharias Becker Večerní shromáždění Dobrovické obce (Praha 1801, německy poprvé 1801), Čarodějnice Megéra anebo Okouzlený zámek pana z Jednorožce (Praha 1795), Christiane Benedikte Eugenie Naubert Hrabě Rožmberk, vlastenský příběh, který se stal ku konci švédské války (Praha 1810, německy poprvé 1791), J. A. Rothe Anéžka, sicilská královna (Praha 1795, správně 1798, německy poprvé 1792) atd.

K základním dílům světového repertoáru patří Robinson Crusoe. Jeho autor Daniel Defoe vydal první díl v dubnu 1719 s názvem The life and strange surprising adventures of Robinson Crusoe a druhý jako The farther adventures of Robinson Crusoe. Being the second and last part of his life (London 1719). Druhé anglické vydání obou dílů bylo připraveno již v květnu, třetí v červnu a čtvrté v srpnu 1719. Německý překlad tohoto dobrodružného čtení vyšel poprvé 1719-1720 a francouzský 1720-1721. Do roku 1895 přichází na 196 dalších vydání. Mimo to se v téže době objevuje přes 230 samostatných robinzonád typu Der teutsche Robinson (Leipzig 1722), Der italienische Robinson (Hamburg 1722), Der französische Robinson (Liegnitz 1723), Der persianische Robinson (Leipzig 1723). K nejslavnějším nápodobám patří mladší šestisvazkové volné zpracování Johanna Gottfrieda Schnabela Die Insel Felsenburg oder wunderliche Fata einiger Seefahrer ((Wrocław 1828). Českému publiku byla zřejmě blízká parafráze vydaná pod pseudonymem Christian Ernest Fidelinus Die böhmische Robinsonin oder Curieuse und merckwürdige Geschichte eines Frauenzimmers Namens Aemilia, welche geraume Zeit auf einer unbewohnten Insul gelebt, von ihr selbst aufgesetzt und ans Licht gegeben (Frankfurt/M.-Leipzig 1753, další vydání Praha-Leipzig 1796). Později vyšlo v Čechách též dvoudílné německé zpracování Franze A. Wernera Leben und Abenteuer Robinson Crusoe’s (Praha 1839-1840).

Česky se robinzonáda poprvé objevila jako dvoudílný beletrizovaný Krameriův překlad Mladší Robinson k příjemnému a užitečnému obveselení velkých i malých dítek (Kutná Hora 1797). Překlad vznikl dle velmi populárního přepracování Robinson der Jüngere, jehož autorem byl Joachim Heinrich Campe (Hamburg 1779). Jeho Robinson vyšel i francouzsky 1779-1782, latinsky 1785, italsky 1787 a anglicky 1799. Dobrodružnou povahou se robinzonádám blížil i Krameriův překlad románu Jana Smita [Johna Smitha] příhody po cestách, kteréž vykonal v čtyřech dílích světa (Praha 1798, první anglické vydání 1630). Obdobně působila kniha Lalotte und Fanfan oder die Begebenheiten zweyer auf eine wüste Insel ausgesetzten Kinder od Françoise Guillauma Ducay-Dumenila (Wien-Praha 1802). První francouzské vydání se objevilo 1787, německý překlad vyšel 1792.

K čelným představitelům německého výchovného filantropismu patří trojice spisovatelů Campe, Rochow a Basedow. Vychovatel a plodný spisovatel mravněvýchovných a vzdělávacích próz Joachim Heinrich Campe dětem věnoval mimo jiné Sittenbüchlein für Kinder aus gesitteten Ständen (Dessau 1777) a Kleine Seelenlehre (1784). Josef Prokop, jeden z prvních českých autorů, který se tvorbě pro děti věnoval samostatně, zpracoval dle Campovy Sittenbüchlein Mravné umění pro mládež sedlskou (Wien 1778). Friedrich Eberhard von Rochow je také autorem Versuch eines Schulbuchs für Kinder der Landleute (Berlin 1772). Jiné Rochowovo dílo, totiž Der Kinderfreund. Ein Lesebuch zum Gebrauche in Landschulen (Brandenburg 1776), spojovalo učebnici počátečního čtení s biblickou dějepravou. Z tohoto díla pak vyšel neznámý český adaptátor Knihy k čtení pro učence českých škol (první díl Praha 1776, druhý díl před 1780). Johann Bernhard Basedow se proslavil knihou Des Elementarbuchs für die Jugend und für ihre Lehrer und Freunde in gesitteten Ständen erstes (drittes) Stück (Altona 1770). Po čase byla tato prvouka doplněna o obrazový Kupfersammlung zu J. B. Basedows Elementarwerke für die Jugend und ihre Freunde (Berlin-Dessau 1774). Tento doplňkový svazek obsahuje 91 tabulí s 800 obrazy Daniela Mikołaje Chodowieckého. Je považován za standardní obrazovou knihu.

Nejen robinzonády, ale také ostatní jazykově česká literatura určená dětskému publiku měla silný mravněvýchovný ráz a byla závislá na německých předlohách, např. Jakob Friedrich Feddersen Kniha mravů křesťanských pro měšťana a sedláka (Praha 1786), Tomsův překlad anonymního německého díla Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži v pronikavých příkladech a obrázcích (Praha 1794), Christian Gotthilf Salzmann Počátkové mravů (Jindřichův Hradec 1803) nebo Julius Bernhard Engelmann Knížka obsahující krátké naučení mravů v otázkách a odpovědech (Kutná Hora 1808). Spisky s výrazně mravoučnou tendencí se s oblibou využívaly ve školství též jako odměna za dobrý prospěch, např. Julius Seidlitz Der arme Heinrich. Ein Weihnachtsgeschenk für fleißige Kinder (Praha 1841 se čtyřmi kolorovanými litografiemi). Krom toho vycházely specializované výchovné práce typu Johann Peter Hofmann Feuerbüchlein für die liebe Schuljugend auch für Erwachsene brauchbar (Praha 1796).

Jinou, postupně se formující součástí dětské literatury byly rytinami či litografiemi ilustrované populárně-naučné spisy, např. Johann Matthias Schröckh se čtyřdílnými Allgemeine Weltgeschichte für Kinder (Praha 1781-1786), Georg Christian Raff v Haasově patisku německého vydání Naturgeschichte für Kinder (Wien-Praha 1811), E. F. Zehender Zeichnungs Studien interessanter Thierdarstellungen nach klassischen ältern und neuern Meistern, zum Zeichnen und Selbstunterricht (Praha-Berlin 1842), Wilhelm Friedrich Damaschka Die Entdeckung von Amerika (Praha 1842). Některé z těchto vzdělávacích titulů byly určeny jen určité čtenářské skupině, např. dívčí Encyklopädie für die weibliche Jugend (Praha 1802).

Teprve na počátku 19. století se do oběhu dostávají také první původní česká díla s převažující beletristickou tendencí, např. Jan Jakub Ryba Radovánky nevinných dítek o vánocích (Praha 1804) či Vojtěch Nejedlý Ladislav a dítky jeho. Příběh pro mládež (Praha 1807). O původní dětskou literaturu, tvořenou již nezávisle na četbě pro dospělé, se během doby zasloužil rovněž katolický vydavatelský spolek Dědictví maličkých (Hradec Králové 1859-1941) a knižnice nazvaná Zábavy pro mládež (1858-1899), kterou pořádalo pražské nakladatelství Jaroslava Pospíšila st.


Bibl.: BRÜGGEMANN, Th.-BRUNKEN, O.: Handbuch zur Kinder- und Jugendliteratur. Vom Beginn des Buchdrucks bis 1570. Stuttgart 1987; BRÜGGEMANN, Th.-BRUNKEN, O.: Handbuch zur Kinder- und Jugendliteratur. Von 1570 bis 1750. Stuttgart 1991; BRÜGGEMANN, Th.-BRUNKEN, O.: Kinder- und Jugendliteratur 1498-1950. Kommentierter Katalog der Sammlung Theodor Brüggemann. Bd. 1-2. Osnabrück 1986-1996; GÖBELS, H.: Hundert alte Kinderbücher aus Barock und Aufklärung. Dortmund 1980; GÖBELS, H.: Hundert alte Kinderbücher aus dem 19. Jahrhundert. Dortmund 1985; GÖBELS, H.: Hundert alte Kinderbücher 1870-1945. Dortmund 1990; HRADECKÁ, V.-VIDMANOVÁ, St.: Jezuitské učebnice u nás v letech 1650-1700 (Výběrová bibliografie). Vědecké informace ZK ČSAV, Suplement 3, 1973, s. 40-53; HÜRLIMANN, B.-WALDMANN, El.: Die Welt im Bilderbuch. Moderne Kinderbilderbücher aus 24 Ländern. Zürich-Freiburg 1965; PILZ, K.: Johann Amos Comenius. Die Ausgaben des Orbis Sensualium Pictus. Eine Bibliographie. Nürnberg 1967; ULLRICH, H.: Robinson und Robinsonaden. Bibliographie, Geschichte, Kritik. Weimar 1898 (repr. München-Rosenheim 1997); WEGEHAUPT, H.: Alte deutsche Kinderbücher. Bibliographie 1507-1850. Berlin 1979; WEGEHAUPT, H.: Alte deutsche Kinderbücher. Bibliographie 1851-1900. Berlin 1985; WEGEHAUPT, H.: Theoretische Literatur zum Kinder- und Jugendbuch. Bibliographischer Nachweis. Leipzig 1972; ZOLLINGER, M.: Bibliographie der Spielbücher des 15. bis 18. Jahrhunderts. Band 1-. Stuttgart 1996-.

Lit.: DODERER, K.-MÜLLER, H.: Das Bilderbuch. Geschichte und Entwicklung des Bilderbuchs von den Anfängen bis zur Gegenwart. Weinheim-Basel 1973; HOLEŠOVSKÝ, Fr.: Ilustrace pro děti. Tradice, vztahy, objevy. Praha 1977; JOHANIDES, J.: Tři robinsonády z 18. století. Sborník Národního muzea C/5, 1966, s. 187-197; JOHANIDES, J.: Zajímavá robinsonáda z roku 1753 ve Strahovské knihovně. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 263-265; PAPE, W.: Das literarische Kinderbuch. Studien zur Entstehung und Typologie. Berlin-New York 1981; POSPÍŠIL, O.-SUK, V. F.: Dětská literatura česká. Praha 1924; STEJSKAL, V.: Moderní česká literatura pro děti. Praha 1962; TENČÍK, Fr.: Četba mládeže v počátcích obrození. Praha 1962; VOGEL, H.: Bilderbogen, Papiersoldat, Würfelspiel und Lebensrad. Volkstümliche Graphik für Kinder aus fünf Jahrhunderten. Leipzig 1981; WEGEHAUPT, H.: Vorstufen und Vorläufer der deutschen Kinder- und Jugendliteratur bis in die Mitte des 18. Jahrhunderts. Berlin 1977.

Lex.: DODERER, K.: Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur. Bd. 1-4. Weinheim-Basel 1975-1982; MOCNÁ-PETERKA 360-372 (Literatura pro děti a mládež).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.