Deviza
(z fr. devise, angl. badge)
Termín odvozený od středověkých fr. a it. výrazů devise, divisia, divixia se používá pro označení osobního znamení - obrazu paraheraldického charakteru, který zastupuje osobu nositele, většinou panovníka či šlechtice. Francouzská literatura chápe termín šířeji a výrazem „devise“ označuje semiotický komplex, sestávající z obrazové figury, krátkého textu - hesla (motto) a kombinace barev. Od poloviny 14. století se užívání deviz rozšířilo v prostředí západoevropských společenských elit. Aplikovaly se na nejrůznější předměty (praporce, turnajová zbroj, pečeti, mince, budovy, rukopisy, šaty, šperky, přikrývky, závěsy, nádobí, malby, sochy, náhrobky, kachle), často v kombinaci s heraldickými motivy. Panovník devízy užíval k reprezentaci a propagandě a propůjčoval je svým stoupencům a politickým spojencům.
Písemné a obrazové prameny dosvědčují, že točenici a ledňáčka, vyskytující se na stránkách rukopisů krále Václava IV. a osob z jeho okruhu (Antverpská bible Konráda z Vechty, 1402–1403; Kodex Jana Železného, před 1395) lze chápat jako devizy panovníka. Jako důkaz přátelství poslal roku 1394 Václav točenici s ledňáčkem („zoiellus ad devisam Imperatoris cum drapesillo et plombino“) říšskému vikáři a vládci Mantovy Francescu Gonzagovi. K roku 1401 je točenice doložena jako insignie fraternity českého krále.
Literatura:
HABLOT, L.: La «mise en signes» du livre princier à la fin du moyen âge. Emblématique, histoire politique et codicologie, Gazette du livre médiéval 36, 2000, s. 25–35; HABLOT, L.: Ubi armae ibi princeps. Medieval Emblematics as the Real Presence of the Prince, in: Frédérique Lachaud – Michael A. Penman (edd.), Absentee Authority across Medieval Europe, London 2017, s. 37–55. K českým zemím: SCHMIDT, O.: Václav IV., Jošt a Prokop očima italského vyslance: K situaci v lucemburském rodě roku 1390, Časopis matice moravské 137, 2018, s. 3–27; STUDNIČKOVÁ, M.: Devízy a insignie řádu jako imago panovníka, in: KUBÍNOVÁ, K. – BENEŠOVSKÁ, K. (edd.), Imago, imagines. Výtvarné dílo a proměny jeho funkcí v českých zemích od 10. do první třetiny 16. století, sv. 2, Praha 2019, s. 10–45.
Autor hesla: Milada.studnickova