Dialog

Z Encyklopedie knihy

Jeden z nejstarších knižních dřevořezů (Bamberg? ca 1463). Jan ze Žatce: Ackermann von Böhmen (Bamberg?, Albrecht Pfister ca 1463). Dřevořezová ilustrace u 9. kapitoly (nahoře Oráč proklíná trůnící Smrt za skon své milované ženy, dole řeholníci vyhlížejí svatební průvod). Repro: Schramm 1922.

Dialog (z řec. dialegō = rozprávím, hovořím, angl. a fr. dialogue, něm. Dialog) literární forma založená na rozmluvě dvou či více osob. Aktuální politická a náboženská nebo nadčasová filozofická témata bývala v tištěné literatuře 15. a 16. století zpracovávána ještě metodou středověké disputace (učené hádky), v níž ten, kdo rozmluvu ukončuje (prior), má pravdu, a ten, kdo nakonec mlčí (posterior), ze svého názoru naopak ustoupil.

Základním typem, který tištěná literatura převzala ze středověkých rukopisů, je veršovaný spor alegorických či reálných postav o přednosti a nedostatky jejich společenského stavu. K tomuto okruhu náleží mimo jiné Dives and Pauper Henryho Parkera (London 1493) či Dialogus linguae et ventris (London ca 1494). Patří sem též česká satirická skladba 14. století Podkoní a žák (Plzeň? ca 1498), kterou tiskem zpřístupnil Mikuláš Bakalář. Ojediněle byly disputy psány i prózou. Tak je tomu u jednoho z nejstarších ilustrovaných prvotisků Ackermann von Böhmen (Bamberg? ca 1463). Spor mezi Oráčem a Smrtí sepsal v předhusitských Čechách německy Jan ze Žatce (též Jan ze Šitboře čili Jan z Teplé). Tištěné vydání je připisováno Albrechtu Pfisterovi. Z domácí předbělohorské tištěné literatury vyniká patrně původními dřevořezy ilustrovaný spis Ctibora Tovačovského z Cimburka Kníha … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova (Praha 1539), nazývaný častěji dle explicitu Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich.

Ilustrace v tisku Severina ml. (Praha 1539). Tovačovský z Cimburka, Ctibor: Kníha … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova [Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich] (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1539). Fol. LXIXb personifikovaná Lež s křivým nosem. Ilustrace pochází patrně ze severinského ateliéru. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 11.

Vedle polemické a satirické orientace, která během 17. století ustupovala do pozadí, je zřetelné využití dialogu též pro nábožensky výchovné cíle. K základním dílům tohoto typu patří mimo jiné Petrus Bosca Dialogus inter clericorum et militem super dignitate papali et regia (Köln/R. ca 1473), anonymní Dialogus inter Hugonem, Catonem et Oliverium super libertate ecclesiastica (Rheinstein 1477), Ulrich von Hutten Dialogi … Trias Romana (latinsky Mainz 1520, německy Strasbourg 1521, česky 1901) nebo Rozmlouvání dvou osob v náboženství sobě odporných, o artikulích víry křesťanské člověka katolického a evangelického (1627). Sem patří též Augustinova rozmlouvání s Rozumem o poměru duše k Bohu čili Soliloquia (Köln/R. ca 1475, česky Vimperk 1484). Z mladších děl výchovného charakteru jmenujme alespoň Erasmův Dialogus cui titulus Ciceronianus sive De optimo genere dicendi (Basel 1528) či Progymnasmatum latinitatis sive Dialogorum volumen … cum annotationibus německého jezuity Jakuba Pontana (Ingolstadt 1588 ve třech dílech).

Některá mravněvýchovná díla plnila rovněž funkce zábavné. Prototypem jsou Dialogus Salomonis et Marcolphi (Strasbourg ca 1480, německy tamtéž 1499, česky v nedochovaném exempláři před rokem 1567) nebo Konrad Hase (též Hos) Ein Gesprech des Herren mit Sanct Petro (Eisleben 1560). Českou verzi Rozmlouvání Petra svatého se Pánem (Praha 1585) vytiskl Burian Valda. Forma dialogu byla často využívána také v osvětové literatuře 16.-19. století, např. Jan z Bakova Dialogus medici et rustici de peste (Praha 1582) a česky jako Sedlák povycvičený rozmlouvání s doktorem lékařským o moru maje (Praha 1582). V poslední třetině 18. století se stala velmi populární dětská literatura německého teologa Georga Friedricha Seilera, zejména spis Religion der Unmündigen (Erlangen 1772), který pod titulem Rozmlouvání mezi otcem a dítětem přeložil Aleš Pařízek (Praha 1780). Výtvarným atributem dialogické produkce byl titulní dřevořez rozmlouvajících postav.


Lit.: BAUER, G.: Zur Poetik des Dialogs. Darmstadt 1969; KOLÁR, J.: Rozmlouvání Šalomouna s Markoltem a lidová smíchová kultura v českých zemích. Česká literatura 22, 1974, s. 122-135; VOIT, P.: Knížka rymovní a Rozmlouvání velmi utěšené mezi otcem a synem. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 18-19. Praha 1983-1984, s. 19-66; VOIT, P.: Nové pohledy na veršovanou skladbu Rozmlouvání člověka se Smrtí. Listy filologické 109, 1986, s. 166-174.

Lex.: MOCNÁ-PETERKA 224-231 (Hádání); VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 73 a 130.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.