Enchiridion

Z Encyklopedie knihy

Enchiridion (též encheridion, řec. ruční, stč. ekvivalent „vručka“, dnes totéž co příručka či rukověť, lat. manuale) kniha pro snadné sebevzdělání v určitém oboru, řídce synonymní termín pro označení breviáře. Prvotisky těchto příruček nebyly pořizovány příliš často. Jedna z mála příruček, totiž Enchiridion starověkého Epicteta, přicházela jako součást sborníku Censorinových prací (Bologna 1497) a v sebraných spisech Angela Politiana (Venezia 1498).

Oblíbeným se tento žánr stal až v 16. století, a to jak pro náboženskou literaturu, tak i pro nenáboženské obory, např. Johann Schott Enchiridion poeticum, haec habet epitheta seu apposita substantiorum (Strasbourg 1514), anonymní Ein Enchiridion oder Handbüchlein … geistlicher Gesenge und Psalmen (Erfurt 1524), Georg Henisch Enchiridion medicinae, medicamentorum tam simplicium quam compositorum (Basel 1573). Lutherovo Enchiridion. Der kleine Catechismus für die gemeine Pfarher und Prediger (Wittenberg 1529) bylo přeloženo 1581 do češtiny. Mladší česká exulantská vydání Lutherova textu se mimo jiné nazývala Utěšená ruční knížečka (Halle/S.? 1738) či Enchiridion, malý katechismus (1746, nedoloženo).

Čechách se žánr realizoval jen v oblasti literatury náboženské. První příručkou modliteb a zpovědních formulí v latinsko-české řeči je Enchiridion seu Manuale curatorum dans praedicandi modum složené nakladatelem Janem Mantuánem Fenclem (Nürnberg 1518). Pak přichází Pseudo-Augustinus Enchiridion … při tom i najlepší řeči Otcův svatých (Praha 1546). Jedno z mladších vydání se nazývá Knížka svatého Augustýna, kterúž nazval Manuale, to jest Rukovět (Praha 1583). Kazatel Jan z Chyše sepsal Enchiridion, to jest Skrovné a krátce složené knížky a ukázání míst artikuluov obecních o svátostech (Praha 1555). Českou literaturu rovněž rozmnožil překlad z Pseudo-Alberta Magna (patrně Johannes de Castello) nazvaný Ráj duše jinák Knížka o Ctnostech (Praha 1588), který je v explicitu označen jako „Enchiridion Alberta Velikého“. Johannes Pistorius ml. napsal Enchiridion neboližto Vručka o požívání velebné svátosti oltářní (Olomouc 1600). Termín enchiridion byl často používán též pro modlitební knihy: Samuel Martinius z Dražova Enchiridion precum sacrarum. Ruční knížka modliteb svatých (Pirna 1629?), anonymní Rukovět z rozličných katolických učitelův na žádost mnohých vzáctných lidí nemocným a umírajícím … sloužící (Praha 1636) nebo anonymní Manuale neb Rukovět, to jest Knížka ctnostní a modlitební bratrstva Bolestné P. Marie (Praha 1666).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.