Evangelium

Z Encyklopedie knihy

Evangelium (z řec. angello = zvěstuji, eu-angelia = dobré poselství, angl. gospel, fr. évangile, něm. Evangelium) název pro soubor původně řecky sepsaných apoštolských textů, které vypravují o životě a učení Ježíše Krista. Tvoří hlavní část Nového zákona. Podle tradice byly vnuknuty sv. Duchem čtyřem evangelistům sv. Matoušovi (Mt), Markovi (Mk) a Lukášovi (L), jejichž texty ze 70.-90. let tvoří takzvaná synoptická neboli paralelní evangelia, a sv. Janovi (J), jehož evangelium bylo sepsáno okolo roku 120 a Kristus v něm na rozdíl od předešlých není představen v lidské přirozenosti, ale v božské podstatě. Vedle těchto evangelií existuje ještě množství dalších, které do kánonu bible pojaty nebyly, a proto se označují jako apokryfní.

Výňatky z kanonizovaných evangelií jsou spolu s částmi epištol předčítány při nedělních a svátečních mších. Soubor těchto čtení neboli perikop má povahu liturgické knihy a nazývá se lekcionář (lectionarium). Úplný svod evangelií se nazývá evangeliář (evangeliarium). Na začátku obsahuje takzvané kánonové tabulky se srovnáním obsahově shodných míst čtyř kanonických evangelií. Grafická podoba tabulek složených z červených a černých linek napodobujících oblouky či trámoví se spolu s atributy evangelistů vyskytuje již na rukopisech 6. století. Vlastní apoštolské texty počínají slovy „Incipit Evangelium secundum …“ a jsou seřazeny k mešnímu předčítání o nedělích a svátcích dle průběhu církevního roku. Závěrečná část „Capitulare de anni circulo“ přináší soupis mešních čtení (lekcí) vybraných z evangelií. Evangeliář byl vydáván buď samostatně, anebo ve spojení s epištolami (takzvané plenarium) a od 16. století i jako součást misálu.

Příručka obsahující výňatky (perikopy) se nazývá evangelistář (evangelistarium). Počínala charakteristickým „Incipit Evangelium per circulum anni sumptum ex libro comitis“. Výběr perikop, řazených dle pořádku církevního, nebo občanského roku, byl z hlediska času i provenience velmi proměnlivý. Od 16. století lze výklady a parafráze evangelií a epištol nalézt v literárním díle takřka každého významnějšího teologa (např. Jean Calvin, Erasmus Roterdamský, Martin Luther, Friedrich Nausea, Georg Scherer, Johann Spangenberg, Louis Isaac de Saci Le Maistre aj.). Obrazovou knihu evangelií vytvořil a vydal u nás poprvé Jan Jiří Balzer pod názvem Evangelien der Sonn und Festtägen in Bildern (Praha-Wien 1784?). Cyklus pozůstával ze 101 mědirytu.


Bibl.: PIETSCH, P.: Ewangely und Epistel Teutsch. Die gedruckten hochdeutschen Perikopenbücher 1473-1523. Göttingen 1927; VERNER, Fr.: Bibliografie českých překladů celé Bible i jejích částí. Praha 1987.

Lit.: DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; KYAS, Vl.: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997.

Lex.: NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; TUMPACH, J.-PODLAHA, A.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.