F. Girsch: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
[[Soubor:547.jpg|náhled|233x233pixelů|Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha). ]]
 
[[Soubor:547.jpg|náhled|233x233pixelů|Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha). ]]
 
'''F. Girsch''' (snad též FG) dosud málo známý řezbář a [[dřevořezáč|dřevořezáč]] usazený pravděpodobně ve Vídni. Poněvadž jeho jméno i předpokládaný [[monogram|monogram]] se alespoň v českém knihtisku vyskytují nad očekávání dlouho (od 1713 do poslední třetiny 18. století), nelze zřejmě uvažovat o jediné osobě, nýbrž o několika rodinných příslušnících, jejichž křestní jména počínala shodně iniciálou F. K hypotéze o příslušnosti monogramisty [[FG|FG]] k rodině Girschů vede střídání jména s prostými iniciálami na výtvarném doprovodu jednoho a téhož díla, např. ''Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály ''(Praha 1770). Zde je Ukřižování signováno „F. Girsch“, zatímco umělecky nepochybně příbuzný [[dřevořez|dřevořez]] s klečícím králem Davidem má jen „FG“.  
 
'''F. Girsch''' (snad též FG) dosud málo známý řezbář a [[dřevořezáč|dřevořezáč]] usazený pravděpodobně ve Vídni. Poněvadž jeho jméno i předpokládaný [[monogram|monogram]] se alespoň v českém knihtisku vyskytují nad očekávání dlouho (od 1713 do poslední třetiny 18. století), nelze zřejmě uvažovat o jediné osobě, nýbrž o několika rodinných příslušnících, jejichž křestní jména počínala shodně iniciálou F. K hypotéze o příslušnosti monogramisty [[FG|FG]] k rodině Girschů vede střídání jména s prostými iniciálami na výtvarném doprovodu jednoho a téhož díla, např. ''Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály ''(Praha 1770). Zde je Ukřižování signováno „F. Girsch“, zatímco umělecky nepochybně příbuzný [[dřevořez|dřevořez]] s klečícím králem Davidem má jen „FG“.  
[[Soubor:460.jpg|vlevo|náhled|287x287pixelů|Schilhartova titulní bordura pro Novákův kalendář (Praha 1719?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti s. Vácslava … k létu Páně 1720 (Praha, Jiří Ondřej Laboun 1719?). Červeno-černá titulní strana se Schilhartovou bordurou dle předlohy Antona Franze Brechlera (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Později byl titulní štoček napodoben kreslířem A. Weisem a řezáčem F. Girschem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CN XI 31.]]
+
 
 
Tentýž monogram lze však zachytit již na samostatné titulní [[Veduta|vedutě]] Prahy pro ''Nový hospodářský a kancelářský kalendář … k létu Páně 1714 ''Abrahama Fischera (Praha 1713?). Naopak jiné [[Kalendář|kalendáře]] sestavené Janem Františkem Novákem, totiž ''Neuer Prager Titular- und Logiaments Calender … auf das 1726. Jahr ''(Praha 1725?) a ''Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1727'' (Praha 1726?), jsou poprvé značeny dvojicí „A. Weis del.“ a „F. Girsch sc.“. Jde o [[Bordura|borduru]] s českými patrony, svatováclavským výjevem a připojenou vedutou Prahy. Toto orámování, které Dlabač na rozdíl od současného povědomí cituje už u Novákova ročníku 1718, však není dílem původním, nýbrž kopií staršího opotřebovaného [[Štoček|štočku]] [[Anton Franz Brechler|Antona Franze Brechlera]] a [[Josef Antonín Schilhart|Josefa Antonína Schilharta]]. Poslední otisk Weisovy-Girschovy bordury v Novákových kalendářích přichází u ročníku 1759 (Praha 1758?). Mimo to ji [[Jiří Laboun st.|Labounova]] tiskárna zařazovala dle potřeby i jinam, např. do Evgeniova ''Nového titulárního kalendáře ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1750 ''(Praha 1749?). Vedle zmíněné Weisovy-Girschovy bordury vlastnili Labounovi ještě jedno námětově shodné orámování signované „Vien. Austr. F. Girsch excudit. A°. 1737“. Tato verze sloužila v Novákových českých i německých kalendářích od roku 1738 až do 60. let 18. století. Girschovo jméno je uvedeno také na [[Vlys|vlysu]] v publikaci ''Loquax silentium ''(Brno 1725) a na jednom z několika dřevořezů anonymní knížky ''Marie rozkoše zahrada ''(Brno 1779).
 
Tentýž monogram lze však zachytit již na samostatné titulní [[Veduta|vedutě]] Prahy pro ''Nový hospodářský a kancelářský kalendář … k létu Páně 1714 ''Abrahama Fischera (Praha 1713?). Naopak jiné [[Kalendář|kalendáře]] sestavené Janem Františkem Novákem, totiž ''Neuer Prager Titular- und Logiaments Calender … auf das 1726. Jahr ''(Praha 1725?) a ''Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1727'' (Praha 1726?), jsou poprvé značeny dvojicí „A. Weis del.“ a „F. Girsch sc.“. Jde o [[Bordura|borduru]] s českými patrony, svatováclavským výjevem a připojenou vedutou Prahy. Toto orámování, které Dlabač na rozdíl od současného povědomí cituje už u Novákova ročníku 1718, však není dílem původním, nýbrž kopií staršího opotřebovaného [[Štoček|štočku]] [[Anton Franz Brechler|Antona Franze Brechlera]] a [[Josef Antonín Schilhart|Josefa Antonína Schilharta]]. Poslední otisk Weisovy-Girschovy bordury v Novákových kalendářích přichází u ročníku 1759 (Praha 1758?). Mimo to ji [[Jiří Laboun st.|Labounova]] tiskárna zařazovala dle potřeby i jinam, např. do Evgeniova ''Nového titulárního kalendáře ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1750 ''(Praha 1749?). Vedle zmíněné Weisovy-Girschovy bordury vlastnili Labounovi ještě jedno námětově shodné orámování signované „Vien. Austr. F. Girsch excudit. A°. 1737“. Tato verze sloužila v Novákových českých i německých kalendářích od roku 1738 až do 60. let 18. století. Girschovo jméno je uvedeno také na [[Vlys|vlysu]] v publikaci ''Loquax silentium ''(Brno 1725) a na jednom z několika dřevořezů anonymní knížky ''Marie rozkoše zahrada ''(Brno 1779).
 
<br clear=all>
 
<br clear=all>
 
<gallery>
 
<gallery>
 +
Soubor:460.jpg|Schilhartova titulní bordura pro Novákův kalendář (Praha 1719?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti s. Vácslava … k létu Páně 1720 (Praha, Jiří Ondřej Laboun 1719?). Červeno-černá titulní strana se Schilhartovou bordurou dle předlohy Antona Franze Brechlera (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Později byl titulní štoček napodoben kreslířem A. Weisem a řezáčem F. Girschem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CN XI 31.
 
Soubor:477 a.jpg|Girschova titulní bordura a dvojstrana z Novákova kalendáře (Praha 1727?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1728 (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1727?). Vlevo červeno-černá titulní strana s bordurou F. Girsche dle předlohy A. Weise (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Je to poměrně přesná nápodoba staršího štočku Antona Franze Brechlera a řezáče Schilharta (reprodukce titulní strany je mírně zvětšena). Vpravo textové fol. B2a z počátku kalendářové části a před něho vevázaný bílý list pro rukopisné poznámky (reprodukce dvoustrany je mírně zmenšena
 
Soubor:477 a.jpg|Girschova titulní bordura a dvojstrana z Novákova kalendáře (Praha 1727?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1728 (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1727?). Vlevo červeno-černá titulní strana s bordurou F. Girsche dle předlohy A. Weise (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Je to poměrně přesná nápodoba staršího štočku Antona Franze Brechlera a řezáče Schilharta (reprodukce titulní strany je mírně zvětšena). Vpravo textové fol. B2a z počátku kalendářové části a před něho vevázaný bílý list pro rukopisné poznámky (reprodukce dvoustrany je mírně zmenšena
 
Soubor:477 b.jpg|Girschova titulní bordura a dvojstrana z Novákova kalendáře (Praha 1727?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1728 (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1727?). Vlevo červeno-černá titulní strana s bordurou F. Girsche dle předlohy A. Weise (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Je to poměrně přesná nápodoba staršího štočku Antona Franze Brechlera a řezáče Schilharta (reprodukce titulní strany je mírně zvětšena). Vpravo textové fol. B2a z počátku kalendářové části a před něho vevázaný bílý list pro rukopisné poznámky (reprodukce dvoustrany je mírně zmenšena
 
Soubor:477 b.jpg|Girschova titulní bordura a dvojstrana z Novákova kalendáře (Praha 1727?). Novák, Jan František: Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1728 (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1727?). Vlevo červeno-černá titulní strana s bordurou F. Girsche dle předlohy A. Weise (v kartuších portréty světců, scéna ze života sv. Václava a veduta Prahy). Signatury kreslíře a řezáče po stranách veduty. Je to poměrně přesná nápodoba staršího štočku Antona Franze Brechlera a řezáče Schilharta (reprodukce titulní strany je mírně zvětšena). Vpravo textové fol. B2a z počátku kalendářové části a před něho vevázaný bílý list pro rukopisné poznámky (reprodukce dvoustrany je mírně zmenšena

Aktuální verze z 12. 8. 2019, 14:05

Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha).

F. Girsch (snad též FG) dosud málo známý řezbář a dřevořezáč usazený pravděpodobně ve Vídni. Poněvadž jeho jméno i předpokládaný monogram se alespoň v českém knihtisku vyskytují nad očekávání dlouho (od 1713 do poslední třetiny 18. století), nelze zřejmě uvažovat o jediné osobě, nýbrž o několika rodinných příslušnících, jejichž křestní jména počínala shodně iniciálou F. K hypotéze o příslušnosti monogramisty FG k rodině Girschů vede střídání jména s prostými iniciálami na výtvarném doprovodu jednoho a téhož díla, např. Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha 1770). Zde je Ukřižování signováno „F. Girsch“, zatímco umělecky nepochybně příbuzný dřevořez s klečícím králem Davidem má jen „FG“.

Tentýž monogram lze však zachytit již na samostatné titulní vedutě Prahy pro Nový hospodářský a kancelářský kalendář … k létu Páně 1714 Abrahama Fischera (Praha 1713?). Naopak jiné kalendáře sestavené Janem Františkem Novákem, totiž Neuer Prager Titular- und Logiaments Calender … auf das 1726. Jahr (Praha 1725?) a Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1727 (Praha 1726?), jsou poprvé značeny dvojicí „A. Weis del.“ a „F. Girsch sc.“. Jde o borduru s českými patrony, svatováclavským výjevem a připojenou vedutou Prahy. Toto orámování, které Dlabač na rozdíl od současného povědomí cituje už u Novákova ročníku 1718, však není dílem původním, nýbrž kopií staršího opotřebovaného štočku Antona Franze Brechlera a Josefa Antonína Schilharta. Poslední otisk Weisovy-Girschovy bordury v Novákových kalendářích přichází u ročníku 1759 (Praha 1758?). Mimo to ji Labounova tiskárna zařazovala dle potřeby i jinam, např. do Evgeniova Nového titulárního kalendáře ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1750 (Praha 1749?). Vedle zmíněné Weisovy-Girschovy bordury vlastnili Labounovi ještě jedno námětově shodné orámování signované „Vien. Austr. F. Girsch excudit. A°. 1737“. Tato verze sloužila v Novákových českých i německých kalendářích od roku 1738 až do 60. let 18. století. Girschovo jméno je uvedeno také na vlysu v publikaci Loquax silentium (Brno 1725) a na jednom z několika dřevořezů anonymní knížky Marie rozkoše zahrada (Brno 1779).



Lex.: DLABAČ 1. 465 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; NAGLER 5. 505 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 14. 193 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 259. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.