Facetie

Z Encyklopedie knihy

Facetie (z lat. facetiae = žert, vtipný nápad, angl. facetia, fr. facétie, něm. Facetie nebo Scherz) krátká renesanční anekdotická próza podobná švanku. Často byla laděna eroticky až lascivně. Zesměšňovala lehkomyslnost žen a jejich nestálost v lásce, kriticky poukazovala na neobratnost vesničanů, prodejnost soudců apod. Od exempla se lišila absencí náboženského prvku. Obsahem konzervativnější facetie byla zařazována jako ilustrační vložka do mravněvýchovné literatury, anebo vydávána samostatně jako knížka lidového čtení. Vedle toho se facetie publikovaly formou knižní sbírky.

První svod facetií pořídil Poggio Bracciolini pod názvem Libri facetiarum (Venezia ca 1470). Překlad do italštiny je datován 1483. Evropský vývoj ovlivnil také Boccacciův Decamerone (Firenze? ca 1470). Byl tištěn nejprve latinsky a záhy v podobě kompletních překladů přešel i do národních literatur, např. německy ca 1473 bez ilustrací a 1490 poprvé s ilustracemi, francouzsky 1485, španělsky 1496, italsky 1504, česky 1885. Jednotlivými povídkami Decameronu se nechali inspirovat Francesco Petrarca, Hans Sachs, Lafontaine, Molièr a jiní. Na italské facetii vyrostla pak německá díla typu Sebastian Brant Narrensciff [sic!] (Basel 1506), Heinrich Bebel Facetiarum … libri tres (Tübingen 1542, německy 1558), Martin Montanus Wegkürtzer (Strasbourg 1557 a později dalších dvanáct vydání), Michael Lindener Rastbüchlein (Augsburg 1558) nebo Jakob Frey von Augsburg Exempelbüchlin (Nürnberg 1569) aj. Velmi dobře se žánru dařilo v Polsku, kde Mikołaj Rej z Nagłowic složil veršované Figłiki albo rozlicznych ludzi przypadki dworskie (Kraków 1562) a kde byl několikrát přetištěn anonymní soubor rozprávek Facecje polskie (Kraków? ca 1570).

Jazykově české facetie přicházejí jako přímé překlady z Boccaccia i jako překlady z latinských či německých adaptací Boccacciových děl. O Decameron se opíral koncem 15. století Hynek z Poděbrad, ale jeho 11 eroticky laděných novel v rigorózní atmosféře utrakvistických Čech tiskaře nenašlo (z tzv. Neuberského rukopisu byly vydány až Antonínem Grundem roku 1950). Na adaptaci a rozšíření méně kontroverzních boccacciovských látek má tak největší zásluhu překladatel a tiskař Mikuláš Konáč z Hodiškova. Dle latinské verze Filipa Beroalda k nám uvedl první novelu čtvrtého dne Historie o nešťastné lásce dvou zamilovaných (Praha 1507, nedochováno), první novelu pátého dne nazvanou Kronika o Cymonovi hlúpém (Praha 1509) a konečně první novelu prvního dne Pamphila mládence ctného z Centínovelle rozprávka (Praha 1514). Konáčovy prózy i mladší adaptace Jana Akrona Albína Vrchbělského, zveřejněné 1556-1557 Kašparem Aorgem, byly pak přetiskovány až do 19. století jako lidové čtení.


Bibl.: ENGLISCH, P.: Kleinere Schriften zur erotischen Literatur und Bibliographie. Mit einem Schriftenverzeichnis und Registern. Berlin 1992; GOTZOWSKY, B.: Volksbücher. Prosaromane, Renaissancenovellen, Versdichtungen und Schwänkbücher. Bibliographie der deutschen Drucke. Teil 1 (Drucke des 15. und 16. Jahrhunderts), Teil 2 (Drucke des 17. Jahrhunderts). Baden-Baden 1991-1994; HAYN, H.-GOTENDORF, A. N.: Bibliotheca Germanorum erotica et curiosa. Verzeichnis der gesamten deutschen erotischen Literatur. Bd. 1-9. München 1912-1929 (repr. Hanau 1968 a k tomu WALRAVENS, H.: Register der Personennamen zu Hayn-Gotendorf. Hamburg 1984); LEMONNYER, J.: Bibliographie des ouvrages relatifs a l’amour, aux femmes, au mariage et des livres facétieux ... satyriques. Vol. 1-4. Paris-Lille 1894-1900 (repr. Mansfield 1991); PERCEAU, L.: Bibliographie du roman erotique au XIXe siècle. Contenant une description complete de tous les romans, nouvelles ... et de toutes leurs reimpressions. Vol. 1-2. Paris 1930; PROKSCH, J. K.: Die Litteratur über die venerischen Krankenheiten. Bd. 1-3. Bonn 1891; ROSE, Al.: Register of erotic books. … Opus bibliograhicum et praecique bibliothecariis destinatum. Vol. 1-2. New York 1965; STERN-SZANA, B.: Bibliotheca curiosa et erotica. Beschreibung meiner Sammlung. (Wien 1921, repr. 1960).

Lit.: ENGLISCH, P: Geschichte der erotischen Literatur. Stuttgart 1927 (repr. in 2 vol. Magstadt 1963-1965); GRUND, Ant. (ed.): Hynek z Poděbrad, Boccacciovské rozprávky. Praha 1950; GRUND, Ant. (ed.): Kratochvilné rozprávky renesanční. Výbor facetií 16. století. Praha 1952; KOLÁR, J.: Vztah české literatury 14.-16. století k italské kultuře. Slavia 52, 1983, s. 24-34; KOPECKÝ, M.: Boccacciovské rozprávky M. Konáče z Hodiškova. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity D 7. Praha 1960, s. 71-73; KOPECKÝ, M.: K facetijním žánrům. In: Litteraria humanitas-Genologické studie I. (ed. D. Kšicová). Brno 1991, s. 111-116; KOPECKÝ, M.: Kleinepik des tschechischen Humanismus. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil I (hrsg. von H. B. Harder und H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 425-440; KOPECKÝ, M. (ed.): Komu ženu svou poručiti a jiné kratochvilné rozprávky. Brno 1986; KRZYŻANOWSKI, J.- ŻUKOWSKA-BILLIP, K.: Dawna facecja polska. Warszawa 1960; SPRIEWALD, I.: Vom „Eulenspiegel“ zum „Simplicissimus“. Berlin 1974; TYC, T.: Facecje z dawnej Polski. Poznań 1917; VOLLERT, K.: Zur Geschichte der lateinischen Facetiensammlungen des 15. und 16. Jahrhunderts. Berlin 1911.

Lex.: DUCA, L. (ed.): Moderne Enzyklopädie der Erotik. Allgemeine Sexologie, Sexualität, Psychoanalyse, Erotik, Erotologie, Bibliographie. Band 1-3. München-Wien-Basel 1963-1966; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 109.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.