Fický – Hladký

Z Encyklopedie knihy

Fiebigerova prozaická chvála knihtisku (Praha 1740). Fiebiger, Jan Bohumír Antonín: Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Jan Norbert Fický 1740). Titulní strana se signetem tiskaře Fického od Gerharda (?) Mansfelda. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/5.

Fický – Hladký dvě spřízněné rodiny pražských tiskařů 18. století. Na počátku společenství stáli faktoři Jan Norbert Fický a František Karel Hladký. Jan Norbert Fický (též Ficzký, Fitzký, INF, zemř. 1745) pocházel z Kladska, vystudoval filozofii v Praze a před 1725 se vyučil u Václava Jana Tibelliho v Hradci Králové. Pak odešel na zkušenou do Brna, Olomouce a do Vídně. Roku 1725 zakotvil v Římě, kde byl pomocníkem rodiny Komárků. Po příchodu do Prahy působil 1727-1736 v pražské Tiskárně jezuitské. Mezi 1736-1738 vlastnil na Perštýně samostatnou dílnu po Janu Leopoldovi Kamenickém, který si s Fickým vyměnil faktorské místo u jezuitů. V dobách vlastní živnosti Fický jako signet užíval Gerhardem Mansfeldem rytou kartuši s Božím okem, otevřenou knihou a prázdným sázítkem. Vpravo u paty sloupu sedící andílek drží emblém s kaligraficky propletenými iniciálami INF a dvojdílnou devízou „Deo duce“ a „Arte comite“ (Bůh vůdcem, umění průvodcem). Značka je ovšem známa z prozaické chvály knihtisku od Jana Bohumíra Antonína Fiebigera Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha 1740), kterou vytiskl Karel František Rosenmüller ml. Fickým krátkodobě vedená živnost skončila nejpozději 1739 prodejem tiskárny Matěji Bedřichu Koudelkovi. Vzápětí si Fický pronajal Tiskárnu arcibiskupskou (1739-1745). S manželkou Ludmilou měl dva syny, a to Jana Norberta Bedřicha a Františka Kajetána.

Rok po smrti otce Fického se ovdovělá Ludmila Fická 1746 opět provdala, a to za Františka Karla Hladkého. Tímto sňatkem se knihtiskařské řemeslo obou rodů počalo prolínat. O osudech Františka Karla Hladkého (zemř. 1758) před sňatkem s Ludmilou Fickou není dosud nic známo. Teprve rokem 1746 je Hladký až do konce života dosvědčen jako nájemce Tiskárny arcibiskupské v Praze. Jeho syn se jmenoval Antonín.

Roku 1760 zahájila činnost samostatná tiskárna pracující pro dědice rodiny Fických a Hladkých. Podnik dědiců vedlo několik faktorů: František Kajetán Fický (1760) a František Slánský (1760), Jiří Tomáš Ritschl (též Rytschel, 1761-1762), Jan Norbert Bedřich Fický (1763-1767), Kajetán Kraffer (1767-1768) a Matěj Glatz (též Klatz, 1769-1773). Společná dílna dědiců se od roku 1760 nacházela v domě „U černého orla“ na Ovocném trhu. Dědicové Hladkého však koupili roku 1774 tiskárnu Františka Aloise Jeřábka v Karolinu a zůstali zde do 1781. Rok po získání prostor v Karolinu se k Hladkým přistěhoval již jako samostatný tiskař Jan Norbert Bedřich Fický (1775-1780). Jeho nevlastní bratr Antonín Hladký (1750-1804) byl v 80. letech členem zednářské lóže U tří korunovaných sloupů. U řemesla byl patrně od roku 1776. Vlastní živnost otevřel v Karolinu 1781, ale již 1785 se vystěhoval a do konce života vystřídal asi čtyři působiště. V letech 1793 a 1794 je v impresech nazýván stavovským tiskařem. Z jeho tiskárny vyšel mimo jiné první, avšak nedokončený pokus Františka Vilibalda Schmidta o souborné zpracování české květeny Flora Boëmica inchoata, exhibens plantarum Regni Boëmiae indigenarum species (Praha 1793-1794). Po smrti Antonína Hladkého řemeslo údajně převzal syn Petr Hladký. Kolem roku 1805 se stopy po tiskařské dynastii Fických a Hladkých ztrácejí.


Lit.: PODŠKUBKA, J.: České svobodné zednářství v průběhu XVIII. století. Praha 2004; VOLF, J.: Knihtiskař Fitzký a jeho značka. Bibliofil 5, 1927, s. 79-83; VOLF, J.: Podpůrné bratrstvo knihtiskařů v letech 1766-1769. Český bibliofil 6, 1934, s. 25-38; VOLF, J.: Zednářské tisky v Čechách v XVIII. a XX. století. Typografia 36, 1929, s. 57-63.

Lex.: CHYBA 87-88 (Fický) a 118-119 (Hladký); JIREČEK 1. 193 (Fický) a 245 (Hladký).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.