Gnóma

Z Encyklopedie knihy

Gnóma (řec. mínění, výrok) stručná průpovídka většinou mravoučného zaměření oblíbená stejně jako přísloví od antiky až do 19. století. Potřebám nižšího školství vyhovoval jeden z nejstarších beletrizovaných svodů latinských průpovídek Disticha moralia Dionysia Catona (první datované tištěné vydání Basel? 1475). Tištěné překlady Catonových dvojverší do národních jazyků se objevují téměř současně (německy a italsky ca 1475, holandsky ca 1477, francouzsky 1476, anglicky 1483, španělsky ca 1493). Česká verze vznikla překladem latinského zpracování Sebastiana Branta a vyšla poprvé v Norimberku 1518. Roku 1558 přichází v Olomouci vydání, jehož nový překlad se opíral o edici Erasma Roterdamského. Překlad Jana Amose Komenského (poprvé Amsterdam 1662) publikovala v Praze Tiskárna jezuitská 1670 (vyšel též jako součást Rosovy, Janditovy a Doležalovy gramatiky).

Zásobu gnómických útvarů poskytovalo mimo jiné také dílo Francesca Petrarcy De remediis utriusque fortunae (Strasbourg 1475). V českém překladu Řehoře Hrubého z Jelení se nazývalo Kniehy dvoje o lékařství proti Štěstí a Neštěstí (Praha 1501). Mravněvýchovné cíle plnila též Kníha výborná a člověku všelikterakého věku i stavu k čtení velmi užitečná (Plzeň 1529). Vznikla adaptací starověkých svodů, kterou pořídil kněz podobojí Jan Češka. Počínaje polovinou 16. století Češkova Kníha kolovala pod známějším názvem Pěkné a velmi užitečné řeči vybrané z kněh některých mudrcův pohanských (Prostějov 1550). Roku 1786 byly Češkovy Řeči nově editovány Františkem Faustinem Procházkou, poslední nekritické vydání připravil v Praze 1844 literárněhistoricky orientovaný kněz František S. Bezděka. Drobné mravněvýchovné průpovědi byly v zahraničí během 15. a 16. století pořádány do souborů zvaných florilegium. V české literatuře výrazně beletrizovaný svod představuje pouze Knížka rymovní (Praha ca 1580, poslední známé vydání pořízeno v Litomyšli 1812).


Bibl.: WALTHER, H.: Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Lateinische Sprichwörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung. Vol. 1-9. Göttingen 1959-1986.

Lit.: FEIFALIK, J.: Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur. Das altböhmische Cato. Altböhmische Reimsprüche. Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschafte, phil.-hist. Klasse 36. Praha 1861, s. 211-246; NEDVĚDOVÁ, M. (ed.): Jan Češka, Řeči a naučení hlubokých mudrců. Praha 1982; PETRŮ, E.-KOLÁŘOVÁ, J. (edd.): Ezopovy bajky. Katonova dvojverší. Rada otce synovi. Brno 1999; VOIT, P.: Knížka rymovní a Rozmlouvání velmi utěšené mezi otcem a synem. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 18-19. Praha 1983-1984, s. 19-66.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 216-219; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 128-129.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.