Gramatika

Z Encyklopedie knihy

Gramatika (z řec. gramma = písmeno, grammatikē = dovednost psaní a čtení, lat. grammatica, angl. grammar, fr. grammaire, něm. Grammatik) soustava mluvnických pravidel vydávaná tiskem jako součást filologické literatury využívané zejména nižším školstvím. V nejstarších tiscích nesla různorodá označení jako alphabetum (neboli slabikář), compendium octo partium orationis, elementa, principia grammaticalia, regulae grammaticales minores atp. V 17. a 18. století se pro označení jezuitských učebnic užívaly též termíny auxilia (pomůcka), nucleus (jádro) a tirocinium (začátek).

Antikva u Kašpara Aorga (Náměšť/O. 1533). Optát, Beneš – Gzel, Petr – Filomates, Václav: Gramatika česká v dvojí stránce, ortographia předkem … etymologia potom (Náměšť/O., Kašpar Aorg 1533). Typografická titulní strana bez dekoru a ilustrací. Jediným aktivním prvkem je písmo organizované do ztrácející se sazby: První řádek je sázen texturou (vyznačovací písmo), třetí a sedmý řádek antikvou benátského typu (vyznačovací písmo) a zbytek švabachem (totožným s písmem textovým). Repro: Muzika 1963.

Knihy vydávané k výuce latiny v 15. století těžily vesměs ze starořímských spisovatelů 4. a 5. století Prisciana a Aelia Donata (donát). Hojně se tiskly komentované spisy filologů a básníků 12. a 13. století, zejména Alexander de Villa Dei a Johannes de Garlandia. Nejplodnější filologové 15. století byli Italové Antonius Mancinellus a Nicolaus Perottus, jehož Rudimenta grammatices (Roma 1473) byla přepracována i s českým výkladem jako Libellus grammatices (Leipzig 1514). Několik století vycházely s různými komentáři učebnice Belgičana Jeana Despautèra Commentarii grammatici (Paris 1537). Učebnice francouzského pedagoga Pierra de La Raméa Elementa grammaticae latinae (Paris 1547) vyšla v přepracovaném česko-latinském znění též jedenkrát v Praze 1614. Populární dílo Portugalce Manuela Álvareze De institutione grammatica libri III. (Roma 1572) se v latinsko-česko-německé verzi prosadilo v Praze již 1598. Taktéž výtah z Álvarezovy Instituce pojmenovaný Principia seu Rudimenta grammatices (Roma 1575) se tiskl v Čechách. První datované latinsko-české znění nese letopočet 1653. Ze všech jmenovaných titulů byly však uživatelsky nejpopulárnější Melanchthonovy Institutiones graecae grammaticae (Hagenau 1518) a Grammatica latina (zároveň Hagenau, Köln/R. a Nürnberg 1526). Melanchthonovu příručku k výuce latiny u nás poprvé vydal Jan Günther (Olomouc 1560).

Nejstarší pojednání o polském pravopisu, které napsal Stanisław Zaborowski pod názvem Ortographia seu modus recte scribendi et legendi polonicum idioma quam utilissimus (Kraków 1514-1515), vytiskl Florian Ungler. Učebnice dle českého vzoru zaváděla diakritický pravopis (,ż‘ ,ś‘ ,ć‘). První českou mluvnicí byla Gramatika česká v dvojí stránce, ortographia předkem … etymologia potom Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Filomata (Náměšť/O. 1533). Její ustanovení se uplatnila u překladu Bible kralické. Poněvadž u nás o podobné kvalitní domácí učebnice byla nouze, náměšťské vydání reeditovali ještě Jiří Jakubův Dačický (Praha 1588) a Tiskárna jezuitská (Praha 1643). Učebnice Šimona Hájka Tabula congruitatis quarundum locutionum bohemicarum (Prostějov 1549) je dnes nedochovaná. Blahoslavova Gramatika česká z roku 1571 zaležela bohužel v rukopisu. Ten byl objeven ve Vídni 1855 a o dva roky později editován péčí Ignáce Jana Hradila a Josefa Jirečka (po roce 1918 byl rukopis předán Univerzitní knihovně v Brně a kritického vydání se po průtazích dočkal tamtéž 1991). Z dalších humanistických filologů uvádíme výběrem: Matouš Filonomus (Benešovský) Grammatica bohemica, studiosis eius linguae utilissima. … Gramatika česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná (Praha 1577), Petr Codicillus Grammatica latina (Praha ca 1584 exemplářem nedoloženo, známo je až druhé vydání 1594) a Vavřinec Benedikt z Nudožer Grammaticae bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae … libri duo (Praha 1603).

V baroku přicházejí dvě mluvnice uspořádané jezuity Janem Drachovským Grammatica boëmica in V. libros divisa (Olomouc 1660) a Jiřím Konstancem Lima linguae bohemicae, to jest Brus jazyka českého (Praha 1667). Počátky purismu u nás dokládá právník Václav Jan Rosa Grammatica linguae bohemicae (Praha 1672). Tato knížka, která je dle přednázvu známá též pod označením „Čechořečnost“, v závěru obsahuje i některé původní básnické Rosovy skladby. Další naučení sepsali jezuita Václav Jandit Grammatica linguae boëmicae methodo facili (Praha 1704) a slovenský evangelík Pavol Doležal Grammatica slavico-bohemica (Bratislava 1746). Učitel češtiny na tereziánském dvoře a představitel módního purismu Jan Václav Pohl je autorem díla Grammatica linguae bohemicae, oder Die böhmische Sprachkunst (Wien 1756). Ta je v pozdějších vydáních označována jen „Die böhmische Sprachkunst“.

O jazykový program národního obrození se opíralo poměrně velké množství mluvnic, z nichž v chronologickém sledu vyjímáme: Karel Hynek Thám Kurzgefaßte böhmische Sprachlehre (Wien 1785), Maxmilián Šimek Handbuch für einen Lehrer der böhmischen Literatur (Wien 1785), František Martin Pelcl Grundsätze der böhmischen Grammatik (Praha 1795), Jiljí Bartoloměj Chládek Naučení kratičké, kterak by se mělo dobře mluviti česky a psáti (Praha 1795), Josef Dobrovský jako autor spisů Geschichte der böhmischen Sprache und Litteratur (Praha 1792), Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Praha 1809) nebo Institutiones linguae slavicae dialecti veteris (Wien 1822), Jan Nejedlý Böhmische Grammatik (Praha 1804) a Practische böhmische Grammatik (Praha 1809), Jan Šmitt Gramatika česká (Praha 1816), Václav Hanka Mluvnice čili Soustava českého jazyka podle Dobrovského (Praha 1822), František Trnka Übersicht der böhmischen Declinationen und Conjugationen (Praha 1829) a Kniha cvičná jazyka slovanského v Čechách (Brno 1830), Karel Kyselo Nejnovější mluvnice česká (Praha 1830), Josef Václav Justin Michl Soustava jazyka českého z hlediště pravopisného (Praha 1836), Tomáš Burian Ausführliches theoretisch-praktisches Lehrbuch der böhmischen Sprache für Deutsche (Praha-Hradec Králové 1839), Josef Prošek Kurzgefasste praktische böhmische Grammatik für Deutsche (Cheb 1840) a Vincenc Pavel Žák Böhmische Sprachlehre für Deutsche (Brno 1842).

Odhlédneme-li od náměšťské mluvnice 1533, k nejstarším samostatně vydaným pojednáním o etymologii českých slov patří Matouše Filonoma (Benešovského) Knížka slov českých vyložených, odkud svůj počátek mají (Praha 1587). První samostatně vydané dílko o ortografii sestavil jezuita Matěj Václav Štajer. Jeho Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti (Praha 1668) nešetří chválou jazyka šestidílné Kralické bible. S ohledem na formu (dialog mezi učitelem a žákem) se učebnice už od počátku nazývala „Žáček“. O zjednodušující reformu českého pravopisu bojoval František Jan Tomsa, např. Uvedení k české dobropísemnosti (Praha 1782) a Naučení, jak se má dobře česky psát (Praha 1793). První Pravidla českého pravopisu vyšla v Praze 1846. Dodnes hledanou kuriozitu představuje titul Románi čib, das ist Grammatik und Wörterbuch der zigeuner Sprache Antonína Jaroslava Puchmajera (Praha 1821). Nejstarší systematický přehled vývoje jazyka podal Pavel Josef Šafařík pod názvem Počátkové staročeské mluvnice (Praha 1845).


Bibl.: ENGELMANN, W.: Bibliothek der neueren Sprache, oder Verzeichnis der in Deutschland besonders vom Jahre 1800 an erschienenen Grammatiken, Wörterbücher … Leipzig 1842; HRADECKÁ, Vl.-VIDMANOVÁ, St.: Jezuitské učebnice u nás (výběrová bibliografie). Vědecké informace ZK ČSAV, Suplement 3, 1973, s. 44-53; NOSOVSKÝ, K.: Katalog učebnic českých škol obecných, měšťanských, středních, ústavů učitelských, škol obchodních, pokračovacích, odborných a hospodářských. Praha 1908 (repr. 1911, 1919 a 1925); VATER, J. S.-JÜLG, B.: Litteratur der Grammatiken, Lexica und Wörtersammlungen aller Sprachen der Erde. Berlin 1847 (repr. Graz 1970).

Lit.: FEJTOVÁ, O.-PEŠEK, J.: Gramatiky a slovníky v měšťanských knihovnách před Bílou horou. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 10/2. Praha 1993, s. 339-368; GLÜCK, H. (ed.): Die Volkssprachen als Lerngegenstand im Mittelalter und in der frühen Neuzeit. Akten des Bamberger Symposions am 18. und 19. Mai 2001. Berlin-New York 2002; HAŠKOVEC, M.: K cenění Blahoslavovy Grammatiky. Sborník Blahoslavův (1523-1923). K čtyřstému výročí jeho narozenin (ed. V. Novotný a R. Urbánek). Přerov 1923, s. 198-201; JELÍNEK, J.: Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774-1918. Praha 1972; KYAS, Vl.: První česká mluvnice a její místo ve vývoji spisovné češtiny. Slovo a slovesnost 13, 1951-1952, s. 141-149; TRÁVNÍČEK, Fr.: Poznámky o Blahoslavově Grammatice. Sborník Blahoslavův (1523-1923). K čtyřstému výročí jeho narozenin (ed. V. Novotný a R. Urbánek). Přerov 1923, s. 202-216.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.