Hádanka

Z Encyklopedie knihy

Hádanka (angl. riddle, fr. devinette, něm. Rätsel) krátká veršovaná či prozaická forma naznačující několika metaforickými pohledy určitý předmět či jev tak, aby mohl být čtenářem či posluchačem odhalen. Hádanky se řadily do sbírek členěných tematicky na kapitoly o Bohu, svatých, modlitbě, řemeslnících, ptácích, rybách, psech či o člověku. Měly tedy vzdělavatelské a zároveň i zábavné poslání, např. „Proč ženy brady neholí? Odpověď: Neb mlčeti nemohou, kdyby mluvily, tehdáž, když by je holil, zřezal by je bradýř“.

Tyto útvary, šířené v podobě knížek lidového čtení, se u nás dříve označovaly termínem pohádka. Dnes známe jen dva svody staročeských hádanek (respektive pohádek) a oba pocházejí z němčiny. Populární veršovaná skladba Das Ratbüchlein, welchem an Kurtzweyl thet zerrinnen, mag vol diß Büchlein durchgründen (poprvé Augsburg? ca 1515) dostala u nás podobu nazvanou Pohádky velmi kratochvilné o rozličných věcech pro ukrácení chvíle a obveselení lidské (Olomouc? před 1567). Kdy se tak stalo, nevíme, ale jak dosvědčují prameny k dějinám moravské cenzury (kopiář biskupa Prusinovského), české Pohádky byly tištěny již před rokem 1567. Nejstarší známý text (Litomyšl 1652) je dochován jen opisem. Později se hojně reeditoval až do konce 18. století.

Z němčiny pocházejí též často přetiskované Pohádky duchovní nebo Řeči v podobenství pověděné anobrž Otázky zatmělé s odpověďmi kratičkými z Písem svatých … sebrané (Dobrovice 1616). Zjistili jsme, že je to částečný překlad z Michaela Sachse Das erste Theil des christlichen Zeitvertreibers oder Geistlichen Rätzelbuchs, darinnen die aller lustigsten Fragen und Antwort verfasset sind. … aus der heiligen Bibel zusammen gezogen (Leipzig 1603). Česká adaptace Daniela Löbrina byla do konce 18. století vydána nejméně pětadvacetkrát a další reedice následovaly i později.


Bibl.: TAYLOR, A.: A bibliography of riddles. Helsinki 1939.

Lit.: FLAJŠHANS, V.: Pohádky kratochvilné. Sborník filologický 9, 1931, s. 160-204; ZÍBRT, Č.: Staročeské sbírky „pohádek“ (hádanek). Praha 1894.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 231-236; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 131.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.