Knižní blok (restaurování)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Hřbet knižního bloku)

Zámišnicky vyčiněná kůže obalové vazby rukopisu ze 2. čtvrtiny 14. století ponechána u hlavice volně. Okraj pergamenového bloku zpevněn kapitálkovým vazem. Na přesahující zámiš přišity pohyblivé čtenářské záložky. Knihovna Národního muzea, sign. XVI A 3.

Knižní blok (angl. book block nebo text block, fr. corps du volume nebo bloc, něm. Buchblock) románských kodexů nebyl zpočátku klížen, hřbet byl u hlavy a paty zpevněn proužkem kůže přesahujícím přes okraj pergamenového bloku, přišitá hřbetní výztuha tvořila románské uši a fungovala s kapitálkovým vazem jako pružina, která držela rovný tvar a při otevírání zajišťovala konkávní prohnutí bloku. V období gotiky bývá hřbet mírně kulacen, aby se vyrovnal rozdíl mezi našitým hřbetem a menší tloušťkou bloku u přední ořízky, a zpevněn v mezivazních polích pergamenovými, papírovými nebo plátěnými přelepy. Po případně mírném kulacení zaklíženého hřbetu vznikne ve hřbetní části pozvolna prohnutý tvar bloku, který je podporován nabytím ohybů složek v důsledku našití nití, případně zpevňujících pergamenových proužků uprostřed složek. Silně překlížený hřbet, někdy i nevhodná tloušťky a kvalita zpevňovacího materiálu, jsou pak příčinou zvýšené tuhosti bloku, pro zvýšení flexibility hřbetu obyčejně postačí odstranit silnou vrstvu klihu.

Hřbet se někdy popisuje jako plochý, ale protože se na něm vyskytují podle typu vazby různé výstupky, proto je výstižnější označovat hřbet jako rovný. Na hřbetě potaženém vyčiněnou kůží to jsou vystupující pravé vazy, tvarované hlavice, gotické kapitálkové vazy, u měkkých gotických vazeb se hřbetní výztuhou můžeme spatřit ozdobné řetízkové stehy a kožené knoflíky na zavazování kožených řemínků nebo textilních tkanic. Hřbet bývá mnohdy označován také jako oblý. Hřbet může mít zaoblený tvar, ale podle knihařského úkonu nazývaného kulacení hřbetu je při popisu vazeb vhodnější používat označení kulacený, zakulacený, zkulacený.

Složky se zprvu ořezávaly před šitím do stejného rozměru, později sešitý masivní blok ořezával podle hrany desek nožem a zhruba od 14. století knihařským hoblíkem. S nástupem knihařského hoblíku se začaly kapitálkové vazy přišívat zvlášť až po ořezání bloku. Ořezání se provádělo až po zkulacení hřbetu, proto je přední ořízka rovná. Ručně ořezávaná ořízka (angl. trimmed edge) se vyznačuje nerovným povrchem, bývá převážně nebarvená, při vodorovném uložení kodexů se na přední ořízce objevují zkrácené názvy pro snadnější identifikaci svazků na regálech. V renesančním období má již vpředu konkávně prohnutý tvar, na konci období se prosazuje modrozeleně natíraná, i červeně a modře stříkaná, v 18. století mramorovaná. V době baroka se plně rozvíjí leštěná ořízka jako ochranný a zároveň zdobný prvek, nejčastěji červená. U větších formátů tisků (map, atlasů) je pravidelná skladba složek někdy přerušena skládanými grafickými přílohami. U luxusnějších vazeb se objevuje zlacená ořízka s cizelérskou výzdobou, kdy se reliéfní vzory vytepávají speciálními nástroji tzv. čakany a puncny.

Z přední ořízky mohou vyčnívat pevně nalepené čtenářské záložky – tzv. hledáčky (angl. leaf tab markers, fore-edge markers nebo pouze tabs). Přeložené obdélníkové kousky kůže, pergamenu, textilu nebo papíru se přilepovaly k předním okrajům listů tak, aby trvale označovaly umístění začátku sekcí nebo konkrétních pasáží v textu. Pevné záložky – ve větší či menší míře přečnívající okraj listů – mohou být číslovány, značeny písmeny, barveny nebo jinak zdobeny. Takto lze nalézt upravené vnější konce pevných záložek do tvaru kulatých uzlů, připomínající někdy turecký turban (angl. Turk´s head knots). Tyto zdobné uzly se mohou vyskytovat také u pohyblivých záložek, které bývají uchycené na potahovém materiálu nebo jiné části hlavice (angl. endband string markers). Pohyblivé záložky se u hlavice upevňovaly rovněž na volně položenou dřevěnou tyčku s kruhovými profily, někdy jsou dokonce jako volný kožený řemínek součástí oplétaného gotického kapitálku. Zvláštní typ představují řetězové záložky (angl. knotted string markers), které nejenže bývají přivázané na různé části hlavice, ale i přímo provlečené předním okrajem pergamenového listu.

Pokud se zachoval samotný knižní blok bez vazby, nebo jen jeho torzo, pak nechráněný celek lze po ošetření uložit do archivní krabice, zhotovit na něj tzv. konzervační vazbu nebo provést rekonstrukci soudobé vazby. Při restaurování svazku se často postupuje metodou in situ, neboť řada poškození mechanické povahy se objevuje v místech spojení desek s knižním blokem, na samotných deskách a vnějším pokryvu; takže ani v tomto případě nedochází k rozebrání knižního bloku. Prasklé vazy, přelepy hřbetu i potahový materiál se v drážce nastavují se zřetelem na maximální zachování původní konstrukce vazby a struktury šití. Avšak jestliže je struktura šití poškozená – jsou uvolněné složky a listy, anebo papír vykazuje špatnou kvalitu v důsledku kyselé degradace, koroze psací látky či mikrobiální aktivity – pak se nelze vyhnout úplnému rozebrání knižního bloku na jednotlivé listy. Při rozebírání je potřebné provádět kontrolu skladby knižního bloku tzv. kolaci, kolacionování – ověřit počet a pořadí folií nebo listů podle foliace, paginace a tištěných archových signatur. Důležité je zaznamenat způsob a postup šití, zdali jsou prošívány všechny složky, jak bylo obvyklé až do konce renesance, je šito ob složku nebo ob vaz. Při kompletování knižního bloku je nutné sesadit potrhané dvoulisty ve hřbetě, uchytit samostatné listy na křidélka, případně doplnit chybějící listy, aby si knižní blok zachoval svou pravidelnou skladbu a rovněž původní tloušťku. V případě poškození se provádí rekonstrukce původní struktury šití, vazy jsou tradičně uchyceny na šicím stávku (dříve také vazadlo), aby se udrželo jejich stejnoměrné rozdělení na hřbetu bloku.

Lit.: BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912. Umění a řemesla; DOLEŽAL, J.: Vazby knih. Praha 1987; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HESSEL, A.: Knižní vazba. Praha [19--]; KŘÍŽ, J.: Průmyslové knihařství. Praha: 1970. Knižnice Typografia;. LANGEROVÁ, J.: Výkladový slovník odborných termínů používaných při konzervování a restaurování archiválií. Praha 2015; LANGUAGE OF BINDING. Dostupné z: http://www.ligatus.org.uk/lob/ (cit. 6. 11. 2018); Paris 1989; RIEDL, J.: Mramorované ořízky. Praha 1900; ROŠICKÝ,V. L.: Knihařství. Praha 1894; ŠEDIVÝ, J.: Vázání knih: návod pro učitele ručních prací. Praha 1923. Příručky činné školy, sv. 3; VAKRČKA, A.: Knihařství: technologie ruční vazby. Praha 1979.

Autor hesla: Jan.novotny