Habent sua fata libelli

Z Encyklopedie knihy

Verze z 10. 12. 2018, 23:43, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „ “)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Habent sua fata libelli (lat. knihy mají své osudy) část verše didaktické básně gramatika Terentiana Maura z 2. století. Úplné znění „pro captu lectoris habent sua fata libelli“ naznačuje, že osud knih je závislý na stupni čtenářova vzdělání. Osudem, respektive vnější historií se v širším slova smyslu rozumí proces společenského fungování knihy (např. ztráta, nález, zákaz, dar, prodej, krádež, zničení požárem). Pro přiblížení měnících se funkcí budiž ocitován přípisek z jednoho exempláře českého Pasionálu (Praha 1495, KNM, sign. 25 C 10): „Tuto knihu najda Wáclaw Grolmus roku 1809 u kupce jemu na kornoutky danou, kterouž pro starožitnost a čistotu jazyka od něho koupil“.


Lit.: HILLER, H.: Zur Sozialgeschichte von Buch und Buchhandel. Bonn 1966; KAŠPAROVÁ, J.: Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 16. Praha 1999-2000, s. 230-236; SCHOTTENLOHER, K.: Bücher bewegten die Welt. Eine kulturgeschichte des Buches. Bd. 1-2. Stuttgart 1968; SCHULZ, H. F.: Das Schicksal der Bücher und der Buchhandel. Berlin 1960; SIPAYŁŁO, M.: Fata libellorum. Rocznik Biblioteki narodowej 4, 1968, s. 253-264; TOBOLKA, Zd. V.: Kniha. Její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1949.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.