Hadry: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:208.jpg|náhled|275x275pixelů|Stříhání hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 236, tabule I. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.]]'''Hadry''' (něm. Hader, Lumpen) jediná surovina pro ruční [[Papír (technologie)|výrobu papíru]] v Evropě až do vynálezu dřevoviny v polovině 19. století. Prudký rozmach evropského [[Knihtisk (rozšíření)|knihtisku]] 16. století působil pozitivně na rozvoj papírenského řemesla a velké italské, holandské, anglické či francouzské firmy řešily zvýšenou poptávku po hadrech dovozem z menších zemí. Ty se však bránily a vývoz hadrů zakazovaly (nejstarší zákaz byl vydán 1366 v Benátkách, 1554 v Německu, u nás vývoz zamezil poprvé Ferdinand I. roku 1564). Velké zahraniční [[Ruční papírna|papírny]] nakupovaly proto u menších firem hotový ruční papír jako surovinu, kterou technologicky lépe a dokonce se ziskem zpracovávaly na papír kvalitnější (např. v 17. století byl vyvážen jáchymovský papír k novému použití do Holandska). Papírny všech zemí úzkostlivě hájily svá nákupní teritoria na základě [[Privilegium|privilegií]] (u nás nejstarší známou výsadu vlastnil pražský papírník [[Hanuš Frey|Bedřich Frey]] roku 1592). [[Soubor:207.jpg|náhled|275x275pixelů|Třídění hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 238, tabule III. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.]]
+
[[Soubor:208.jpg|náhled|275x275pixelů|Stříhání hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 236, tabule I. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.]]'''Hadry''' (něm. Hader, Lumpen) jediná surovina pro ruční [[Papír (technologie)|výrobu papíru]] v Evropě až do vynálezu dřevoviny v polovině 19. století. Prudký rozmach evropského [[Knihtisk (rozšíření)|knihtisku]] 16. století působil pozitivně na rozvoj papírenského řemesla a velké italské, holandské, anglické či francouzské firmy řešily zvýšenou poptávku po hadrech dovozem z menších zemí. Ty se však bránily a vývoz hadrů zakazovaly (nejstarší zákaz byl vydán 1366 v Benátkách, 1554 v Německu, u nás vývoz zamezil poprvé Ferdinand I. roku 1564). Velké zahraniční [[Ruční papírna|papírny]] nakupovaly proto u menších firem hotový ruční papír jako surovinu, kterou technologicky lépe a dokonce se ziskem zpracovávaly na papír kvalitnější (např. v 17. století byl vyvážen jáchymovský papír k novému použití do Holandska). Papírny všech zemí úzkostlivě hájily svá nákupní teritoria na základě [[Privilegium|privilegií]] (u nás nejstarší známou výsadu vlastnil pražský papírník [[Hanuš Frey|Bedřich Frey]] roku 1592). [[Soubor:207.jpg|náhled|275x275pixelů|Třídění hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 238, tabule III. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.|vlevo]]
 
Poněvadž hadry ovlivňovaly odstín i kvalitu [[Papírovina|papíroviny]], musely se nejprve roztřídit dle barvy (bílé, hnědé, modré) a materiálu (lněné na nejjemnější a nejpevnější papír, konopné na kvalitní [[psací papír]], vlněné na hrubý a nepevný papír či spíše [[Lepenka|lepenku]], bavlněné a hedvábné na nejhorší papír pro účely balicí a technické). K hadrové surovině byly přidávány také odřezky od [[Knihvazač|knihvazačů]] a výrobců [[Hrací karty|hracích karet]]. Každá papírna zaměstnávala 6 až 8 žen (Sortirerinen), které hadry třídily, zbavovaly knoflíků a pomocí stolní kosy řezaly. Po vyklepání, prováděném zprvu manuálně a od 19. století v otáčivých bubnech, tovaryš s učedníkem (Lumpenwascher) obstarali bělení na trávníku, praní a vaření. Surová rozvařená hadrovina se řezala ve žlabech dvěma proti sobě směřujícími noži. Pak byla na 14 dnů uložena do dřevem či kamenem vyložených jam, v nichž probíhal hnilobný proces (holandské papírny tuto část procesu eliminovaly). Další zpracování probíhalo ve [[Stoupa|stoupách]]. Nejstarší popis zpracování hadrů podal Johann Jakob Schübler v díle ''Sciagraphia artis tignariae'' (Nürnberg 1736). Jeden z prvních odborných návrhů k nahrazení nedostatkových hadrů směsí rašeliny, pilin a hoblin uveřejnil Johann Christian Schäffer pod názvem ''Versuche und Muster, ohne Lumpen oder nur mit geringem Zusatz Papier zu machen und das Pflantzenreich dazu und zu andern Sachen wirthschaftsnützlich zu gebrauchen ''(Regensburg 1765).
 
Poněvadž hadry ovlivňovaly odstín i kvalitu [[Papírovina|papíroviny]], musely se nejprve roztřídit dle barvy (bílé, hnědé, modré) a materiálu (lněné na nejjemnější a nejpevnější papír, konopné na kvalitní [[psací papír]], vlněné na hrubý a nepevný papír či spíše [[Lepenka|lepenku]], bavlněné a hedvábné na nejhorší papír pro účely balicí a technické). K hadrové surovině byly přidávány také odřezky od [[Knihvazač|knihvazačů]] a výrobců [[Hrací karty|hracích karet]]. Každá papírna zaměstnávala 6 až 8 žen (Sortirerinen), které hadry třídily, zbavovaly knoflíků a pomocí stolní kosy řezaly. Po vyklepání, prováděném zprvu manuálně a od 19. století v otáčivých bubnech, tovaryš s učedníkem (Lumpenwascher) obstarali bělení na trávníku, praní a vaření. Surová rozvařená hadrovina se řezala ve žlabech dvěma proti sobě směřujícími noži. Pak byla na 14 dnů uložena do dřevem či kamenem vyložených jam, v nichž probíhal hnilobný proces (holandské papírny tuto část procesu eliminovaly). Další zpracování probíhalo ve [[Stoupa|stoupách]]. Nejstarší popis zpracování hadrů podal Johann Jakob Schübler v díle ''Sciagraphia artis tignariae'' (Nürnberg 1736). Jeden z prvních odborných návrhů k nahrazení nedostatkových hadrů směsí rašeliny, pilin a hoblin uveřejnil Johann Christian Schäffer pod názvem ''Versuche und Muster, ohne Lumpen oder nur mit geringem Zusatz Papier zu machen und das Pflantzenreich dazu und zu andern Sachen wirthschaftsnützlich zu gebrauchen ''(Regensburg 1765).
 
<br clear="all">
 
<br clear="all">

Aktuální verze z 15. 8. 2019, 13:33

Stříhání hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 236, tabule I. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.
Hadry (něm. Hader, Lumpen) jediná surovina pro ruční výrobu papíru v Evropě až do vynálezu dřevoviny v polovině 19. století. Prudký rozmach evropského knihtisku 16. století působil pozitivně na rozvoj papírenského řemesla a velké italské, holandské, anglické či francouzské firmy řešily zvýšenou poptávku po hadrech dovozem z menších zemí. Ty se však bránily a vývoz hadrů zakazovaly (nejstarší zákaz byl vydán 1366 v Benátkách, 1554 v Německu, u nás vývoz zamezil poprvé Ferdinand I. roku 1564). Velké zahraniční papírny nakupovaly proto u menších firem hotový ruční papír jako surovinu, kterou technologicky lépe a dokonce se ziskem zpracovávaly na papír kvalitnější (např. v 17. století byl vyvážen jáchymovský papír k novému použití do Holandska). Papírny všech zemí úzkostlivě hájily svá nákupní teritoria na základě privilegií (u nás nejstarší známou výsadu vlastnil pražský papírník Bedřich Frey roku 1592).
Třídění hadrů (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 238, tabule III. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.

Poněvadž hadry ovlivňovaly odstín i kvalitu papíroviny, musely se nejprve roztřídit dle barvy (bílé, hnědé, modré) a materiálu (lněné na nejjemnější a nejpevnější papír, konopné na kvalitní psací papír, vlněné na hrubý a nepevný papír či spíše lepenku, bavlněné a hedvábné na nejhorší papír pro účely balicí a technické). K hadrové surovině byly přidávány také odřezky od knihvazačů a výrobců hracích karet. Každá papírna zaměstnávala 6 až 8 žen (Sortirerinen), které hadry třídily, zbavovaly knoflíků a pomocí stolní kosy řezaly. Po vyklepání, prováděném zprvu manuálně a od 19. století v otáčivých bubnech, tovaryš s učedníkem (Lumpenwascher) obstarali bělení na trávníku, praní a vaření. Surová rozvařená hadrovina se řezala ve žlabech dvěma proti sobě směřujícími noži. Pak byla na 14 dnů uložena do dřevem či kamenem vyložených jam, v nichž probíhal hnilobný proces (holandské papírny tuto část procesu eliminovaly). Další zpracování probíhalo ve stoupách. Nejstarší popis zpracování hadrů podal Johann Jakob Schübler v díle Sciagraphia artis tignariae (Nürnberg 1736). Jeden z prvních odborných návrhů k nahrazení nedostatkových hadrů směsí rašeliny, pilin a hoblin uveřejnil Johann Christian Schäffer pod názvem Versuche und Muster, ohne Lumpen oder nur mit geringem Zusatz Papier zu machen und das Pflantzenreich dazu und zu andern Sachen wirthschaftsnützlich zu gebrauchen (Regensburg 1765).


Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.